Je celkem logické, že jsou děti již odmalička přitahovány obrazovkami počítačů, tabletů a telefonů - barevně blikají, vydávají zvuky a rodiče a všichni kolem do nich mají také často zabořené nosy. Dítě chce proto přirozeně tento svět prozkoumat, i když mu ještě zdaleka nerozumí. A stačí pár zmáčknutí tlačítek na telefonu a dětem se často podaří něco, co je v dalším úsilí ještě více podpoří - objeví se jejich vlastní fotka.
Pozor, vyletí ptáček!
Někteří nadšení rodiče šli ještě dál a vytvořili dokonce speciální aplikace pro batolata, aby se mohla fotit sama na chytrých telefonech. Když rodič aplikaci zapne a dá telefon dítěti, tak na něm běží veselá melodie a barevné obrázky, jakmile se dítě dotkne obrazovky, vyfotí ho.
"Snažím se své tříleté dceři telefon nedávat, ale občas mi ho v nějaký nestřežený okamžik sebere a hraje si s ním. Nejvíc ji zajímá fotoaparát, dokáže ho přepnout na autoportrét a pak se sleduje na obrazovce a fotí," svěřila se třicetiletá Eva z Brna.
A přestože ji těší najít občas v telefonu ukrytou nečekanou fotku dcery, zároveň ji to trochu děsí. Neznamená to, že dává až moc důrazu na to, jak vypadá? Nebude dnes tříletá holčička později posedlá svým vzhledem a nestane se focení autoportrétů její hlavní náplní dne?
Já, já, já, jenom já
"Když vidím aktivity své šestnáctileté neteře na Facebooku a představím si, kolik času asi tráví přípravou, focením a následným upravováním svých autoportrétů, přijde mi až líto, že ho netráví nějak produktivněji," dodává recepční Eva. A stejně jako mnoho dalších ji napadají slova jako sebestřednost, egoismus a narcisismus.
Poraďte se s odbornicí na dětiPokud tápete s některými aspekty výchovy dětí, nezoufejte a zeptejte se v rodičovské poradně Markéty Klingerové. Otázky pokládejte zde.  |
Podle některých vědců jde ale o běžné projevy puberťáků a adolescentů - o touhu po uznání a pochvale od kamarádů a opačného pohlaví. Zatímco my a naši rodiče jsme si je získávali sportováním na hřišti, poflakováním a pokuřováním v parku, mladí všech zájmů se dnes mohou sejít na Facebooku, Twitteru, Instagramu a dalších sítích.
"Narcisismus se stal pro mladé lidi sociální normou a sociální média jsou pouze místem, kde ho mohou předvést. Protože nám zveřejnění nečeho na Facebooku umožňuje zkoumat se ve vztahu k ostatním, může jít vlastně o nástroj sebeuvědomění," parafrázovala některé závěry vědců americká psycholožka Peggy Drexlerová pro časopis Time. A dodává, že i generace, která vyrostla u televize, nakonec zvládla po jejím boku i dospět a prožívá dnes plnohodnotné životy, přestože se o ni někteří psychologové zpočátku obávali.
Dítě v zrcadle
Děti jsou již od narození fascinovány lidským obličejem a rády se do něj dívají. Nedokážou ale ještě poznat svůj vlastní obraz - jejich fotografie nebo odraz v zrcadle se jim líbí, protože si myslí, že je to kamarád na hraní. Což ale nijak nesnižuje jejich radost a mnozí rodiče proto pořizují již novorozencům různá dětská polstrovaná a nerozbitná zrcadla, ve kterých se děti mohou do sytosti pozorovat.
Důležitost této oblíbené dětské hry si uvědomili i psychologové a vyvinuli na jejím základě tzv. zrcadlový test. Dítěti se namaluje barvou tečka na obličej (třeba na nos), a pokud se snaží tečku smazat ze svého vlastního nosu, znamená to, že si již plně uvědomuje, kdo je dítě v zrcadle. Po počáteční radosti (půl roku až rok) a následné nedůvěře k odrazu tak dítě v testu uspěje většinou okolo 20 až 24. měsíce věku.
S tímto uvědoměním nastává další fáze obliby k zrcadlu a vlastnímu obrazu - děti se ještě pořádně neznají a musí se na sebe proto pořádně vynadívat a pokochat se. A právě zde nastává kritický bod. Rodiče by měli být schopni zajistit, aby bylo dítě spokojeno s tím, co vidí v zrcadle, ale zároveň se to nestalo středobodem jeho vesmíru. Což se jako většina rodičovských otázek snadno říká, ale trochu hůř zavádí do praxe. Jako vždy se ale můžete spolehnout na to, že děti budou minimálně v prvních letech svého života kopírovat zejména vaše chování.
Digitální vzpomínky
Pro současná batolata budou věci jako chytrý telefon nebo tablet naprosto běžnou záležitostí, nebudou znát analogový svět minulosti. Tím ale můžou oproti nám změnit způsob, jakým pracují se svou pamětí a vzpomínkami.
Protože jsme neměli fotek tolik, často si je pamatujeme do nejmenších detailů a také si dokážeme vybavit okolnosti, za jakých byly pořízeny. Právě díky tomu se nad starým albem tak hezky vzpomíná, člověk se kolikrát dokáže dostat přesně do pocitů, jaké zažíval před dvaceti lety.
Nastupující generace ale již zřejmě o tento pocit přijde, protože fotografie se pořizují od rána až do večera.
