Před několika lety žila pohodlný život ženy v domácnosti. Starala se o své dvě děti a každý večer čekala s připravenou večeří na manžela, až se vrátí z poměrně dobře placené práce domů. Když se ale pořádně rozhlédla kolem sebe, začala si všímat potíží, se kterými se některé keňské ženy setkávají, chtějí-li uživit rodinu. Proto se rozhodla opustit svůj pohodlný život a založit ve svém domě bezplatnou improvizovanou mateřskou školu pro děti ze sociálně znevýhodněných rodin, aby tak podpořila jejich matky v hledání zaměstnání.
Nairobská "somálská republika"
Eastleigh je nairobskou čtvrtí, do které běžný Keňan nerad chodí, pokud v ní zrovna náhodou sám nežije. Některé hlasy hovoří o nové somálské republice, jiné o ghettu početné somálské menšiny, která do Keni přišla především kvůli dlouhotrvající válce ve své zemi. Keňané mají k Somálcům povětšinou rozporuplný vztah.
Hlavními poli, na kterých se hranice trpělivosti obou etnik kříží, jsou náboženství a odlišné kulturní zvyky. Zatímco drtivá většina nairobských obyvatel jsou praktikující křesťané, Somálci jsou muslimové, kteří si i po odchodu z vlasti zachovali svá kulturní specifika.
Už žádné náboženství
Beatrice v roce 2004 přišla s nápadem založit smíšenou školku jak pro keňské, tak somálské děti, kde by se oba znepřátelené národy poznávaly a učily se spolu vycházet. Tento nápad se zpočátku setkal s nedůvěrou především somálských rodičů. Měli předně obavu z toho, že se budou učitelky keňského původu snažit jejich potomky konvertovat na křesťanskou víru. Tento problém už ale jak učitelé, tak rodiče překlenuli, a tak se dnes v mateřince vyučuje především angličtina, svahilština a vlastivěda. Instituci v současné době navštěvuje více než čtyřicet dětí.
Některým matkám Beatricina školka umožnila pracovat, neboť musely dříve zůstávat s dětmi doma, jelikož na poplatky v podobných státních institucích neměly peníze.
Červená ovocná kaše
Dnes se musela mateřinka z kapacitních důvodů přesunout do prostorného tmavého přístřešku na dvorku jednoho z eastleighských domů. V altánu není elektřina, a tak se tu děti učí téměř potmě. V malé sousedící místnosti učitelky kolem desáté hodiny pro děti připravují na ohni hutnou červenou kaši s ovocnou příchutí. Tato náhražková ovocná kaše znamená pro většinu zdejších dětí první denní jídlo. "Rozhodli jsme se zavést jednoduché svačiny, protože jsme si všimli, že k nám většina dětí přichází bez snídaně. Děti jsou pak nevrlé a nedokážou se pořádně soustředit na probíranou látku," vysvětluje funkci svačin Beatrice.
Od talk show k vložkám
Řada keňských dívek a žen si nemůže v době menstruace dovolit sanitární vložky. Některé ženy místo nich používají podomácku vyrobené vložky látkové, které denně přepírají. Tento nehygienický způsob ale řadě z nich způsobuje infekci. Mnoho dívek v době periody zůstává ze školy doma, protože je pro ně jednodušší vypořádat se s menstruací v soukromí s dostatkem vody a čistého oblečení, neboť toalety na keňských školách jsou pro tyto účely nedostačující. Beatrice proto v průběhu tohoto roku vyvinula projekt výroby nízkonákladových menstruačních vložek, které si budou moci dovolit i ženy z nairobských chudinských čtvrtí – slumů.
Zatímco se děti ve školce učí nové anglické slovní zásobě, jejich matky, které jsou často oběťmi domácího násilí, ve vedlejší místnosti ve skupinkách pracují na projektu Saidia Dada bez nároku na honorář.
Zpočátku měla Beatrice problémy matky k dobrovolné práci na tomto projektu přesvědčit. Později ale několikrát vystoupila v jedné z nejpopulárnějších keňských talk show, čímž si získala pozornost řady utiskovaných žen. Řada z nich v Beatrici uviděla únik od svých každodenních problémů. Proto každým dnem do centra Saidia Dada přichází více zájemkyň, které se chtějí na výrobě vložek podílet. Mohou tak potkat další ženy, které se nachází v podobné situaci a potýkají se se stejnými problémy. "Mohou tu žít svůj druhý život bez toho, aby seděly doma a přemýšlely nad tím, že se každou chvíli vrátí manžel, který je zbije," říká Beatrice.
Osm gramů
Dobrovolnice pracují v malých skupinkách po pěti. Zatímco jedna navažuje 8 g buničiny, druhá na spodní stranu přiloží nepromokavý materiál (vložka tak vydrží celý den), aby vše zabalila do prodyšné látky, kterou další z žen zalepí. Předposlední odstřihne přebývající cípy látky a přilepí je k tělu vložky. Poslední z žen dá výrobek pořádně proschnout a posléze je vložka připravena k expedici. Denně jich ženy vyrobí na šedesát.
Saidia Dada má v současné době smlouvu s několika supermarkety, které budou jejich výrobky za velmi nízké ceny distribuovat. Samotné dobrovolnice z pracovní skupiny se pravidelně vydávají do vybraných slumů, kde vložky ženám nabízejí.
Bez peněz nejsou koláče
Jak školka, tak projekt výroby menstruačních vložek se potýkají s finančními problémy. Jelikož se tyto projekty netěší pozornosti zahraničních a jiných investorů, musela Beatrice oslovit své známé a přátele, aby její projekt podpořili. Dnes má více než 50 dobrovolníků, kteří každý den věnují 1 keňský šilink (cca 0,25 Kč) na nákup potřebného materiálu. Se zvýšeným počtem zainteresovaných žen ale stoupá i spotřeba materiálu, na který Saidia Dada nemá v současné době peníze, a tak musí nově příchozí ženy čekat.
Ve školce vyučují dvě učitelky, které stejně jako ostatní zaměstnanci sdružení pracují zdarma.
Zítra bude líp
Beatrice stojí před skupinou asi dvaceti nově příchozích žen. V očích se jim zračí smutek a odevzdanost.
"Až se nám dostane více materiálu, budeme společně s každou z vás vyrábět několik set vložek denně, které postupně dostaneme mezi všechny nairobské chudé ženy, které je potřebují. Teď tu třeba budete pracovat zadarmo, ale kdo ví. Třeba si za pár let vybudujeme malou továrnu a budeme vydělávat peníze," povzbuzuje ženy Beatrice.
Jejich obličeje se při poznámce o budoucí továrně rozsvítí a všechny s nadějí na budoucí nezávislost na manželovi Beatrici zatleskají.
| O autorovi Lukáš Houdek je momentálně na fotografické stáži v Nairobi v Keni, odkud píše pro různá média. |
