Smekám před týranými muži, že promluví na kameru, říká producentka

V médiích se snaží prosazovat témata, která jsou mnohdy stále tabu – o těžce nemocných dětech, týraných ženách, ale i mužích. Ze svého vlastního trápení se kreativní producentka České televize Alena Müllerová vypsala v románu. Popsala v něm, jaké to je, když zradí partner i jak se vypořádávala s vážným zraněním syna.

Kreativní producentka České televize Alena Müllerová | foto: Ondřej Košík, MAFRA

Čtěte v pondělí

Velký rozhovor s Alenou Müllerovou čtěte v příloze MF DNES OnaDnes.

Když přijde s nápadem natočit těžké sociální téma, často se setkává s názorem, že je to až příliš velká deprese. Přesto v poslední době v její tvůrčí skupině vznikly dokumenty Děti úplňku o těžkém autismu a Z lásky nenávist o týraných ženách. Divácké ohlasy na ně byly velice pozitivní.

Jak získávala hlavní aktéry pro natáčení? Kupodivu to nebylo moc těžké.

„Na výzvu pro ženy, které byly oběťmi domácího násilí, se nám jich přihlásily téměř tři stovky. Tím, že se rozhodly o svém problému hovořit, se zmenšil, protože si ho dokázaly přiznat. A to je velká věc. Často to berou i tak, že když svůj příběh zveřejní, pomohou ostatním,“ říká Alena Müllerová.

Dokument Z lásky nenávist byl tak sledovaný, že bude mít pokračování s týranými muži. I oni jsou ochotní mluvit o svých problémech. Na výzvu se jich přihlásilo téměř sto.

„Myslím, že je to hodně, protože muži přece jen nejsou zvyklí svěřovat se a taky je jich míň než týraných žen. Když jsem se dívala na natočené materiály, žasla jsem, že jejich příběhy a příběhy týraných žen jsou jako přes kopírák. Jenomže muži to mají o hodně těžší, protože je těžko uvěřitelné, že metr šedesát vysoká žena fyzicky týrá téměř dvoumetrového chlapa. Naopak jsou často nařčeni, že agresoři jsou oni,“ přemýšlí kreativní producentka.

Alena Müllerová

• Narodila se před 55 lety v Chomutově, vystudovala katedru dramaturgie a scenáristiky FAMU.

• Pracovala jako asistentka režie a dramaturgyně v Krátkém filmu, pak byla jeho programovou ředitelkou.

• Od roku 1998 v České televizi řídila centrum dokumentární, publicistické a vzdělávací tvorby, teď je kreativní producentkou tvůrčí skupiny vzdělávací tvorby a nových formátů.

• Podílela se například na cyklech Manželské etudy, 13. komnata, Čtyři v tom, Rybí legendy Jakuba Vágnera, seriálech Život je ples a Trapný padesátky, na dokumentech Normální autistický film, Z lásky nenávist, Děti úplňku a dalších.

• Napsala novelu Odporný svět, román Muž ve střídavé péči.

• Je svobodná, má dospělého syna.

Proč se muži nechají dlouhodobě týrat? Třeba proto, že se bojí, že by přišli o děti, pokud od agresorky odejdou.

„Soucítím s těmi muži a smekám před jejich odvahou a statečností přijít před kameru.“

Životní příběh Aleny Müllerové by také mohl pomoci mnohým ženám. Když bylo jejímu synovi osm let, zjistila, že se životnímu partnerovi Janu Rejžkovi narodila dcera, kterou má s jinou ženou. Jak partnerskou krizi vyřešili?

„Honza chtěl zůstat se mnou a synem. Asi jsem byla příliš tolerantní. Náš vztah to navždy poznamenalo. Jenže syna Jáchyma ve dvanácti letech srazilo auto při přecházení silnice, to pak neřešíte nic jiného než dítě ohrožené na životě,“ vzpomíná. Lékaři mu tehdy dávali naději pět až deset procent.

„Pak říkali, že přežije, ale zřejmě se neprobudí. Potom, že se asi probudí, ale zůstane ochrnutý. Týdny, kdy jsme nevěděli, co bude, byly nesnesitelné.“

Statistika byla neúprosná, podobnou nehodu tehdy přežilo jedno dítě za deset let. „Nakonec se syn až zázračně uzdravil. Až později se určité následky objevily, i když ne fyzické. Zůstala mu i vysoká inteligence, ale jeho psychika je labilnější a osobnost je zřejmě trochu jiná, než kdyby k zranění nedošlo.“