Vyplývá to z výsledků výzkumu zveřejněného v časopise Nature.
Tým vědců pod vedením Mirkky Lahdenpera z univerzity ve finském Turku hledal odpověď na otázku, proč se ženy dožívají vysokého věku bez ohledu na to, že období jejich plodnosti končí někdy po čtyřicátém roce.
Přitom u jiných druhů živočichů je pravidlem, že poté, co ztratí schopnost mít děti, umírají. Studie ukázala, že důvodem může být to, že ženy-babičky jsou velmi důležité pro úspěšnou výchovu svých vnoučat.
Finský tým prostudoval údaje o 500 ženách z jedné oblasti Finska a o životě 2300 Kanaďanek. Kanadská data zahrnovala demografické a genealogické informace o každém, kdo se narodil na farnosti Saguenay v 18. a 19. století.
Většina žen byly katoličky, měly v průměru 9,1 dítěte, jen 5,1 potomka průměrně dorostlo dospělosti. Finské údaje pocházejí ze stejné doby z registru luteránské farnosti. Průměrná žena zde porodila 6,8 dítěte, z toho se v průměru 3,8 dožilo dospělosti.
Studie přesvědčivě ukázala, že babičky, které se dožily vysokého věku, měly více vnoučat. Pokud mladí rodiče zůstali ve stejné obci, nebo v jedné domácnosti s babičkou, která jim pomáhala s výchovou dětí, mohly si rodiny dovolit mít podstatně víc potomků.
Navíc měli rodiče s podporou babičky v průměru první dítě o 2,4 roku dřív než ostatní. Takto pozitivně na plodnost svých potomků "fungovaly" podle Nature babičky bez ohledu na to, zda pocházely z otcovy či z matčiny strany.
Manželé, kteří žili dále než 20 kilometrů od svých matek, měli stejný počet potomků jako páry, které vychovávaly své děti bez babiček. To ukazuje, že na počet vnoučat má přímo vliv pomoc prarodičů mladým manželům. Ze studie navíc vyplynulo, že u dětí, jejichž babička žije v jejich blízkosti, je větší pravděpodobnost, že přežijí prvních 15 let.
Proč vznikl tento jev právě u lidí, je nasnadě. Narozdíl od mláďat ostatních primátů nejsou děti schopny se samy o sebe postarat a je třeba o ně dlouho pečovat. Ženy, které již nejsou plodné, tak našly příležitost ovlivňovat reprodukční úspěch svých dcer.
Tím, že chrání vnoučata před riziky a pomáhají je vyživovat, zvyšují šanci na jejich přežití. Muži tuto schopnost nemají a role dědečků je zřejmě spíše okrajová. Studie i dosti uspokojivě vysvětluje, proč se ženy obvykle dožívají vyššího věku než muži.
Babičky totiž podle vědců často umírají, až když jsou jejich vlastní dcery samy schopny po nich převzít pomocnou úlohu při výchově. V moderní době zasahují do výchovy dětí a jejich počtu v rodině jiné mechanismy, včetně plánování rodiny a vyspělé lékařské péče. Babička s tatrankou však zůstává důležitým faktorem výchovy.
