Když jsem zjistila, že jsem už podruhé těhotná, byla jsem nepopsatelně šťastná až jsem brečela. Těhotenství ale probíhalo velmi hekticky, hrozně mě bolelo břicho, připadala jsem si jako nafouknutý balon, který se nikdy nevyfoukne. Ještě k tomu jsem měla návaly a mnohdy jsem i zvracela.
Chodila jsem k doktorce, ale ta žádný problém nezjistila. Nic mi podle ní nebylo a podle jejích slov jsem byla v naprostém pořádku. Problémy ovšem neustávaly, ba se i zhoršovaly. Bylo mi opravdu hodně špatně, zejména od žaludku. A několikrát denně jsem zvracela.
Paní, máte celiakii
Nějak se mi to nezdálo a pro jistotu jsem zašla k úplně cizí doktorce, kterou mi doporučila moje kamarádka. Udělala mi různá vyšetření, která ovšem nic neukázala. Ale podle problémů, které jsem jí popisovala, zanedlouho poznala, co mi doopravdy je. Přišla ke mně a řekla: "Máte celiakii."
Co je celiakieCeliakie je autoimunitní onemocnění, způsobené tvorbou protilátek proti buňkám tenkého střeva. Mezi příznaky celiakie patří bolesti břicha, průjem, nebo zácpa, únava, porucha nebo zpomalení růstu, poruchy imunity, neplodnost, zvýšené riziko potratu, vyrážky, bolesti kloubů, chudokrevnost z nedostatku železa, osteoporóza z nedostatku vápníku a další. Postižení tenkého střeva je způsobeno nepřiměřenou imunitní reakcí pacienta na lepek (bílkovina obsažená v zrnech některých obilovin). Bílé krvinky již šest hodin po setkání s lepkem napadají a ničí tenké střevo. Asi po 96 hodinách se střevo znovu obnoví, pokud se samozřejmě nesetká s dalším lepkem. |
Usmála se na mě. Roztržitě jsem její úsměv opětovala.
"Nebude to nic složitého, nebojte, já tuto nemoc také mám a když si na ni zvyknete, nebude vám připadat až tak strašná," řekla mi doktorka. To mě velice uklidnilo. Aspoň v tom nejsem sama, pomyslela jsem si.
Asi umřu hlady
Říkala mi, že nesmím jíst nic, co by obsahovalo lepek, takže nic, kde je mouka. Ale nejenom to. Lepek totiž může být i v mléčných výrobcích, cukrovinkách, konzervovaných pokrmech nebo třeba i v kypřicím prášku do pečiva a v dalších nevhodných potravinách.
Takže umřu hlady, pomyslela jsem si tenkrát. Měla jsem pocit, že nemůžu jíst žádné "normální" jídlo.
Jak jsem přišla domů, hned jsem si našla na internetu vše potřebné informace o této nemoci. Přečetla jsem si třeba, že bezlepkovou dietu musíte držet až do smrti. Nemoc s vámi bude "žít" až do konce vašeho života. Může být vrozená, ale také nemusí.
Mohla jsem jen výrobky, na kterých je napsáno "bezlepkové". Ale naštěstí už těchto potravin je víc, tak bylo z čeho vybírat. Samozřejmě tyto potraviny nejsou tak chutné jako ty "normální", ale přežít se to dá.
Dietu jsem nedržela
Doktorka mi doporučila, abych zkusila jíst týden bezlepkové jídlo, a jestli se problémy spraví, je příčina mých potíží vyřešena. Pořád jsem si ale říkala, to musí být nějaký omyl, že jsem problémy měla až v těhotenství a že bych celiakii měla již od mládí.
Abych řekla pravdu, do diety se mi vůbec nechtělo.
Jedla jsem stále "normální" jídla, ale problémy začaly být ještě horší a stupňovaly se. Snědla jsem třeba jen půlku bílého rohlíku a hned mi bylo zle. Zase jsem měla břicho jako balon a trpěla jsem návaly.
Uvědomila jsem si, že má asi doktorka pravdu a zkusila jsem opravdu držet bezlepkovou dietu. Hned po týdnu jsem cítila výrazný rozdíl. Bylo mi jasné, že musím svůj jídelníček změnit od snídaně až do večeře.
Přestala jsem zvracet
Cítila jsem se lépe, neměla jsem návaly, dokonce i zvracení se ztratilo. Byla jsem moc šťastná, že už mi je konečně dobře.
Několikrát jsem se přesvědčila o tom, že se musí dieta bezvýhradně dodržovat. Když jsem totiž náhodou jednou jedinkrát zhřešila, byť jen půlkou rohlíku, hned jsem to pocítila bolením břicha a měla jsem ho zase hrozně nafouklé. Takže nehřeším.
Největší úskalí bezlepkové stravy spočívá v tom, že je asi 10x dražší než strava "normální".
ceny jednotlivých výrobků s lepkem a bez lepkuBěžná potravina /Bezlepková Zdroj: http://www.celiac.cz |
Cítila jsem se silnější
Tato nemoc mi hodně změnila pohled do budoucna, cítila jsem se najednou silnější a silnější. Věděla jsem, že s touto nemocí musím úspěšně bojovat, jinak mi už nikdy nebude dobře.
Zanedlouho jsem porodila svého krásného a hlavně zdravého chlapečka. Když jsem ho dostala poprvé do náruče, zaplavila mě velká a silná mateřská láska.
Nejhorší je, že celiakie může být i dědičná, takže by ji mohl zdědit bohužel můj syn, ale to bychom se dozvěděli, až mu začnu dávat jídlo, které obsahuje lepek. Projevovalo by se to tak, že by měl bříško jako balon a průjem. Ale taky se nemoc u něho může projevit někdy v průběhu života jako u mě. Ale druhý syn, který se narodil tři roky před ním, tuto chorobu zatím nemá.
Velké díky patří paní doktorce, která tuto nemoc odhalila, jsem jí moc vděčná, bez ní bych to nevěděla a trápila bych se dál.
Koneckonců bezlepková dieta není tak strašná, spousta výrobků se prodává i bez lepku, některé z nich i docela dobře chutnají. A na internetu je plno super receptů, jak chutně uvařit i bezlepkově.
|
Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
