Běhala jsem do poloviny sedmého měsíce, tělo si samo řeklo. Běhala jsem stejnou trasu, každý den a když jsem nemohla, tak jsem si prostě odpočinula. Když jsem přestala běhat - už mě to bolelo, bylo to pro mě trápení, sport mě baví a nedokázala jsem si představit nic nedělat. Nahradila jsem to alespoň dlouhými procházkami. Ale nebylo to ono. Při porodu nastaly komplikace, musela jsem na císaře. Všichni v nemocnici mi říkali, že můžu začít běhat nejdříve za tři měsíce . Odkývala jsem jim to, po měsíci jsem to nevydržela a šla jsem to zkusit a světe div se, šlo to v pohodě a za dva měsíce už jsem hrála i tenis. Takže asi záleží na tom, jak se kdo cítí, jak zlobí mimino atd. Ale jsem ráda, že jsou i články o tom, že se běhat v těhotenství dá. Když jsem otěhotněla, hledala jsem informace a všude bylo psáno, že se nesmí. Těhotenství není nemoc, je to jenom "jiný stav". 

Mimo téma: Bříško, zádíčka, boček, kafíčko, meníčko, obídek,.... Tak určitě, jako by, přesně tak,... Ať žijí zdrobněliny a slovní vata

Těhotenské bříško bylo vždycky bříško, jistě jste, máte-li děti, nemluvil ke své ženě, že má krásné břicho . . . pokud ano, je to, dle mého, divné

Tohle si skutečně může dovolit pouze běžkyně, jejíž těhotenství je zcela v pořádku. A takových je velmi málo. Takže pozor na to!

lidi klidně běhejte..., ale trochu zdravého rozumu... To se tady jako testuje kolik těhotných běžkyň ze sta potratí...?

Sorry, je to úplně mimo téma, ale nedá mi to a musím se zeptat. Dnes se botám na běhání říká tenisky? Viz titulek "Běhání a bříško: těhotné ženy tenisky odložit nemusejí"

Ptám se úplně vážně. Sice nejsem nijak starý, ale přece jen jsem si s běháním začal jako dítě na začátku osmdesátých let. 

A tehdy se tenisky (aspoň u nás) říkalo botám, které byly do tělocvičny, na tenis :-) a tak, zkrátka botám, které musely vydržet prudké změny směru. Obvykle měly poměrně tuhou gumovou podešev z jednoho kusu, která byla nějak slepená či sešitá se svrškem. Třeba "číny".

A na běhání byly tzv. maratonky, které měly podešev slepovanou z několika tlumících vrstev a když si je člověk omylem vzal do tělocvičny, za jeden fotbálek je mohl úplně zničit. Už od pohledu jiné boty než tenisky, určené k jinému účelu. (Pamatujete ty parádní hladké modrooranžové?)

Chápu, že dnešní sportovní boty vypadají všechny podobně a možná se i podobně vyrábějí jejich podešve. Ale stejně mám pořád zafixováno, že se běhá v maratonkách. A taky si kupuju na běhání maratonky a do tělocvičny sálovky a prodavačky mi rozumí. A jenom když slyším spojení "tenisky - běh", tak mě bolí chodidla.

Stejně je to divné, ten systém plusů a minusů. 

Zeptám se, jestli se botám na běhání ještě říká maratonky nebo se jim v současnosti říká tenisky a místo odpovědi mám nějaké plusy a minusy. Tak to už se radši nebudu ptát.

Behala jsem do konce sesteho mesice. Mela jsem podpurny pas na bricho a behala jsem jen v parku, aby otresy nebyly moc silne. Zpomalila jsem tak nejak sama od sebe, jeste jsem ani nevedela, ze jsem tehotna, a uz jsem zacala ztracet dech pri rychlem behu. Opravdu se bricho ozve, kdyz mu dela neco zle. Vysavat jsem musela v sede, ale behani nevadilo:) Podotykam, ze jsem donosila 4kiloveho kluka, porod bez komplikaci.

Tak to je fajn, že vám to tak pěkně vyšlo. Moje žena strávila 6 měsíců vleže, z toho část v nemocnici. Bez zjevné příčiny. Ono je potřeba mít i trochu toho štěstí, nedá se to zobecňovat.