"Nechápala jsem, proč bych se měla měnit proto, abych se vešla do představ jiných lidí. Abych vyhověla jejich požadavkům,” vysvětluje Simona Atzoriová důvod, proč ji nikdy nenapadlo zjednodušit si život protézami.
Dle jejích vlastních slov se naučila žít tak, aby byla soběstačná a k životu nepotřebovala pomoc jiné osoby. Pomalu si i plnila svůj velký sen.
Chtěla se stát tanečnicí a vystupovat po celém světě. To se jí také splnilo.
Dnes je z ní umělkyně, balerína a často také vystupuje na nejrůznějších konferencích a motivuje ostatní.
Umí se krásně a do detailů nalíčit. Nohama zvládne vykouzlit i tenkou oční linku. Od svých čtyř let maluje a jejího talentu si brzy všiml Mario Barzon, zcela ochrnutý umělec, který maluje ústy.
Povzbuzoval ji a podporoval. I díky tomu v roce 1983 získala stipendium od Světové asociace malířů malujících ústy a nohama. V šesti letech pak začala tančit.
Navzdory počáteční nedůvěře ze strany učitelů jí vlastní odhodlání a velká podpora matky umožnily uspět. V roce 2006 Simona dokonce zatančila během slavnostního zahájení paralympijských her v Turíně. Dodnes se věnuje oběma svým vášním a své kresby vystavuje po celém světě, od Itálie přes Španělsko až po Kanadu nebo Mexiko.
“Nenechte se odradit, když nemáte všechno. Buďte vděční za to, co máte, a využijte to ve svém životě naplno,” říká Simona v kampani Drop by Drop, jejíž součástí je pět krátkých filmů režiséra Johnnyho Hardstaffa, které představují kromě Simonina ještě další čtyři podobně silné příběhy.
