Většinou si chuť a vůni vody ani neuvědomíme. Jen ji rychle nalijeme do skleničky a vypijeme, někdy ochutíme citronem či šťávou a kohoutkovou vyměníme za bublinkovou z lahve. Ale nad chutí vody, stejně jako třeba koňaku nebo portského, se vyplatí zamyslet. Odměnou vám může být jedinečný chuťový požitek.
Minerálka za tisíc eur
Jak servírovat vodu?Když host přijde do restaurace, je v první řadě žíznivý – a jeho žízeň by měla uhasit taková voda, která mu nejvíc zachutná. Největší problém? Voda se často podává velmi studená. Nejenže je to nezdravé a ztrácí se perlivost, ale nevhodná teplota vody ovlivňuje také chuť vína.  Aquasommeliérka Beáta Vlnková |
Právě o tom je aquasommeliérství, obor, který se začíná prosazovat i v Česku. Už v několika restauracích se tak můžete setkat s odborníkem, který vám poradí, jakou minerálkou doladit víno a jídlo. Dokonce některé restaurace nabízejí i speciální vodní kartu, v zahraničí jsou dokonce o krok napřed a na drink tak můžete zajít do vodního baru. Je libo minerálku za tisíce eur? I taková existuje. Cena vody se do závratných výšin může vyšplhat nejen kvůli zdroji vody, ale i exkluzivitě balení. Lahev zdobí vzácné krystaly nebo drahé kovy, ale pořád v první řadě musí jít o obsah lahve.
„Voda může pocházet z pramenů nejvzdálenějších regionů na zemi, chráněných ekosystémů, hlubin sopky, z pod hladiny oceánu či z ledovce,“ říká aquasommeliérka Beáta Vlnková.
Ta se jako jedna z prvních v Česku věnuje právě párování s vodou. A tak ví, jak správně vodu degustovat. Ať už se vám dostane do rukou lahev za třicet korun nebo za dvě stě, postupujte podle jejích rad takto: „Otevřeme novou lahev vody, nalijeme si malé množství a hodnotíme svěžest. Následně si nalijeme opět malé množství a vyhodnocujeme další parametry jako je množství a velikost bublinek, čirost, čistota, nepříjemné vůně, acidita, slanost, struktura, lehkost, měkkost, rovnováha a perzistence.“
Hodnotit vodu není vůbec jednoduché, protože rozdíly v jednotlivých parametrech jsou mnohem méně výrazné než u kávy či vína. Ale rozdíly v chuti mohou být obrovské.
A co kohoutková?
Pokud právě usrkáváte ze své sklenice kohoutkovou a snažíte se v ní najít chuťové nuance, ucítíte leda tak větší či menší příchuť chloru. Voda z vodovodu by měla být všude téměř stejná. „Tady nemáme mnoho možností tvořit,“ usmívá se Vlnková. Vysvětluje, že voda z vodovodu se může lehce měnit jen podle zdroje, ze kterého pochází.
Výběr vodyVodu lze snoubit nejen s jídlem, ale také s vínem, kávou i ušlechtilými destiláty. Rozhodující se pořadí, ve kterém se bude servírovat. Ve vodě je nejdůležitější obsah a složení minerálu, obsah CO2 a teplota, při níž se servíruje. |
Složení přírodních vod závisí na mnoha aspektech, záleží na geologické struktuře místa, na vrstvě hornin, kterými prochází, na hloubce, ze které se těží, či množství srážek v dané oblasti. Podle Vlnkové bychom jen obtížně našli dva identické zdroje vody. Odbornice vysvětluje, že existují vody, které jsou známé a typické svou specifickou charakteristikou. Pro začátek tak můžete zkusit jejich degustování nebo si ho užít v restauraci, kde máte více času a můžete tím okouzlit spolustolovníky. Zapomeňte ale na květnavé pojmy, kterými popisujete Veltínské zelené 2013, chuť nízkomineralizované vody má být prostě a jednoduše čistá. Bez vůně, natož zápachu. V té, která obsahuje minerálů víc, tak budete cítit rozdíl v aciditě a slanosti.
Degustace vody
Do vyšší třídy vod, které vám mohou posloužit k první degustaci, dobře poslouží třeba Evian. Pochází z francouzských Alp, kde kapky deště a sníh prosakují ledovcem do kilometrové hloubky. V průběhu přirozené infiltrace, která trvá 15 let, získává Evian svou nezaměnitelnou minerální rovnováhu. Opakem je podle Vlnkové voda Badoit z regionu Rhône-Alpes.
S jídlem párujte i pivo a víno |
„Je to přirozeně perlivá minerální voda, která má vyváženou strukturu s vyšším obsahem minerálních látek, a je proto bohatým zdrojem vápníku a hořčíku. Abychom však nechodili daleko, zkuste třeba Rajec ze Slovenska. Je nízkomineralizovaná a pochází z chráněné přírody Rajecké doliny. Pro svůj neutrální profil je deklarovaná jako voda vhodná k vínu.“
Právě v souvislosti s párováním s vínem se o degustacích vody nejčastěji hovoří. Většinou se totiž vybírá k jídlu nejprve vhodné víno a v souvislosti s vytvořeným párem se doladí voda, která se hodí k vínu. Taje této tekuté alchymie nejsou nikterak složité. Při výběru vína i vody postupujeme podobně – s lehčími a jednoduššími jídly podáváme lehké vody, s těžšími a náročnějšími jídly těžší vody. Podle Vlnkové jde také o to, jaký dojem chceme zanechat z jídla a vína.
„Pokud například podáváme jako předkrm foie gras se sladkým vínem a po něm následují další chody, potřebujeme si pročistit dutinu ústní – svěží bublinky a minerály nám v tom velmi pomohou. K lahodnému čokoládovému dezertu napárujeme portské víno ruby. Chceme-li si co nejdéle zachovat sladkou a bohatou dochuť z vína i z dezertu, určitě budeme podávat nízkomineralizovanou neperlivou vodu.“ Vysoce mineralizovaná voda s vysokou kyselostí nebo slaností jídlo totiž dovede stoprocentně znechutit. A „zabít“ sladkou chuť, kvůli níž si dezert vychutnáváme, by byl hřích.
