V dlouhodobém vztahu si přehodit role je dneska možné a zdá se to i pomalu běžné. Ale praxe ukazuje, že naplnit to není snadné a biologické danosti rovněž žádají své.
Ještě za časů našich prababiček bývalo základním kritériem pro vytvoření manželského páru - a tím budoucí rodiny - ekonomické zajištění. Provdat se či oženit se z lásky se poštěstilo zřídkakdy. V pozadí stálo rčení, že mnohem lepší je dát studený hrnec na teplou plotnu než horký hrnec na studenou. Teplou plotnou byl míněn výhodný ekonomickoprávní svazek podle všech pravidel a studený hrnec představoval vztah novomanželů.
Studený hrnec se časem zahřál -vytvořilo se pouto. Kdežto horký hrnec - vztah založený na hormonální reakci - na studené plotně vychladl. V těch časech byly mužské a ženské role dané. Žena se starala o rodinný krb a pečovala o manžela, zatímco on vytvářel ochranný val kolem ní a dětí a naplňoval roli živitele.
Ženský boj za zrovnoprávnění pohlaví, spojený s touhou po seberealizaci, s budováním sebevědomí díky úspěchům v pracovní kariéře, poměry změnil. Ženy se dokážou o sebe postarat, mohou se i svobodně rozhodnout, zda se chtějí věnovat kariéře, nebo mateřství. Model, kdy žena po narození dětí zůstávala doma, pečovala o rodinný krb a muži přizpůsobila svůj život, vzal zasvé. Tradiční ženské a mužské role se změnily, dokonce se objevili i muži na mateřské.
Jenže navzdory rovnoprávnosti v pozadí našich myslí číhá představa muže-ochránce a lovce a křehké ženy v domácnosti pečující o děti. A tak pod tíhou nároků na sebe a své partnery podléháme zmatení, kdy nevíme, co vlastně doopravdy chceme, a naše vztahy silně skřípou.
Odumírání, příklad první Rozdělení rolí mezi manželi či partnery je provázeno jejich ekonomickým přínosem do společné domácnosti. To se prohloubí mnohem silněji v době, kdy se rodina rozšíří o potomky. Tehdy se některé ženy vzdají role ženy v domácnosti a s vidinou vyššího výdělku a lepší životní úrovně rodiny přijmou roli živitelky. V domácnosti se nejčastěji ocitají muži z umělecké sféry, kteří potřebují ke své práci ateliér či ústraní. „Zůstat doma“ pro ně zdánlivě nepředstavuje až tak viditelnou změnu. Ovšem právě a pouze zdánlivě.
Karolína už na počátku známosti s Lukášem, který působil jako nezávislý filmař, tušila, že v případě společného života se bude muset starat o rodinný rozpočet převážně sama. Lukáš sehnal práci jen občas, přivydělával si, kde se dalo, jistý příjem neměl. Proto navrhla, že se o pravidelný příjem postará; začala se věnovat manažerské kariéře, kde tušila úspěch. Ten se dostavil: postupně vydělávala tak, že existenční starosti vymizely. A když otěhotněla, Lukášovi navrhla, ať zůstane s dítětem na mateřské on. Souhlasil. Domů se vracela unavená, Lukáš na ni čekal s večeří. O dítě se postarat dokázal, ale Karolíně občas přišlo líto, že vlastně ani neví, jak jejich Klárka roste. Jejím rodičům se to nelíbilo, pro jejího otce nebyl Lukáš žádný chlap.
|
Ze zprávy ČSÚ vydané po prvním čtvrtletí roku 2010: v těchto měsících se téměř 40 procent dětí v ČR narodilo neprovdaným ženám. Rodičkám bylo nejčastěji 30 l et, mezi prvorodičkami převažovaly ženy ve věku 28 let. |
Odumírání, příklad druhý Karel vyhlížel jako nadějný sochař. Proto Kristýna souhlasila, že ho bude na začátku jejich vztahu finančně podporovat. O pár let později se tato dohoda ukázala jako past. Narodily se jim čtyři děti, které uživili díky penězům z pronajatého domku po rodičích a Kristýnině nepřetržité práci. Její manžel už netvořil. Měl "tvůrčí krizi" a začal se věnovat domácnosti. Nebo spíš dětem. Kristýna si během prvních let nestěžovala. Byla ráda, že se nemusí kvůli mateřství před světem uzavírat a může nadále pracovat, protože její muž šel ochotně na mateřskou místo ní. Úklid zastala cizí paní.
Kristýna však časem získala pocit, že rodina závisí stejně jen na ní a ten druhý se veze. Došlo k hádkám. "Jako umělec už nedělal nic. Ani když děti odrostly. Nebylo zač si jej vážit, zač chválit, za co obdivovat. Začala jsem mu vyhrožovat vážně míněným rozchodem a to ho přimělo odcházet do ateliéru. Ale myslím si, že spíš práci jen předstírá, aby mi zmizel z očí. Náš intimní život přestal existovat. Už ho nevnímám jako muže, stal se jedním z mých dětí, které organizuji a živím. Zlenivěl a odmítá s tím cokoli dělat." Kristýna žije v manželství dvacet let.
Muži se brání
"Má žena si v práci více odpočine," říká Lukáš z prvního popsaného příkladu. Rovněž on si našel novou partnerku, ale zdá se, že model se opakuje. Jeho přítelkyně Kateřina má z předchozího manželství dvě děti, o něž se Lukáš stará, protože pracuje doma. A Kateřina se tak může věnovat své kariéře lékařky na onkologii. Opět se rýsují problémy. "Kateřina byla zpočátku nadšena tím, že jí vytvářím domov. Ale v poslední době je nějak podrážděná, začíná si myslet, že nic nedělám, protože to starání se o děti - jejich vození na kroužky a dělání úkolů - není až tolik vidět jako její výplata."
Zatímco Lukáš je již ve druhém vztahu, Karel zůstává v manželství s Kristýnou. Intimní ochlazení přičítá délce svazku, na druhou stranu je přesvědčen, že současné ženy nevědí, co chtějí: "Rády by měly doma v jedné osobě milence, opraváře, kuchaře, intelektuála, umělce, podnikatele i muže v domácnosti a neuvědomují si, že je to nereálné. Přál bych si, aby moje žena věděla, že jí vycházím vstříc, když přejímám některé její dřívější povinnosti. Ustoupil jsem částečně z mužské sféry, abych jí dopřál více svobody, kterou si tolik přála."
Jádro pudla
"Problém vidím ve faktu, že nás nikdo neučí, jak být ženou a jak mužem," tvrdí psycholožka se soukromou praxí Lenka Čadová. "Naše matky a babičky nám neporadí: ,Ti chlapi to mají takhle, počkej... a pak mu to řekni.’ Nemáme od svých rodičů k dispozici moudrosti pro situace každodenního života. Po ženách se celospolečensky chce, aby byly silné jako Xenie, neopěvují se ženy, které stály za úspěšnými muži a pomohly jim v kariéře."
Podle Čadové jsou ženy v citovaných příkladech primárně nespokojené hlavně samy se sebou. "Mužství se v současnosti dostává do krize kvůli expanzi ženství do sfér, které byly ženám ještě před několika desítkami let upírány. Přitom psychologicky platí, že matka dělá syna a žena muže. Ty ženy neumějí být samy sebou, neumějí být ženami, a tak ze svých mužů skutečné muže neudělají. Někteří moji klienti například říkají: ,V prvním manželství jsem hodně pracoval, snažil se. Ve druhém jednám naprosto jinak.’ Žena je schopna v muži probudit pocit, že se začne chovat více jako muž, bouchne do stolu či projeví něhu. Síla ženy tkví v jejím klidu. V každém vztahu existuje zákon zachování energie: Chce-li žena aktivnějšího muže, měla by zjemnit, stát se pasivnější. Když aktivně sama vyplní prostor, nezbude prostor pro partnera. Jak by bylo jinak možné, že se jeden můj klient o první partnerku vůbec nestaral, zatímco o druhou pečuje? Takových případů mám hodně. A není to tím, kolik kdo přináší do domácnosti peněz, ale tím, že ona v něm probudí tu možnost."
Ale co když žena zjemní a neděje se nic? "Pak už si muž nejspíš na situaci zvykl. Ale tak jako ve všem, platí i zde, že je důležitá komunikace mezi partnery," dodává Lenka Čadová. "Každý případ je ovšem individuální a je dobré se obrátit na odborníka. Letitý problém vyžaduje dlouhodobější terapii obou manželů, podpořenou jejich společným zájmem situaci zvládnout."
Ženy živitelky často svým mužům v domácnosti vyčítají, že nezvládají práce tak, jak by je zvládly ony, a musí tudíž neustále napravovat vzniklé škody. "Ženský a mužský mozek funguje jinak. Muži navzdory výměně rolí nadále zůstávají muži, a tak jim některé detaily v domácnosti, které žena bez potíží zvládne, unikají. Tohle by si ženy, které s výměnou rolí souhlasí, měly uvědomit," vysvětluje Čadová.
Co jsem chtěla, to mám
Podobnou situaci jako Kristýna, která si vzala sochaře, zažívá Petra. Její muž je rovněž umělec, a přestože je úspěšný, do rodinné pokladny nepřináší téměř nic. Petra se před lety rozhodla, že muži umožní uměleckou kariéru a živitelkou se stane ona. Jsou spolu dvacet let a mají jedno dítě. Po dvou desetiletích hodnotí vztah nadále jako velmi dobrý. "Co jsem chtěla, to mám. Od začátku jsem věděla, koho si beru. Stále ho miluji a pořád mě velmi přitahuje." Nejvíc tedy v partnerství chybujeme, když si vybereme člověka, který se k nám nehodí. Než poznáme svůj protějšek, poznejme proto nejdřív sami sebe. Navíc je pravděpodobné, že to, co na počátku vztahu vnímáme u partnera jako ne zcela přijatelné, se s přibývajícími lety zhorší.
Petru na rozdíl od Kristýny její muž stále přitahuje. Ztráta přitažlivosti totiž nemusí být spjata s naditou manželovou peněženkou, byť tato spojitost byla prokázána, neboť samičky se snaží své potomstvo zajistit. Důležitější je oboustranné respektování dohod či společné představy, jak by mělo soužití vypadat. Zákonitě platí, že dlouhodobě neřešená situace, kdy je jeden z partnerů přetížen a má pocit, že "káru táhne sám" a ten druhý se jenom veze, zasahuje i do té nejintimnější sféry.
|
Ze zprávy Českého statistického úřadu (ČSÚ): Počet jednočlenných domácností v ČR vzrostl mezi lety 2002 a 2009 o 275 800 na více než 1,18 milionu. Více než každá čtvrtá domácnost v republice je tak domácností, v níž žije jediný člověk. |
Má to své hranice
Muži a ženy se od sebe liší biologicky i mentálně. Bylo snad rozdělení rolí na mužské a ženské u našich předků promyšlenější? Ano i ne. Práce žen v domácnosti byla vnímána ve srovnání s rolí muže-živitele jako společensky a ekonomicky méně hodnotná a větší zapojení žen do chodu společnosti s sebou viditelně přináší pozitivní důsledky. Přesto se zdá, že je klasické rozdělení rolí - na základě biologické podstaty, protože žena rodí a pečuje o děti - funkčnější.
Publicistka Eva Labusová, věnující se genderové problematice, to komentuje: "Tento problém postihuje celou sociální teorii rovných příležitostí. Sama jsem prošla obdobími, kdy jsem se ji poctivě snažila pochopit nebo i přijmout, na první pohled mi byla i docela sympatická. Jenže u mě nezafungovala. Dnes, po dvaceti letech manželského soužití, kdy jsme s mužem poctivě hledali optimální formu slaďování práce a rodiny (máme tři děti), jsem přesvědčená, že muži a ženy jsou různí a mají v životě specifické role. V těch se mohou dílčím způsobem střídat, avšak v základu každý tíhne ke své pohlavní přirozenosti. To také vysvětluje, proč můžou ženy ke svému muži ztratit vztah, pokud, obrazně řečeno, ony ho živí a on jim pere spodní prádlo."
"Zrovna včera mi moje kolegyně vyprávěla, jak ji manžel vítá teplou večeří," vypráví čtyřicetiletá Patricie, která je příkladem toho přesvědčení, o němž hovoří Eva Labusová. "Třeba zapečenou brokolicí. Zareagovala jsem na toto nadšené sdělení opovržlivým: No to je nechutné! Divila se, že mám tak negativní vztah k brokolici. K brokolici ne, to muž v kuchyni, u vysavače, u žehlicího prkna ve mně vyvolává až tělesně nepříjemné pocity - svými zásahy do těchto činností bere ženě její území, zpochybňuje její výkony. A kdo má živit rodinu? Jednoznačně on. Samozřejmě i on o sobě pochybuje, může mít občas strach z přílišné odpovědnosti a žena by mu měla dát pocítit, že je mu nebo by mohla být oporou, že i ona dokáže nějakou kořist domů přinést," argumentuje Patricie.
Mluv se mnou
Nicméně u ambicióznějších žen může být přijetí "ženské role" v domácnosti problematické. "Ráda pracuji a představa, že budu celý den doma s dětmi nebo na pískovišti, je pro mě nepřijatelná. Proto jsem si pro ně zařídila hlídání a mám pocit, že jsou děti v dobrých rukou," svěřuje se manažerka Adéla. "Živit manžela pro mě není záhubou erotiky. Dávám přednost vzájemnému pochopení, jakékoli pomoci z jeho strany a peníze pro mě nehrají až takovou roli, protože je dokážu sama vydělat."
Představa muž coby živitele rodiny tedy nadále dominuje, ale je stále častěji narušována pružnějším postojem k ženské a mužské roli. Ovšem tato pružnost musí být obecnější i hlubší, musí být naplněna konkrétním dialogem konkrétních lidí o tom, co zrovna jim dvěma vyhovuje. Ostatně tak jako výsledkem sociálního i politického dialogu je právě ono drolení tradicionalistického striktního rozdělení rolí. Jen vzájemným nasloucháním a otevřením lze nalézt ve vztahu cestu, která bude pro oba přijatelná. Trpíme-li však příliš dlouho, volání zůstává bez odezvy a nepomáhá ani pomoc odborníka, pak je lepší se rozejít.
