ANKETA: Slavíte MDŽ a co pro vás znamená? Zažila jste nějakou zajímavou nebo vtipnou oslavu?
Michaela Marksová-Tominová, ministryně práce a sociálních věcí (ČSSD)
MDŽ považuji za významný historický svátek, který připomíná úsilí žen za rovné postavení ve společnosti. Jedním z cílů Mezinárodního dne žen kdysi bylo vybojování stejných pracovních podmínek pro ženy i muže, volebního práva žen a jejich práva studovat na univerzitách. Je naprosto v pořádku každý rok připomínat, že ačkoli ve vyspělých zemích jsou tyto věci dnes samozřejmostí, na celém světě tomu tak dosud není. Kromě toho i dnes existuje řada oblastí, kde postavení žen není s muži na stejné úrovni: týká se například zaměstnanosti matek s dětmi, rozdílů v odměňování či malé účasti žen na nejvyšších postech v byznysu či politice. MDŽ nám připomíná, že tyto nespravedlivé rozdíly je potřeba odstraňovat.
Helena Válková, ministryně spravedlnosti (ANO)
Mám ráda příjemnou atmosféru s přáteli a nemusí to být právě MDŽ. Nejsem pro zdůrazňování rozdílů mezi ženami a muži a nikdy mě bujaré oslavy nelákaly. To ale neznamená, že mě nepotěší květina například ke Dni matek.
Miroslava Němcová, poslankyně (ODS)
Neslavím a doufám, že již nikdy nebudu muset. Vtipné či zajímavé vzpomínky nemám. Většinou jsem si na ten den brala dovolenou, abych nemusela stát v řadě na rudý karafiát a povinně se účastnit trapných oslav.
Kateřina Konečná, poslankyně (KSČM)
MDŽ slavím ráda. Většinou dnes už s manželem, ale vzpomene si i táta. Nejmilejším dárkem jsou snad jako pro každou ženu květiny a nejroztomilejší je moje čtyřletá neteř. Nosí buď kytičku sněženek a letos se již pochlubila, že jim na zahradě rozkvetly sedmikrásky a bude mít tedy kytičku, kterou mi sama natrhá.
Nemám ráda oslavy ve stylu, že více tento svátek slaví muži za pomoci alkoholu a domů pak přijdou ve stavu, kdy už to ani ta kytka nespraví. Hodně jsem se nasmála, když jsem studovala střední školu. Přišel k nám domů kamarád s překrásným růžovým petrklíčem v květináči. Máma ho upozornila, ať se vyzuje, neboť právě vytřela předsíň. Kamarád se disciplinovaně vyzul, na ještě mokré podlaze uklouzl, střepy a hlína se rozprskly nejen po předsíni, ale otevřenými dveřmi i do obýváku. Na tohle MDŽ opravdu nikdy nezapomenu.
Jana Černochová, poslankyně (ODS)
Mezinárodní den žen neslavím. Jeho propaganda byla tak silná, že ani karafiáty nepatří do portfolia mých oblíbených květin. Myslím, že minulý režim, bohužel, dokázal dokonale v mužích i v ženách potlačit prvorepublikovou slušnost, noblesní chování a galantnost tak, že tento svátek to prostě nezachrání. Květiny mají ženy dostávat jen tak a ne pro nějaké datum v kalendáři.
Marta Semelová, poslankyně KSČM
Mezinárodní den žen si každý rok připomínám, a to na různých seminářích a kulatých stolech, besedách i na společenských akcích. Tento den vnímám jako příležitost k poděkování, ale také k diskuzi o postavení ženy v dnešní společnosti, rovnoprávnosti, zaměstnanosti a odměňování za práci.
Helena Langšádlová, poslankyně TOP09
MDŽ neslavím. Nikdy jsem se žádné zajímavé ani vtipné oslavy v minulosti nezúčastnila.
Anna Kotková, PR manažerka Gender Studies
Jsem feministkou z povolání, takže každý rok dostávám otázku na karafiáty a bonboniéry a každý rok odpovídám, že je jen na nás, jaký význam MDŽ dáme, jestli se mu budeme posmívat nebo ho využijeme, abychom mluvili o skutečných problémech, které ženy v Česku stále trápí.
Ženy i muži v mnoha zemích světa, kde MDŽ není zatížen minulostí jako
u nás, vyjdou vždy 8. března masově do ulic. I u nás je za co demonstrovat: velkým problémem je například stále násilí na ženách, nedostatek školek, platové rozdíly mezi muži a ženami nebo nedostatek žen v rozhodovacích pozicích (ve firmách, politice) atd.
Pokud jde o můj osobní postoj, je hezké oslavit sebe sama a ostatní ženy alespoň jednou do roka. Věnovat sobě samotné hezkou myšlenku. Ale ženství stejně jako třeba češství pro mě nejsou důležité kategorie, jsou to škatulky, do kterých jsem náhodou spadla. Mnohem důležitější jsem sama pro sebe prostě jako individualita.
MDŽ ve světěDatum 8. března odkazuje ke stávce newyorských švadlen z roku 1857, která byla rozehnána policií. Poprvé jej slavila Americká socialistická strana poslední únorovou neděli v roce 1907, ale mnoho příznivců si tehdy svátek nenašel. Navíc není dodnes jasné, jestli se stávka za lepší pracovní podmínky v 19. století opravdu uskutečnila, podle některých historiků jde spíš o snahu najít svátku spontánnější původ, než je rozhodnutí ženského kongresu nebo stranického sekretariátu. V Evropě se MDŽ poprvé připomínal v březnu 1910 v Rakousku, Dánsku, Švýcarsku a Německu, jen na území Rakouska-Uherska tehdy proběhlo na 300 demonstrací. Ženy se na nich dožadovaly volebního práva a konce diskriminace v práci a při studiu. Popularitu získal zejména v bývalém Sovětském svazu poté, co prakticky odstartoval únorovou revoluci v roce 1917 (8. března gregoriánského kalendáře), kdy jej Lenin prohlásil za významný den a začala jeho politizace. Ve Východním bloku probíhaly pompézní oslavy plné karafiátů, dětí přeříkávajících básničky a (v lepším případě) přiopilých kolegů a partnerů.  V roce 1977 k oslavám dne žen a míru vyzvalo OSN své členské státy a začal být více vnímán i v dalších částech světa. V současnosti je státním svátkem ve 28 zemích světa (ve 4 z nich jen pro ženy). Připomíná si ho ale spousta dalších národů, například v Itálii a Albánii je zvykem dávat ženám květ akácie, ve Francii jsou populární konvalinky a fialky a čokoládou to nezkazí muž kdekoliv na světě, kromě Tchajwanu. Tam totiž 8. března vláda zveřejňuje aktuální průměr ženských pasů s varováním, aby dbaly na své zdraví a netloustly. |
