Jedna z otázek v on-line rozhovoru s doktorkou Fránovou se týkala právě aktuální situace s nákazou bakterie E. coli. Podle Fránové je prevence podobná jako u žloutenky. "V prevenci pomůže hygiena rukou, výběr potravin, omývání ovoce a zeleniny v pitné vodě, tepelná úprava potravin," odpověděla čtenářce.
Na rozdíl od žloutenky se ovšem proti E. coli nedá lépe chránit. "Proti žloutence A lze očkovat. Žloutenky B a C mají zase jiné riziko, přenášejí se krví a pohlavním stykem," vysvětlila.
Další z otázek zněla, jak pacient pozná, že se nakazil žloutenkou. "Diagnostika se provádí na základě klinických příznaků a laboratorního nálezu. K příznakům patří zažívací potíže (nechutenství, zvracení, bolest v pravém podžebří atd), chřipkovité příznaky (zvýšená teplota, bolesti svalů a hlavy atd), u některých typů žloutenky mohou být bolesti kloubů," konstatovala lékařka.
Dodala, že typické zežloutnutí kůže a očního bělma nastat ani nemusí. "Může být i tmavá moč a světlá stolice. V některých případech probíhá žloutenka i bezpříznakově. Spolehlivá je pouze laboratorní diagnostika onemocnění. Tu může udělat praktický lékař nebo odborný lékař na infekčním oddělení," řekla.
Odpovědi lékařky Daniely Fránové ZDE |
Ve světě je zatím popsáno celkem sedm typů žloutenky, které se liší způsobem přenosu viru, průběhem onemocnění i jeho možnými následky. Mezi nejrozšířenější patří žloutenky typu A, B a C, existují však i typy D, E, F a G.
Nejznámějším a v Česku nejrozšířenějším typem žloutenky je "áčko". Loni touto žloutenkou onemocnělo 862 lidí, což přesahuje polovinu hodnoty z epidemiologického roku 2008, kdy počet nemocných dosáhl rekordní číslo 1648. Současný výskyt žloutenky A u nás stále několikanásobně převyšuje hodnoty z let před epidemií (2000 - 2007), kdy se průměrně za rok nakazilo 215 lidí.
MUDr. Daniela FránováVystudovala lékařskou fakultu UK v Plzni, obor všeobecné lékařství, dále se specializovala v oboru epidemiologie. Pracuje na Oddělení očkování a cestovní medicíny Zdravotního ústavu se sídlem v Plzni, Jako externista vyučuje na Fakultě zdravotnických studií ZCU. Specializuje se na problematiku cestovní medicíny, rizikového chování dospívajících, prevenci HIV/AIDS a dalších infekcí. |
Virus žloutenky A se vylučuje stolicí, je vysoce infekční a odolný. Při pokojové teplotě dokáže přežít několik týdnů, zmrazený dokonce několik let. Nejčastěji se přenáší nepřímou cestou pozřením kontaminovaného jídla či nápoje.
Virus žloutenky typu A se může vyskytovat v podstatě všude kolem nás: na penězích, držadlech v MHD, madlech nákupních vozíků, sedačkách kin, v osvěžujícím koktejlu s ledem, v salátu z mořských plodů a podobně. Nejčastěji si žloutenku typu A Češi dováží z blízkých a oblíbených destinací, jako je Slovensko, Chorvatsko, Řecko, Egypt, Tunis nebo Španělsko. Až 70 procent lidí se však nakazí v tuzemsku.
Žloutenka typu B se přenáší tělními tekutinami: krví, spermatem či vaginálním sekretem. Mezi nejčastější způsoby nákazy patří nechráněný sexuální styk. Nakazit se však lze například i použitím infikovaného zubního kartáčku, ručníku či holicího strojku. Virus se do krve může dostat také při úrazu. K jeho přenosu totiž stačí, dostane-li se mikroskopické množství krve nemocného nepatrnou oděrkou do krevního oběhu nechráněné osoby.
Každoročně u nás onemocní žloutenkou B přibližně 300 lidí, přičemž nejvíce případů je zaznamenáno ve skupině mladých lidí ve věku 20 až 35 let.
Proti hepatitidám typu A i B je možné se nechat očkovat.
