O tom, že umístit v některých lokalitách dítě do školky je už několik dlouhých babyboomových let důkazem neuvěřitelného štěstí, prozíravosti a diplomacie, se přibližně stejně dlouhá léta mluví i píše.
A teď to začíná přerůstat o patro výš! Šok, který to muselo způsobit zodpovědným úředníkům, se podle mého dá srovnat snad jen s tím, jak pravidelně s prvním sněhem bývají zaskočeni silničáři.
Kdo by se nadál, že jsou-li fatálně přeplněny školky, tak ty děti jednou dorostou a budou muset do škol! Ale třeba si někdo usmyslel, že vymýšlet dopředu strategii je ztráta času a mnohem lepší je nechat se překvapit.
Jenže mezi školkou a školou je jeden zásadní rozdíl. Školní docházka je totiž ze zákona povinná. Takže zatímco málo školek znamenalo "jen" to, že rodiče buď několik let investovali do školek soukromých či do chův, nebo si případně prodloužili svou rodičovskou dovolenou (čímž se jim ztížila možnost dalšího pracovního uplatnění), tak u škol to je jiné.
Míček zůstává na straně obcí. Stále ještě existuje cosi jako spádová škola v místě trvalého bydliště rodiny a ta by dítě prostě přijmout měla. Nejsem si jistá, že zákon vůbec nějak pamatoval na případy, kdy v obci, ale i v jejím blízkém okolí bude míst málo.
Ti, jejichž dětí se tento problém týká, by se měli připravit na retrozážitek, kdy stejně jako v dobách dětství současných rodičů bude na některých školách ve třídách třicet i více dětí a dost možná budou mít některé školy detašované třídy v jiných objektech.
Jenže od 80. let doba pokročila, poznatků přibylo a odborníci nevidí přeplněná škamna zrovna rádi. Více dětí ve třídě znamená menší šanci na to, že děti nezralé, pomalejší, s některou ze specifických poruch či jinak trochu znevýhodněné školní docházku zvládnou v dobré psychické kondici, s nepošramoceným sebevědomím a s nějakými těmi znalostmi k tomu.
Nicméně v případě nouze nejvyšší může ministerstvo školství vyzvat rodiče, aby se vzdělávání svých dětí chopili sami. Což by vlastně v době krize mělo řadu pozitiv. Jednak by nestouply náklady na školství, jednak by mohla klesnout nezaměstnanost, protože část lidí by se přesunula do kolonky "doma vzdělávající rodič".
Také by se částečně řešil problém s tím, že u nás jsou ženy na stejných místech stále placeny hůř než muži. Protože zůstal-li by někdo z rodičů doma, byly by to valnou většinou právě matky.
A tento motiv zvýšené individuální zodpovědnosti se dá rozvinout dál: co takhle zavést zdravotnické kurzy, v nichž by si člověk osvojil třeba chirurgické minimum? Není potřeba s každým slepým střevem hned někam chodit. Jen proč bychom pak platili ty daně...
