Od té doby uplynulo devět měsíců v slzách, které střídal až dosud marný a čím dál zoufalejší boj o jediné dítě.
Začátek tohoto konce byl pohádkový, tak jako v mnoha podobných případech. Stejně jako u Marcely Krajníkové, jejíž děti musely za dramatických okolností a před zraky televizních diváků za otcem do Argentiny. Na rozdíl od ní se však tato slečna, vdávala v zemi, která sebe sama považuje za symbol demokracie a nebrala si cizince, ale Ostraváka, s nímž se znala z Česka a za kterým se za moře odstěhovala. Žili si svůj americký sen a za dva roky se jim narodil syn.
| STOP! Pokud se manželé nedokáží před rozvodem dohodnout na péči o dítě, měl by za ně úpravu poměrů k dítěti vyřešit soud v místě bydliště dítěte. V tomto případě americký soud ve státě Georgia. Odborníci dále doporučují: je-li důvodem k odjezdu ze státu, v němž má dítě obvyklé bydliště, např. násilí, aby se příslušný rodič obrátil na policii, nebo na sociální organizace a zajistit si písemné doklady, které by domácí násilí dokazovaly (lékařské zprávy, policejní protokoly atp.) |
Honem domů se nevyplácí!
Láska však postupně vyprchala a manželství spělo k rozvodu. Manželka už však dál neunesla dusno, a tak se rozhodla, že z obvyklé návštěvy Čech, kam jezdila za svými rodiči, už se nevrátí. Dítěti ještě nebylo ani pět let. "Můj muž tehdy s naším odletem souhlasil, ale asi mu nedocházelo, že už se nevrátíme, i když věděl, že nemám zpáteční letenky," vzpomíná. Dnes už sama ví, že tehdy udělala stejnou chybu, jako paní Krajníková a řada dalších nešťastných matek, či otců.
| STOP! Pokud rodič žaluje druhého za únos a ten nemá důkazy o násilí, musí soud podle Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí rozhodnout o vrácení dítěte zpět do země jeho obvyklého bydliště. |
Chlapec žil s mámou u dědy a babičky v Novém Jičíně od března 2005. V létě byl ještě s tátou na dvou týdenní zahraniční dovolené u moře, ale s podzimními plískanicemi přitvrdily i telefonáty a mailová korespondence manželů. "Manžel vyhrožoval, nadával, urážel, chtěl, abych mu kluka poslala na Vánoce, ale to už jsem se bála, že by mi ho nevrátil," vzpomíná čtyřiatřicetiletá matka.
| STOP! Kdyby se otec do roka o dítě nezajímal, měla by matka šanci. Soud by pak mohl prokázat, že se dítě sžilo s novým prostředím a pravděpodobně by zůstalo v Čechách. |
Amerika nás nezajímá
Po Novém roce se manžel objevil v Česku. Stejně jako už předtím v Americe, podal i tady žádost o rozvod a o svěření syna do své péče, a také o předběžné opatření, které by upravovalo starost o dítě do doby, než soud definitivně rozhodne. Stejné dokumenty podala v Česku i jeho žena.
"Jsem přesvědčen, že kdyby paní žádosti podala dřív, než její manžel, mohl soud proběhnout v Česku a dopadl by dobře," tvrdí právník Zdeněk Weig. V době, kdy se stala jeho klientkou však vůbec netušil, že je "ve hře" i americký soud. "Moje tehdejší právnička mi řekla, že nás soud v USA nemusí zajímat, tak jsem se o něj nestarala," vysvětluje s odstupem zoufalá matka.
| STOP! Když už rodič za uvedených okolností zůstane v Česku, vyplatí se najmout si zkušeného právníka. "Na výzvu jakéhokoliv soudu, byť třeba v jiné zemi, je rozhodně třeba reagovat. Vždycky se rozhoduje na základě dostupných informací z obou stran. Co si ale asi mohl soudce myslet, když se paní ani neozvala?" Říká JUDr. Weig. Ta se nedávno obrátila až na Ombudsmana, který jí slíbil prošetření celého případu a prostřednictvím své zástupkyně Anny Šabatové jí poradil, že si má na špatnou práci právničky stěžovat u advokátní komory. Ale ani desítky stížností dítě mámě domů nevrátí. |
Syna Ti nevrátím...
Zkraje letošního roku rozhodla soudkyně v Novém Jičíně v rámci předběžného opatření, kdy a na jak dlouho musí matka dítě půjčit otci. Máma měla o syna strach. Šestým smyslem tušila, že její bývalý muž by jí ho mohl sebrat. Když si pro něj přišel v doprovodu policie do jejich kladenského bytu, kam se v té době se synem přestěhovala, poprvé, byl kluk nemocný. Otec tehdy strávil odpoledne v bytě s ním i s jeho matkou. Podruhé ho odvezl na pár dní do Ostravy za dědečkem. Potřetí měla matka z rozhodnutí soudu svěřit otci dítě na celých osm dní. Strašně nechtěla, ale bála se neuposlechnout.
| STOP! "Případů, kdy se oba rodiče o dítě chtějí starat přibývá," uvedla pro iDNES.cz JUDr. Markéta Nováková z brněnského Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Právě tahle instituce bývá obvykle první, na níž se v Česku rodič obrátí. "V Brně mi vůbec nepomohli," tvrdí ale jak jak Marcela Krajníková, tak matka z tohoto případu. Obě se tady zřejmě dozvěděly jen to, že bez důkazů jim nezbývá než čekat, zda se otcové ozvou. A protože se v obou případech o dítě přihlásili, hájilo Brno právo dětí na oba rodiče, paradoxně proti matkám. |
Osmý den po obědě jí přišla na mobil nejhorší zpráva života. Ne ona, ale manžel neuposlechl soudní příkaz. Syna ve stanovený čas nevrátil. Kladenská policie, kterou matka ihned kontaktovala, vyhlásila celostátní pátrání. Ale protože v té době neexistovalo rozhodnutí o tom, komu je dítě svěřeno do péče, policie ruší po jednom dni celostátní pátrání. Jméno syna přibývá na policejním seznamu pohřešovaných osob. Jeho máma se jen dozvěděla, že odletěl s otcem do Ameriky. Bez pasu, který zůstal v Česku. V osudné esemesce ještě napsal, že byl s Kevinem v Praze u psychologa. "Kevin dopadl katastrofálně. Je v depresi, byl silně vymýván proti otci a bude do vyřešení péče teď se mnou."
Syn chtěl odletět, tvrdí otec
"Manželka mi v Česku neumožňovala syna navštěvovat tak, jak bylo určeno," vysvětluje z USA po telefonu třiačtyřicetiletý otec dítěte. "V den kdy jsem měl odletět, chtěl se mnou do Ameriky, nechtěl zůstat s matkou. Jen jsem vyslyšel jeho přání," hájí se momentální a snadno manipulovatelnou vůlí pětiletého dítěte.
| STOP! Soud podcenil matčiny obavy, že otec dítě nevrátí. Ani ona, ani její okolí nedomyslely, že dítě může vycestovat i bez pasu, jen na rodný list, který původně zůstal v Americe a otec ho měl při návštěvě Česka u sebe. |
Žádost o svěření syna do péče ležela v té době jak u novojičínského soudu, tak ve státě Georgia. Protože se však paní na výzvu Američanů neozvala, rozhodli rychle. Dvacet dní od neoprávněného "únosu" (v právní řeči se používá zadržení nebo přemístění) syna za oceán, byl 20.února vynesen rozsudek. Manželé jsou rozvedeni a dítě je dočasně svěřeno do péče otci. Na přesné vymezení práv a povinností obou rodičů i na úpravu kontaktů dítěte s matkou se teprve čeká. "Do té doby kluk do Čech raději nepojede," svěřil se otec. "Ale zval jsem exmanželku na Vánoce sem. Nechtěla."
Zpátky k soudu do USA
"Volám synovi každý víkend. Ani nevíte, jaké jsou to nervy, zda bude doma, zda to zvedne, jak udržím slzy a budu veselá! Jeden týden říkal, maminko, přijeď na Vánoce, ale pak zase, že to asi nepůjde, protože prý tam bude nějaká Jana," vypráví nešťastná matka a stěží zadržuje pláč.
Cestu do Ameriky jí ostatně nedoporučuje ani právník, který ji zastupuje v Americe. "Ve Státech se o dítěti rozhodlo bez ní. Paní nemá teď ani oficiálně povoleny návštěvy syna a mohlo by se stát, že by jí cesta do Ameriky jen citově ublížila," vysvětluje Tomáš Vachuda, který je v tuto chvíli klíčovou postavou komplikovaného příběhu.
"Klientka se musí pokusit znovu otevřít proces v USA a zvrátit původní verdikt. Je to nyní jediné možné řešení," dodává JUDr. Weig. Český soud podle něj pravděpodobně nebude vydávat další rozsudek, když už jeden existuje a případ odloží. Cesta do USA je také otázkou peněz. Jako středoškolačka má paní sice slušnou práci i příjem, ale sotva teď pokryje výdaje.
Na stole leží fotografie, z níž se usmívá drobný tmavovlasý chlapec. "Nebýt rodičů a bratra, kteří mi moc pomáhají, tak jsem v koncích. Už kolikrát jsem bojovala s absolutní beznadějí, " končí v pláči vyprávění zoufalá matka.
Příběh je pravdivý, vše se odehrálo tak, jak je popsáno. Matka si však nepřála zveřejnit své jméno ani tvář nikoho z rodiny.
