Množství potravy pro dítě by se mělo určovat podle toho, co to dítě dělá. Pokud to dítě celé dny posedává doma u televize, PC nebo jiné sedavé činnosti, nepotřebuje moc velké množství potravy, jelikož nemá dostatečný výdej energie. Tělo tedy posléze nevyužitou energii uloží do tuků.

Je tedy hezké, že rodiče ať neúmyslně ničí život svým ratolestem tím, že jim chtějí dopřát nelimitující přísun potravin. Jakmile si dítě zvykne na to se přejídat, o to hůř se v budoucnu bude zbavovat tohoto neduhu...

To co jsem napsal neplatí pro lidi s vrozenou vadou

Doporučuji navštívit stránky http://www.anabell.cz

to je nejaka ta panenka z hororu co mi utrhne hlavu :-D

Stravovací návyky začínají už ve velmi útlém dětství - respektive, tam se na jídlo začínají nabalovat všechna naše přesvědčení a zvyky.

Bohužel, stále je málo vidět (i když uznávám, už víc), že by maminky učily děti vnímat svoje tělo a to, kdy má hlad.

K obezitě mohou přispívat i takové zdánlivě nesouvisející věci jako UM (chápu, že někdy je to potřeba, ale faktor to je), krmení dítěte dospělým, místo abychom ho nechali jíst sami, nucení do jídla, atd.

Všichni, včetně dospělých, se víceméně chronický přejídáme (a u malých dětí je to patrnější, jakmile nejí podle našich představ, už se panikaří). Přitom děti, stejně jako se lineárně nevyvíjí, ani lineárně nejí, jsou období, kdy sní téměř to samé, co dospělí, a období, kdy do všeho jen zobnou. Je důležité učit je vnímat vlastní tělo, hlad, ale i to, která potravina mu dělá dobře, a která ne - a důvěřovat tomu, že oni to cítí správně.

Pozdější návyky (elektronika, málo pohybu) to samozřejmě dokonají. I dospělí spoustu věcí zajídají, jídlem se uklidňují, atd. Ale pokud má ten základní návyk vnímat jídlo a tělo, dá se to mnohem, mnohem snáz regulovat.

Myslím, že základem je se dětem věnovat. Pokud to děláte, tak vás něco takového nemůže překvapit a pozorujete u dítěte změny dřív, než je pozdě. To je stejné, jako když tu na konci roku psali, že je rodič nemile překvapen výsledky na vysvědčení. Pokud se o dítě zajímáte, tak vás to nepřekvapí, protože víte, jak průběžně prospívá ať už ve škole, zdravotně, nebo ve vztazích. Já už při vyzvedávání ze školy/školky poznám, když je něco špatně.

Mám děti 8 let 138cm/40 kg, 5 let 110cm/17kg. Dcera měla ještě před 14 dny 18,5kg ,ale stačila střevní chřipka..... a zase pojedeme ve výkrmném režimu. Takže mám dva extrémy, syn má sklon k nadváze a dcera k přílišné hubenosti. Obě děti se stravují tak nějak normálně, mají oblíbená jídla, jídla která tolerují a i ty co nejí. Oba milují zeleninu kromě zelí. Když to srovnám, tak jedí s ohledem na věk podobně, akorát mají každy jiný metabolismus. Pohybu má paradoxně víc syn. Sladkosti dostávají spíše vyjímečně a po pravdě je ani nějak nevyhledávají.

Takže toliko ke škatulkování odborníků, čímž ale nepopírám, že problém to je, ale taky nejde úplně zobecňovat.

Pane redaktore, adresa není http://www.anabelle.cz ale http://www.anabell.cz

Já, jako dospívající dítě, jsem byl jako kyselina. Přede mnou se jídlo neschovalo (na snídani jsem byl schopen sníst 15 rohlíků, litr mléka, na svačinu kilo vlašáku, na oběd celé balení špaget..) Ale od rána do večera jsem lítal po venku, sportoval a když mne někdo viděl, ptal se mne, jestli mi nedávají najíst holt, každý to má jinak, já byl čahoun a spalování pracovalo snad na 200% ...

Dneska mají děti toho pohybu méně a ze všech stran jsou bombardováni jakýmsi mamonem dokonalé postavy... Jsem rád, že jsem vyrůstal bez všelijakých sociálních sítí a nemusel mít mindráky z toho, že nejsem ideální typ kluka

ja to mel stejne. Futroval jsem jak kyselina, ale doma jsem byl jen na snidani, pak do skoly, pak ven a prisel jsem az na veceri.... Cely zivot vsichni rikali, ze je lepsi me satit jak zivit... zivot se sourozenci, po nakupu co sis neurval druhy den nebylo, atd... byl jsem normalne sportovne stavenej kluk. Pribirat jsem zacal az kolem 30 :-D ale je to hlavne tim, ze jsem mel narocnou praci a prestal se hybat a taky trochu zlenivel :-) Takze ano, pokud nekdo futruje cely den a nehybe se, bude tlusty. To neni nic jineho nez matematika. Snad jedinou vyjimkou jsou exomorfome, kteri to maji fakt tezke.

Máme v rodině sedmiletou holčinu. Najednou odmítala jíst s tím, že nemá hlad, že ji bolí břicho atd. Mysleli jsme, že na ní něco leze. Když to však pokračovalo už asi týden, musela s pravdou ven. Naštěstí to ještě dokázala říct. Prý ji kluci ve škole říkali, že je tlustá. Není tlustá, má vypracovanou atletickou postavu, není to kost a kůže jak některé ve třídě. Zkusili jsme tedy na ní přes sport, který ji baví. Teď už naštěstí zase jí.

Byla jsem v dětství těžký odmítač jídla, každá návštěva dětské lékařky byla o hádce zda už mě pošlou do ozdravovny nebo ne, ale určitě to nesouviselo s psychickými problémy. Vyrůstala jsem v milující pohodové rodině včetně babiček a dědečků. Prostě jsem jen neměla chuť k jídlu, měla jsem tak 6 oblíbených jídel a nic jiného mi nechutnalo. Tabulka čokolády mi vydržela 14 dní. Pamatuju se, jak mi každé sousto rostlo v ústech a polknout bylo nad moje možnosti. Trochu se to zlepšilo ve školní jídelně, kde jedli všichni, tak jsem jedla taky, přestože doma bylo jídlo daleko chutnější. Nezlepšilo se to ani když jsem začala intenzivně sportovat. Po tréninku jsem si dala 3 rohlíky. Zlomilo se to až v druhé půlce těhotenství, kdy jsem intenzivně začala vnímat vůně a chutě jídla. Teď pozoruji vnuka, má období, kdy by snědl povoz i s koňmi a pak nejí téměř vůbec, ani sladkosti.

Tedy byl problem v potlacenych, nedostatecne fungujicich smyslech? Protoze jak se spravne rika, ji se i ocima (a nosem).

Mám pět křížků na hrbu a musím říci, že za mého dospívání si nepamatuji problémy s anorexií. Občas byla nějaká holka tlustá (dnes by patřila mezi průměr) ale anorektičky, bulimičky, ty neexistovaly. Prostě něco je špatně.

Já jsem téměř stejně stará, ale pamatuji si, že bulimie existovala a to dokonce u dam, kterým bylo v době mého dospívání tolik jako je teď nám. Je ale fakt, že postižených nebylo tolik.

Ono je to občas složité. I dvě děti stejných rodičů můžou mít naprosto diametrální dispozice k příjmu potravy a následně postavě. Ale tím spíš by to rodiče měli sledovat a hlídat.