Docela často sportuji (tenis/beach volejbal/kolo...). Jednou jsem dostala angínu a léčila ji antibiotiky. Po dvou dnech se mi udělalo líp. Třetí den jsem dostala nabídku si na jeden den půjčit elektrokolo na vyzkoušení. Jezdila jsem na něm asi 3 hodiny-všechny kopce v okolí i ty dlouhé nekolik kilometrů. Jakmile jsem dojela domů začala jsem cítit únavu a věděla jsem, že jsem přestřelila a udělala velkou hloupost na kolo sednout. Cítila jsem, jak mi to sedá na srdce a bála se něčeho vážného. Naštěstí se nic nestalo ale už bych to nikdy znovu neudělala.

Proto radím všem s antibiotiky nikdy nesportujte, ani i když je vám sebe líp.

To jsem netusil, ze by nekdo s antibiotikama vybehl... Asi jsem prizdisr@c.

popravdě já taky ... zvlášť když mně občas známá z IKEMu postraší, kolik jim tam leží mladých lidí čekajících na transplantaci srdce po přechozené angíně :(

Jako trenér jsem byl vždy proti, aby sportovci trénovali a závodily pod léky. Je šílené, že naopak jsou trenéři, kteří řeknou, vem si na to přášek a makej. V hokeji jsem byl mnohokrát svědkem, že hráči brali antibiotika a co je ještě horší, léky proti bolesti zubů, kolen, zad, hlavy a pod.

Tak léky na bolest jsou v porovnání s antibiotiky "nic". I když dlouhodobé tlumení bolesti = jistý dlouhodobý úraz svalu, vaziva.

Pěkný článek. Jednou jsem bral antibiotika po zákroku na zubech. Když už  to moc nebolelo, šel jsem zkusit běhat. Po pěti minutách jsem byl úplně hotovej.