Vizitka
|
Snad jako jediná z našich sportovců jste si do Londýna nevezla pověstné holínky. Proč?
No, nevezla, protože jsem nebyla na zahajovacím ceremoniálu a vím, že na závěrečný se oficiální oblečení nosit nemusí. A nějak jsem si ani nedokázala představit, že bych někde stála čtyři hodiny v holínkách.
Četla jsem, že když jste po příletu nevystoupila z letadla v obuvi od sponzora, hrozí vám pokuta až půl druhého milionu...
Asi jo. Měli jsme nosit jen věci od Alpine Pro. Je to dobrá volba, co se týče oblečení, ale s botami moc velké zkušenosti nemají, bohužel. Snažila jsem se oblečení nosit všude tam, kde bylo vidět, ale potom jsem kvůli závodům dala přednost pohodlí a zdravým nohám. Olympijské zlato je v tu chvíli důležitější než riskovat bolavou nohu.
Může vůbec špičková atletka nosit podpatky, nebo by si na jehlách ničila nohy?
Může, ale jelikož jsem dost vysoká, tak je moc nenosím. Na společenské akce si je beru docela ráda, líbí se mi to jako zpestření, ale jen chvíli. Dost obdivuju ženy, které v podpatcích cestují po letištích nebo je v Praze potkávám, jak klopýtají do práce po kočičích hlavách. Dávají to, já ne.
Šaty nosíte ráda?
Běžně mám raději sportovní pohodlí, ale na společenské akce je nosím moc ráda.
Víte, jaký střih šatů vám sluší? Řekla bych, že by ve vašem případě byla vyloženě škoda zakrýt výstavní dekolt.
Každopádně. Nemám vyhraněný styl, většinou, co se mi líbí. Jednou jsem měla šaty od Heleny Fejkové a klidně bych se k ní znovu vrátila. Docela ráda zkouším různé věci.
Příští olympiáda bude v Brazílii. Jak si ideálně představujete ty čtyři roky?
Ideální by bylo stihnout si teď pořídit miminko a pak se vrátit ve formě do Ria.
Nebude vám líto, že si miminko kvůli tréninkům dost neužijete?
Těžko si představovat něco, co neznám. Přítel Lukáš mě hodně podporuje a je připravený pomáhat, stejně tak maminka, která je v důchodu. Myslím, že jsou lidé, kteří na tom jsou časově třeba ještě hůř.
Můžete si vůbec těhotenství plánovat sama, nebo do rozhodování mluví trenér, sponzor, poradce, atletický svaz?
Naštěstí je to v atletice tak, že si o tom může člověk rozhodnout sám. Samozřejmě před olympiádou by byla škoda otěhotnět, takže logicky taková rozhodnutí většina závodníků plánuje po ní.
Spadá do nejbližších plánů také svatba?
Nic takového neplánujeme a ani pro mě není důležitá. Musím říct, že se jí i trošku bojím, protože mi přijde, že se lidi pak začnou chovat jinak než před svatbou. Takhle, když nemáte všechno jisté, tak si toho víc vážíte.
Očima autorkyBára se přišla do pražské prodejny Nike fotit s fanoušky a rozdávat podpisy. Fronta rychle rostla a já jsem jen díky dobré vůli pořadatelů dostala v tom mumraji na otázky asi patnáct minut. A ke všemu mi zlatá oštěpařka v jedné z odpovědí vysvětlila, že zvědavé lidi zrovna nemusí. Celkem prekérní situace, zvlášť pro rozhovor na ženský web, kde čtenářky zajímá víc soukromí než gramáž oštěpu a technika hodu. Zvládly jsme to. Rozhodně také díky tomu, že Bára i na vrcholu slávy zůstává pokorná a skromná. |
Jak jste daleko se stavbou baráčku v Unhošti u Kladna?
Právě že jsme vůbec nic nepostavili, protože jsem potřebovala v Londýně vyhrát a nešlo by to dohromady. Alespoň ti, kteří místo trénování stavěli, se spíš utahali na stavbě, než aby dobře závodili. Nejde chtít vyhrát olympiádu a u toho stíhat další, protože sport obnáší dennodenní přípravu. Jestli to někdo umí, nevím. Myslím, že jich moc nebude. Takže zatím bydlíme v bytě v centru Prahy a stavět se bude teď po olympiádě.
Co vím, chtěla jste energeticky úsporné bydlení, je to tak?
Nakonec to bude úplně obyčejný dům, žádné okázalosti, extra věci.
Ani solární panely na střeše...
To bych tam možná zrovna chtěla.
Co vaše plány na ovocný biosad a v něm ovečky?
To jsou plány tak za dvacet let. Myslím, že jestli chci založit rodinu a pak závodit v Riu, je to už tak docela náročný plán.
Dostala jste za medaili z Londýna od nejbližších dárek?
Mně stačí, že jsou. Pořád mi s něčím pomáhají, takže ani žádné dárky nechci. Spíš od sponzorů jsem něco dostala. Dneska zrovna dovolenou s Lukášem. Poletíme do řecké Olympie. I když ne hned, protože mám před sebou ještě čtyři závody, na které se musím ještě měsíc soustředit.
Co považujete v životě za největší úspěch?
Určitě když najdete partnera, s nímž jste sedm let a ani jednou se nepohádáte, rozumíte si s ním ve všem. To je asi největší životní štěstí, s nímž pak přišly zlaté medaile. Vedle toho, že musím mít samozřejmě určitý genetický fond, dobrého trenéra i klub, který mi připraví podmínky k tréninku, je šťastný vztah a Lukášova podpora něco navíc, co jiné závodnice nemají.
Jakou byste jmenovala svoji nejdůležitější vlastnost?
Asi zodpovědnost, houževnatost, tvrdohlavost. Určitě jsem pracovitá a pak věrná nejbližším. Rozhodně nejsem člověk, který někdy zradí.
A kterou máte z typicky ženských vlastností?
Zvědavá třeba zrovna moc nejsem. Zastávám názor, že člověk nemusí všechno vědět. Kdo se ptá, moc se dozví. Spíš se pohybuji mezi ženskými s mužskými vlastnostmi a rozhodně jsem spíš upřímná než falešná...
Spraví vám třeba náladu pěkný módní úlovek?
To určitě, ale nerada nakupuju v České republice, takže nejvíc si toho pořídím na letištích nebo v zahraničí. Tady na mě všichni koukaj a to se mi moc dobře nevybírá. Doma když mám špatnou náladu, tak...
Tak?
Tak si třeba napustím vanu s mořskou solí nebo jdu s ven s naší labradorkou, to mi udělá radost vždycky.
V rozhovorech s vámi mě překvapilo, jak často přiznáváte slzy: když jste se jako náctiletá přestěhovala z Jablonce do Prahy, pak v Americe, na olympiádě v Pekingu...
Možná na povrch nevypadám, ale když třeba sleduji Poštu pro tebe, taky si pobrečím. Filmy mě dojímají jen málokdy, na rozdíl od skutečných příběhů lidí, kteří si pomáhají. Sami třeba moc nemají a ještě rozdávají. Stejně tak mě berou ta shledání lidí třeba po dvaceti letech. Z toho mám vždycky takovou radost, až se rozbrečím. Je to hodně silné a je fakt, že chlapi na to asi moc nekoukají.
Jako malá jste byla víc holčička princezna, nebo jako kluk?
Spíš jsem měla klučičí zájmy a kamarády, hráli jsme si spíš sportovně.
Měla jste někdy dlouhé vlasy?
Až na gymplu. Když už mě nestříhali rodiče a mohla jsem si říct sama, co chci, nosila jsem dlouhé vlasy.
Nejdelší vám sahaly kam?
Asi po ramena. Ale takhle je to určitě lepší. Jednak je to praktické a i se mi to víc líbí.
Musela jste se někdy omezovat v jídle?
Musela, to je jasný, a musím i teď. V pubertě kila řeší každá holka, to je normální. I já tehdy začínala nejrůznějšími ztroskotanými pokusy o diety. Teď jde o to, abych na sobě v rámci nejlepší formy neměla nic zbytečného navíc.
Máte výživového poradce?
Nemám, to vůbec neřeším. Sama poznám, kdy co potřebuji.
Jak to vypadá, když se hlídáte v jídle?
Od letošního roku například nejím vůbec žádné přílohy a myslím, že je na mně vidět, alespoň hodně lidí mi říká, že jsem štíhlejší. Spíš ale než abych si upírala jídlo, tak raději běhám. Ráno před snídaní je to ideální. Teď ve třiceti letech už vím, co mi dělá dobře. Když je to zapotřebí, večer už nejím, zmenším porce a podobně.
Co máte ráda?
Hodně ráda mám nezahuštěné maďarské gulášové polívky, v nichž je naházeno všechno možné, pak také zelňačky. Jsem polívková. Masová ani tak moc ne, i když například jehněčí mám dost ráda.
Která kuchyně u vás vede?
Italská. Těstoviny jsou jediné, co jím z příloh, i když je nejím jako přílohu, ale jako hlavní jídlo.
Četla jsem, že vás baví vařit.
Teď už jsem na to ale dlouho neměla čas.
Kateřina HrachovcováPůvodně na tento den plánované a inzerované povídání s herečkou Kateřinou Hrachovcovou jsme kvůli aktuálnímu rozhovoru s Barborou Špotákovou odsunuli na příští pondělí. |
A když je čas a chuť, co uvaříte?
Tak třeba právě tu fazolovou maďarskou polívku, která se vaří asi čtyři hodiny. Anebo dělám ráda kachní prsa, jehněčí kolínko na víně... Teď jsem za olympiádu dostala od kamaráda myslivce snad dvě kila srnčího, tak ho musím zpracovat. Na to se těším.
Pečete i sladké?
S tím moc zkušeností nemám, ale ráda bych to napravila. Teď péct začnu. Poslední dobou mi totiž začalo sladké chutnat a jím ho hodně. A je zajímavé, že i přesto jsem zeštíhlela. Nemusím těžké zákusky, zato miluju kremrole nebo indiány, lehounké dezerty, které se rozplynou na jazyku.
