Podle červnového průzkumu společnosti NMS Market Research je pro 85 % dotázaných vysvědčení dostatečně vypovídající a systém známkování by ponechali, jaký je. Sami na své vysvědčení vzpomínají hezky, 68 % dotázaných se na vysvědčení těšilo. Většina však jen proto, že končí škola (71 %). A v tom se zdá se nijak neliší od svých dětí.
Největší obavy mají školáci samozřejmě z trestů za případné špatné známky. Psychologové upozorňují, že rodiče by se o známky měli zajímat průběžně a vysvědčení by tedy nemělo být pro nikoho velkým překvapením. Přesto každoročně zaznamenají spolu s koncem školního roku více telefonátů na Lince bezpečí, kde se děti ptají na to, jak mají rodičům sdělit své výsledky. Pro takové školáky může být dobrou zprávou, že 91 % žen by své děti za vysvědčení netrestalo, muži sdílejí tento názor v 82 %. Souhlasí s nimi i hlasy odborníků, kteří doporučují namísto trestu dítě motivovat, průběžně s ním pracovat a rozvíjet jeho zájmy.
Celkem 87 % dotázaných uvedlo, že by se děti měly za dobré známky na vysvědčení odměňovat. Štědřejší by byli tatínkové, těch bylo 89 %, zatímco maminek jen 83 %. Pokud patříte do této skupiny, zkuste vybrat aktivní odměnu, jako je společný výlet nebo jiný zážitek podle gusta dítěte - líbilo by se mu ve science centru, aquaparku, v trampolínovém centru, stezce korunami stromů, Dinoparku nebo by chtělo jít společně do kina? Inspirovat se můžete i našimi tipy na dárky ve fotogalerii.
Odborníci doporučují odměnit dítě třeba jenom drobností, pokud není vysvědčení zrovna důvodem k bujarým oslavám, ale přesto ocenit jeho snahu (pokud tedy nějakou mělo). Rodičům také navrhují odměny odstupňovat podle toho, jak dobrých výsledků se dětem podaří dosáhnout. Můžete se dopředu třeba domluvit, že za trojku dostane maximálně zmrzlinu, ale za dvojku už můžete jít do kina, koupíte knížku oblíbeného autora nebo momentálně žhavý trend školních lavic fidget spinner.
Z průzkumu také vyplynulo, že největší odměnou za vysvědčení je už jen to, že škola končí a začínají dvouměsíční prázdniny. Většina rodičů (85 %) uvedla, že se jejich děti na vysvědčení těší. Na to, jak prožívali své poslední červnové dny ve školní lavici, jsme se zeptali českých osobností.
ANKETA:
1) Jak vzpomínáte na svá školní vysvědčení?
2) Jak na ně reagovali vaši rodiče?
3) Jakou nejhorší známku jste dostal/a a z čeho?
Theodora Remundová, režisérka:
1) Na konci roku jsem se vždycky strašně těšila na prázdniny. Trávili jsme je většinou s rodiči na chalupě poblíž soutoku Vltavy a Otavy. Koupali jsme se v rybníku a jezdili na kole na výlety. Během prázdnin jsem se naučila vařit a péct koláče a buchty - každý den měl někdo z nás čtyř (táta, máma, sestra, já) “službu” a všechno měl v kuchyni na starosti včetně úklidu - všimněte si, my už tehdy žili genderově vyváženě. Jindy jsme šily (to tedy už jen my holky) na stroji podle časopisu Burda různé modely, v jednom vlastnoručním jsem jsem zpravidla šla 1. září do školy, dokonce jsme jedno léto s mámou vyšívaly kroje. A pak jsem si četla Dostojevského, to byl vlastně takový můj největší prázdninový kamarád.
2) Rodičům na tom, co mám na vysvědčení, příliš nezáleželo. Myslím, že jim to bylo vlastně docela fuk. Taky se se mnou nikdy nikdo neučil. Ale mně o to šlo, snažila jsem se mít dobré známky.
3) Nejhorší známku jsem měla trojku z ruského jazyka někdy v páté nebo šesté třídě v pololetí. Ale nebylo to, že bych se nesnažila, jen se to nějak zadrhlo.
Jana Havrdová, prezidentka Českého svazu aerobiku a fitness a moderátorka
1) Byla jsem vždycky taková ta vzorná, hodná holka - prostě “šprtka”. Protože jsem měla vždycky dobré výsledky, i vysvědčení probíhalo klidně.
2) Doma to přijímali automaticky, a tak i jediné dvojce z výtvarky na vysvědčení jsme se jen zasmáli.
3) Jedničky jsem měla až do půlky gymnázia, kdy jsem se skamarádila s klukem, který měl metalovou kapelu. Moje známky pak šly dolů, ale nebylo to nic dramatického, jen se mi zkrátka rozšířily obzory.
Jitka Ševčíková, lektorka emoční inteligence:
1) Na základní škole jsem měla jedničky a dvojky, nebylo to nic mimořádného, očekávalo se ode mne, že výkon bude standardně ten nejlepší. Těšila jsem se na každé prázdniny, na tábory v Beskydech, na chalupu pod Hostýnem a pobyty u příbuzných. V sedmé třídě po vysvědčení byl první velký zájezd k Balatonu, to pro mne byl úplně přelomový zážitek: poprvé do ciziny, nervy na hranicích - nevím proč, nic jsme snad nepašovali. Kytky pro učitelky byly z naší zahrádky a pamatuju si nechuť k pionýrskému stejnokroji.
2) Rodiče brali mé dobré známky jako samozřejmost, vysvědčení se u nás nijak neslavilo, neprobíralo, nehodnotilo. Myslím, že v té době se praktikovalo „za dobré vysvědčení dobrou knihu“ a možná jsem i někdy nějakou dostala, protože jsem byla už tehdy vášnivá čtenářka.
3) Na vysvědčení jsem dostala první trojku až na střední škole z hospodářských výsledků a ekonomiky. Ale pamatuji si na svou první čtyřku z fyziky v sedmé třídě. Byla přes celou stránku.
Kateřina Haring, prezidentka ČMAPM a jednatelka Dynamic Group
1) Na konec školního roku jsem se vždy těšila, hlavně na prázdniny. Vysvědčení pro mě nikdy nebyl stres nebo dohánění a vylepšování výsledků na poslední chvíli. Celý červen už bývala pohoda, venku krásně, takže jsem byla skoro pořád někde venku a na konec školního roku mám vždy jen pěkné vzpomínky.
2) Učila jsem se dobře, takže nejhorší na vysvědčení byly dvojky, ale i tak mi doma taťka řekl, že to mohla být jednička.
3) Trojka z matiky na maturitě, a to jsem z ní maturovala dobrovolně.
Jaroslav Vavřina, Managing Director Harley-Davidson Praha
1) Vysvědčení bylo vždy hlavně vysněným začátkem prázdnin. Z tesilek šup do kraťasů a hurá na dva měsíce někam ven. Jako dítě z kantorské rodiny jsem se nebál, všechny průšvihy a špatné známky se našim ve sborovně donesly dříve, než jsem došel domů.
2) Byl jsem nejstarší brácha a měl nejlepší známky. Naši se soustředili na ty mladší a největším trestem byla výhrůžka většího důrazu na učení v příštím školním roce. Kdo by si tím na začátku prázdnin lámal hlavu.
3) V páté třídě najednou bylo vysvědčení plné trojek. To se mi nestalo na základce nikdy předtím ani potom. Dodnes nevím, jestli to bylo kvůli „nespravedlivé“ paní učitelce, nebo spíš začínající pubertě.
Michaela Marksová-Tominová, ministryně práce a sociálních věcí
1+3) Celou základní školu jsem měla na vysvědčení samé jedničky. Na gymnáziu už to bylo mnohem horší a měla jsem i několik trojek.
2) Rodiče z toho nadšení nebyli, ale věděli to vždycky dopředu a v den vysvědčení se naštěstí žádné velké drama nikdy nekonalo.
