Do jeskyně, kterou přeměnili na kapli, přivedli živého osla i vola a zinscenovali betlém, v němž pak kněz sloužil první vánoční půlnoční mši.
V Praze byl první betlém postaven pravděpodobně v roce 1560 v dominikánském kostele sv. Klimenta. Paradoxně snad nejvíc k rozšíření tradice betlémů přispěl císař Josef II a jeho reformy, které označily betlémy v kostelích za církve nedůstojné a za naivní. Jesličky musely kostely opustit. A tak si lidé začali stavět betlémy doma, nejvíc v oklolí Králíků na Královéhradecku, v Orlických horách, Jeseníkách, Krkonoších, v Třešti, Třebíči, Jindřichově Hradci, v Příbrami, nebo v Ústí nad Orlicí.
I když společenská tradice výroby betlémů se v tom kolektivním pojetí dochovala jen na pár místech naší republiky, připomíná její historii alespoň muzeum betlémů v Třebechovicích pod Orebem. Přesto každý rok vznikne v soukromí domovů celá řada jesliček a k nim náležejících figurek z roztodivných materiálů.
Nejzajímavější výtvory mezi 120 betlémy, které tradičně v Praze o vánocích vystavuje společnost Bonsai servis, jsou ze dřeva, perníku, keramiky, slámy, těsta, krajky či dokonce ze skla ... Vedle amatérských výtvorů je tu i několik skutečných unikátů, ať už je to historické dílo z Králík nebo malovaný betlém Jiřího Knapovského z Ústí nad Orlicí se 149 figurkami.
Zajímavostí ústeckoorlické tradice je to, že autoři vedle příběhu Kristova narození zobrazují postupně některé epizody z jeho dalšího života až po ukřižování a zmrtvýchvstání.
