Šokující budou naše zjištění zvlášť pro ty muže, kteří po okřídleném výroku manželky Jiřího Paroubka usnuli na vavřínech, spoléhajíce na svůj "sexy mozek" víc než na mýdlo a dobré vychování.
Počítáme, že to od nich v diskuzi pod článkem pěkně schytáme, ale když už sem zabrousili, musí ustát i to, co třeba ani vědět nechtěli.
1 Když na sebe nedbá:
Smraďoch a hastroš
Pojďte si povídat do KavárničkyO tom, co nás na mužích zaručeně odradí, diskutujete zde.  Na Facebooku jste na anketní otázku odpovídali zde. |
Odhalíme je obvykle už zdálky, posléze i po čichu. Zanedbaná hygiena, ošuntělý vzhled a hlavně zápach, fungují odstředivě, což ostatně dobře známe z prostředků hromadné dopravy.
Vadí zarostlé propocené podpaží s porostem, který by jako topná biomasa ohřál v zimě středně velké sídliště. Nepřípustné je tričko týden neprané, nemyté vlasy, neupravená tvář, páchnoucí dech i oblečení. Odpudí pach alkoholu, cigaret, cibule, česneku...
"U muže si všímám rukou, ty vypovídají hodně o tom, jak se o sebe muž stará, takže mě odradí dlouhé špinavé nehty," napsaly nám na Facebooku čtenářky Hani Finková, Ivana Janků a další. "Bílé ponožky v sandálech, svetr do kalhot," přisazuje si spolu s dalšími i Eva Satinová.
Metrosexuál
Moc šancí na úspěch nemají však ani metrosexuálové. Ti mají totiž oči jen pro zrcadlo a mohli by je mít kdekoliv jinde na těle, protože jinak než jako nosič zraku hlavu nepotřebují. Při společné procházce obvykle věnují pozornost každé výkladní skříni, aby se v jejím odrazu znovu a znovu přesvědčili, zda vypadají dost dokonale.
Odrazují nás, protože po svém boku nechceme nagelovaného Kena, co si hlídá každé sousto a nenajdete na něm živý chlup, leda ten, který na něm nechala perská kočka majitele oblíbeného solárka.
2. Když plivne a promluví:
Hrubián, blbec, závislák
Víme své, jen co z něj vyjde první slovo, zpravidla hned jadrné. Někdy stačí k rozpoznání, s kým máme tu čest, jen hlen, neboť dotyčný si rád své teritorium značkuje plivanci. "Tady vládnu já," říká tím gestem a běda té, která po něm uklízí, místo aby včas vyklidila pole. Mizíme, stejně jako tehdy, když za každým slovem huláká vole, a to i v případě, že by vypadal jako Hughové Laurie s Jackmanem dohromady. "Ať si takto vyblbuje v hospodě, ale ne před ženami," píše třeba Kristina Záchová.
Odpuzuje nás násilí na ženách a dětech, lakota, alkohol, hrací automaty, ostatně jakákoliv závislost, vadí neúcta zejména k ženám, nespolehlivost, vulgárnost, arogance, agresivita i slabošství. "Na vzhledu až příliš nezáleží, ten se dá změnit, bohužel negativní povahové rysy ne," zamýšlí se Lucie Chmielová.
Nesneseme hloupost, majetnické sklony, nebo když chybí fantazie, smysl pro humor. "Ještě pochopím, že chlap nedokáže ´vychytat´ estetiku, ale na 100 procent mě odradí, když se chová jak sketa, když silou kompenzuje nedostatek empatie nebo slušného vychování, nebo když lže. A v každém případě by měl být alespoň trochu gentleman," uvažuje Michaela Zalabáková.
Macho a vejtaha
Má barák, auto, firmu (všeho klidně i několik) a okázale svůj majetek a vliv připomíná. Jeho věty začínají "Já" a končí nudně očekávanou pointou, kterak vybudoval, zachránil, zařídil, vymyslel a nebýt jeho, tak jsme v lepším případě v jeskyních, v horším se teprve na stromech pereme o banány. Bez něj by se totiž zeměkoule přestala otáčet. Ženy mužům - a natož jemu - nesahají ani po kotníky. Jediné, co v jeho přítomnosti smíme, je bezmezný obdiv a s ním spojené posluhování.
"Když má velké silné auto, schválně s vámi "závodí" (i když vy vůbec nezávodíte), nedává blinkry, odbočuje tam, kde se nesmí, jeho hudbu slyšíte i přes svá zavřená okýnka... Vše výše zmíněné jsem dnes zažila cestou do práce. Jediné, co mě v tu chvíli napadlo, že pánovi asi někde chybí pár centimetrů, a tak si nahání ego takto," popsala čerstvý zážitek s machem čtenářka Lucie Kodýmová.
3. Když se vyklube:
Sobec a lenoch
Zatímco předchozí zmíněné neřesti můžeme poměrně jednoduše odhalit buď na první pohled, čich, anebo ze základního projevu, sobec, lenoch nebo mamánek, vylézají jako motýli ze své kukly až po nějaké době. Když prvně mávnou křídly, mávneme my často rukou. Jsme zamilované a pravdu vidět nechceme. Teprve když hladina hormonů klesne, prozřeme, že motýl je spíš noční můra v podobě sobce či lenocha.
Evu Furišovou spolehlivě odradí, když má muž pokaždé dost peněz na hospodu, ale nikdy na základní výdaje pro rodinu, případně se zadlužuje. Ivana Štifterová si zase posteskla nad konkrétní situací, kdy se chce partner milovat bez antikoncepce s tím, že by si mohli pořídit miminko, "přitom ho už dávno čeká s nějakou jinou tetou..." Čtenářka s nickem Alice Palice zmiňuje, že ji odradí, když jí muž nenechá žádný vlastní prostor, Martě Maslákové vadí, když se chlap neustále vymlouvá, že má "moc práce".
Mamánek a slaboch
Samostatnou kategorií z říše mužů "ne-brrr" jsou nesamostatní mamánci, kteří ještě ve třiceti letech bydlí u rodičů, pomalu netuší, že nádobí do pračky nepatří, v ledničce se nežehlí a jídlo nenosí pošťák. Za každou větou se ohánějí tím, jak by se zachovala maminka. "Tudy u mě cesta nevede," kategoricky uvádí Simona Zálupská.
Ruku v ruce s mužem "mámina sukně" většinu z nás spolehlivě odradí ustrašený muž se sebevědomím třesoucím se v gatích, který při kýchnutí umírá.
"Když se nechová jako chlap. Neví, co se sebou, a pořád si na něco stěžuje," napsala třeba Kačka Vlková.
Nehceme heknu, hypochondra, věčného škarohlída, bolestína a ufňukánka. Rychle pryč od takových bábovek, o které bychom se musely do smrti starat.
A teď se, prosím, vraťte ke čtvrté větě tohoto článku.
