Běda mužům, kterým žena vládne. Tohle zažité heslo vepsal Alois Jirásek do Starých pověstí českých, ale spíš než z historických skutečností pramenilo z toho, že Jirásek měl šest dcer a jednoho syna.
U nich doma muselo být veselo. Veselo, uklizeno, občas hádky a trucování, ale žádné násilí. Místo sáhodlouhých politických debat byla denně na stole mísa buchet a po večerech si Jirásek užíval péče sedmi žen. Vážně by pro muže byla taková tragédie, kdyby tenhle svět vedly jejich něžné polovičky? Zkuste si to představit:
Trpaslíci v záloze
Schůze parlamentu, zasedání zastupitelstev všech úrovní a další politické schůze a porady vrcholných managementů by byly mnohem, ale mnohem kratší. Je totiž zvláštním paradoxem, že zatímco v rovině soukromých hovorů ženy obecně inklinují spíš k dlouhým projevům s otevřenými konci, co se pracovních věcí týče - jsou stručnější.
Asi mají funkčního trpaslíka v tom mozkovém centru, které je zodpovědné za upozorňování na ostatní povinnosti (úplně ho vidím, jak tam stojí a řve na mě: nevykecávej se, ještě musíš pro děti do školky a do družiny, nakoupit, udělat s nimi úkoly, uvařit večeři, dát vyprat aspoň jednu pračku...). Muži to mají obráceně: v soukromí tolik nemluví, ale na pracovních poradách jejich trpaslíci spí.
Tato změna by s sebou přinesla jedno nebezpečí: ohroženi by byli lidé postižení tzv. Lotovým komplexem. Tedy ti, kteří si v současnosti dobrovolně pouštějí přímý přenos z Poslanecké sněmovny a ztuhlí jako solný sloup na něj hodiny vydrží zírat. Těmto nemocným by však empatické představitelky moci mohly pomoct zřízením nového digitálního kanálu ČT 126, který by buď přehrával záznamy archivní, nebo by nakoupil (za hubičku) nějaké novější od zemí, kde ještě vládnou muži, případně by se mohly inscenovat podobné debaty s adepty herectví coby praktická školní cvičení.
Stát by hospodařil s výrazně vyrovnanějším rozpočtem. Ženám totiž, protože většinou postrádají gen fanfaronství, více vadí pocit zadluženosti. Brání jim v tom představa, co všechno tragického by se mohlo stát, zatímco muži často k dluhům přistupují s heslem "Nějak bylo, nějak bude". To, že pokud jde o peníze, jsou ženy mnohem zodpovědnější než muži, ostatně potvrdil i před týdnem zveřejněný mezinárodní průzkum.
Taky by se dost ušetřilo na vládním vozovém parku (zdaleka nás tak neberou drahé "nabušené" vozy). Možná, tak jak máme zvykem, bychom se občas dopustily nějaké drobné hýřivé akce. Třeba vybudování aspoň malé námořní flotily s pohlednými, urostlými námořníky...
Botovné
V krizi bychom nekopírovaly modely z okolí, které hodlají udržet na nohou tradiční automobilový průmysl ať přímou pomocí či stimulací poptávky. My bychom razily podporu rovněž tradičního, leč bohužel zpustošeného obuvnického průmyslu. Za odevzdaný starý pár by občanka (no, i občan) inkasovala šrotovné a díky této částce by se uvědoměle rozšoupla v prodejně bot. Za chvíli by tady novodobí ševci rozkvetli tak, že Manolo Blahnik by okamžitě zvažoval přesunutí fabriky k nám. Pokud bychom to rozšířily ještě o kabelkovné, kožedělný průmysl by zažil nebývalou renesanci.
Z neplatičů psanci
Revoluce by se projevila i v alimentech. Soudy by totiž konečně napadlo sečíst, na kolik takové dítě bratru měsíčně vyjde, a podle toho určit výživné, a to další jednoduchou početní operací: dělením dvěma. To samozřejmě v těch případech, kdy se soudce rozhodne svěřit děti po rozvodu do péče jen jednomu rodiči. A mnozí by asi byli zaskočeni - ono takové dítě i bydlí, sprchuje se, splachuje, svítí a dožaduje se tepla? Z neplatičů alimentů by se stali psanci, fotografie s jejich podobiznou a tradičním nápisem Wanted! by zdobily všechny ulice, společensky by se znemožnili tak, že by pes od nich kůrku nevzal.
Měsíc plný dobrodružství
Ze všech zákonů, vyhlášek, interních předpisů a směrnic i z novin a obecné mluvy by zmizel provokativní název mateřská či rodičovská DOVOLENÁ(!). Nabízí se celá řada mnohem výstižnějších slov jako galeje, očistec, zápřah, izolace, péče, období...
Učitelkám a učitelům ve školkách a školách by se rapidně zvýšily platy. Zkuste si někdy jen tak bez výchovného programu pohlídat stádo tříletých blech. Já osobně bych to nedělala ani za plat manažerský, natož s jakoukoliv pedagogickou vsuvkou. Navíc by se z toho stal najednou zajímavý obor lákající spousty nadaných a citlivých duší, děti by ze školy chodily spokojené, vzdělané.
Škola by rozhodně začínala nejdřív v devět, naopak školky a družiny by fungovaly nejméně do 18 hodin. A stát by tak motivoval zaměstnavatele k tomu, aby aktivně mysleli na děti svých zaměstnanců, že by se firmy předháněly, která z nich bude mít lepší, větší a krásnější školku nebo jesle. Koneckonců stejná zařízení by byla k vidění i v budově Sněmovny a Senátu - úplně vidím to pískoviště ve Valdštejnské zahradě, klouzačky v parlamentních kuloárech a tělocvična by se krásně vešla do jedné z mnoha restaurací...
Prvním krokem k tomu, aby byl tento krok schválen, by byla zábavně-dobrodružná promoakce pro případné odpůrce tohoto návrhu, v níž by museli s pracovní dobou do 17:00 hodin na krku stihnout vyzvednout dítě na druhém konci města v zařízení, jež má zavíračku přesně v tutéž chvíli. Akce by byla celorepubliková a trvala by aspoň měsíc. Na následném ozdravném pobytu by účastníci byli vyzváni, aby znovu jasně formulovali své protiargumenty. Firemní školky by se pozitivně odrazily i na zdraví pracujících matek, protože ty by večer neupadaly do kómatického stavu a rané dětství svých potomků neprožily v milosrdném mlžném oparu.
Obce by včas reagovaly na aktuální porodnost. Takže by se nestávalo, že zatímco základní školy zejí prázdnotou, školky praskají ve švech. Proč by třeba předškoláci v podobném případě nemohli už chodit do budov škol, které zrovna mají prázdných tříd habaděj a asi i pár "plonkových" učitelek?
Běda zlobivcům
Zákony by se měnily v případě nutnosti rychle, ale v porovnání s dneškem by se to dělo mnohem méně často. Mateřské pudy v nás totiž posílily touhu po tom, aby jednou dané zákazy platily, a běda tomu, kdo zlobí! Vymlouváš se? Do kouta!
Kdo by pocítil dopad matriarchátu opravdu citelně, by byli profesionální sportovci. Jistě - v každé kultuře se musí udržovat nějaké ty hry k chlebu. Ale tolik? Rozmařilost. Návrat k amatérskému sportování by zvětšil radost zúčastněných ze samotného pohybu. Taky ke korupci by bylo méně prostoru. A ještě by se ušetřilo. Takže v parcích by mohlo vzniknout mnohem víc hřišť jak pro úplně malé děti, tak pro úplně velké dospělé. Protože jak známo, kdo si hraje, nezlobí.
K zavedené školní, obchodní, veterinární a potravinářské inspekci by přibyla inspekce chování zdravotnického personálu. Citlivý přístup k pacientům by byl povinnou součástí celého šestiletého studia medicíny.
Pryč s modrou
Všechno, co reklama na nějaké zboží tvrdí, že funguje, by muselo opravdu fungovat. Tak by pravil zákon. Takže spoty na prášky na praní by slibovaly prádlo čisté, ne prádlo běloskvoucí, špíně nepodléhající apod. Rovněž tak by reklama holčičkám nevnucovala falešnou představu, že jednou budou modře menstruovat. Sice to ještě žádná studie nezpracovala, ale je dost možné, že generace děvčátek odkojených touto reklamou zažila nebo zažije v pubertě hluboké trauma.
Za trest rikšou
Nezodpovědní řidiči by se báli o své peněženky, za každý vážnější prohřešek by totiž platili jak mourovatí. Na černé listině by byly hlavně příliš rychlá jízda na dálnici i v obci, řízení v opilosti, ignorování přechodů, parkování na místech, kde postavené auto škodí ostatním. (Zkoušeli jste někdy s kočárkem přejít přes přechod, když byl v obležení aut? Řešili jste to dilema, jestli nechat urazit vykouknuvší hlavu sobě, nebo zariskovat s kočárem?) Jako alternativní trest se nabízí odebrání řidičáků a veřejně prospěšné práce - co třeba měsíc zdarma dělat rikšu? Na přechodech, zvlášť velkých a komplikovaných, by se prodloužila zelená pro chodce. Nemůžou být všichni talentovaní sprinteři...
Pilulky s chutí Bailey´s
I ve vědě by se děly věci. Mezi prvními novými patenty by byl stroj na šetrné přebalování dětí. Prostě strčíte dovnitř znečištěné uřvané mimino v pleně, ven vyleze čistý, voňavý, usmívající se človíček.
Počítačoví giganti by vytvořili takový diář, který si všechny důležité údaje - třídními schůzkami počínaje přes aktuální nákupní seznam až po další návštěvu gynekologa - sám uloží ve chvíli, kdy se váš mozek tuto informaci poprvé dozví. Na trhu by se objevily domácí spotřebiče nové generace - myčky by vycíděné nádobí samy rozstrkaly do polic, sušičky by čisté prádlo složily a uklidily, koše na prádlo špinavé by svým průzkumným přídavným zařízením vyhledávaly kusy špinavého prádla po bytě a transportovaly je k základně.
Mezi další slibné vynálezy patří krém, který by ženám (na trhu by byl i v pánské variantě) dodával charizma. Pak už by nebylo potřeba zbavovat se celulitidy, šedivých vlasů a vrásek. Nová líčidla by sama zmizela v okamžiku prvního večerního kontaktu hlavy s polštářem. Beze stop. Veškerá čokoláda by měla minimální kalorickou hodnotu (Holky, včera jsem to nějak přehnala s mrkví, dneska si dám jen čokoládu...) a víno by aktivně spalovalo tukové zásoby. Pilulky proti migréně by zabraly hned, neměly by vůbec žádné vedlejší účinky a chutnaly by po Bailey's.
I ty nejhorší putyky (uznáváme, že jsou muži, kteří je z nějakého důvodu mají v lásce, a my zase máme v lásce některé z těchto mužů) by měly na skladě dobré víno. No, aspoň slušné. Zemití hospodští by už zapomněli legendární větu "malý nepřivezli" a objednanou menší sklenku piva by přinesli bez úšklebku. Taky by se konečně ujal nápad, aby v restauracích na požádání přinesli na stůl karafu s vodovodní vodou za cenu lehce nadvodovodní. Všechna pohostinství bez rozdílu cenové kategorie by měla čisté toalety.
Mnohem víc by se tančilo. Všude - v klubech, fitkách, v televizi, ve filmech, občas i na pracovištích. A prestiž těch mužů, kteří by tuto vášeň sdíleli, by i mezi nimi samotnými vzrostla. Žádná trapárna, pánové, atraktivní kumšt!
Zajímalo by vás, jak by celou tuhle velkou výměnu zvládli muži? O tom ať pro změnu napíše raději nějaký chlap...
Jak by podle vás vypadal svět pod vládou žen?JOSEF FORMÁNEK, spisovatel IVO ŠMOLDAS, překladatel a publicista ŠTĚPÁN MAREŠ, kreslíř |
