Mám známou, která má dceru i syna s aspergenem. Dcera nyní studuje lingvistiku na VŠ plynně ovládá 7 jazyků. Sama studuje jeden zaniklý Japonský jazyk. Zvláštní stvoření, nádherně maluje, na první pohled však vypadá, jako kdyby na něčem jela obdivují, její maminku a všechny ostatní, které se musí dennodenně setkávat s předsudky, jelikož jejich děti opravdu na první pohled vypadají, jako nevychovaní parchanti.

To je divné, že rodiče před nástupem do školky ani nenapadlo, že dítě je jiné. Zní to nějak nedůvěryhodně. Jako by to byl opravdu nevychovanec, z kterého se rodiče mohli zvencnout a měli celé roky klapky na očích... Nesedí mi to. Až ve školce narazil na to, že něco nesmí a něco naopak musí?

Popisované dítě má tak středně těžkou poruchu, kterou lze ještě korigovat výchovnými prvky a nemusí ho nutné omezit v životě. Naše dvojčata jsou jen lehce šmrncnutá (v porovnání se všemi ostatními dětmi v okolí je to teda jako nebe a dudy, ale jde to) a zjevně trochu jiným způsobem, takže do školky chodí s nadšením. Ale kolektivu se straní, pod stolem trhají papíry občas taky, nicméně záchvaty zuřivosti nepřechází do sebepoškozování. Že se občas nechtějí účastnit kolektivní činnosti, to je holt život, ale většinou je to baví. Naštěstí začínají být dost velké, aby jim šlo spoustu věcí vysvětlit. Bohužel, někdy to nejde a nezabírá vůbec nic.

Jde o to, jestli dítě zvládne pochopit, co dělá špatně. Normálnímu dítěti to stačí říct jednou nebo dvakrát a když to znova udělá blbě, tak ví, že udělalo chybu. Dítě s aspergrem to prostě nepochopí, rozhodně ne na poprvé a občas ani po sté. Mohou se interakce s lidmi naučit, ale trvá to strašně dlouho a obvykle se to musí učit celý život.

Jak to zpívá Landa?

...problémovej pa.chant...

to je smutné, že pro syna obětovali dceru.

A tady máme příklad, že ta super inkluze je úplně na ... až ve škole, kde mají zkušennosti se povedlo s chlapcem pracovat.

Ono je to o přístupu a ochotě. Pokud je učitelka opravdu učitelka, která to dělá ráda a má ochotu se učit, tak to zvládne. Pokud je to bréca, kterou ty děti vlastně nezajímají a otravují a chodí si tam odsedět svoji 8, tak to prostě fungovat nemůže.

Moje dcera je autistka a tyhle články mě fakt štvou. Dost často to zní jako sebelítost rodičů. Jak to, že si ničeho nevšimli a začali to řešit, až jejich dítě někdo nazval nevychovaným? Jak si s ním hráli, že si nevšimli, že reaguje jinak? To se do té doby nesetkal s jiným prostředím, než doma?

Dceři byly 4 roky, když už jsme věděli o co jde. Proč to vždycky vyzní, jako že ostatní děti v rodině musely jít stranou? Samozřejmě, že se musí v něčem přizpůsobit, ale to se přece musíme v rodině všichni. Synovu hru na trubku jsme zase museli tolerovat my ostatní

Až na výrok o penězích s tím doktorem souhlasím. Za prvé je to v genech, ale to jsme zjistili až když jsme měli dvě děti (syn je v pořádku). Za druhé, většina autistů má nějaký specifický zájem, ale rodiče by měli znát míru. Je hrozně jednoduché takové dítě zmanipulovat jako Gretu.

po přečtení článku a diskuze vidím, že ten doktor co ho donutili odstoupit měl vlastně pravdu

Samozřejmě, že měl pravdu...

Předpokládám, že většina rodičů chce, aby jejich dítě vynikalo, bylo lepší než ostatní. To, že jeho otec nevidí, nebo si nepřipouští, že jeho dítě může mít problém, ale spíš vyzdvyhuje jeho schopnosti, se dá pochopit.

jistě, Kübler-Ross, fáze 1.

čím nedospělejší osobnostní rozvoj v přijetí ambivalence, tím trvá déle