Afričtí atleti představují na řadě velkých akcí lákadlo pro ostatní závodníky. Jen málokterý sport totiž nabízí příležitost, poměřit síly se světovými rekordmany a olympijskými vítězi. Účast elitních běžců z této vytrvalecké velmoci se tak pro mnohé stává jednou z motivací. „Pro pozvání na naše závody nehraje roli národnost, ale časy a výsledky. Je naprosto přirozené, že pořadatel chce na závodě nejlepší světové atlety. Z našich zkušeností víme, že rychlejší hobíci se při závodě s elitními běžci snaží držet,“ popisuje, jak to chodí na závodech běžeckého seriálu RunCzech, jeden z organizátorů Tadeáš Mahel.
Že účast světových atletů může být pro mnohé impulzem, potvrzují i někteří z vás v diskuzi na našem Facebooku. „Vždy, když míjím africké běžce na nějakém maratonu, s úžasem sleduju jejich lehký běh. Osobně jsem rád, že se mohu ve stejném závodě potkat s těmi nejlepšími na světě. Člověka to nakopne a nahecuje na sobě makat,“ píše jeden z našich čtenářů Martin P.
Pořadatelé však nezapomínají ani na české atlety, kteří při účasti keňských běžců ustupují do pozadí. „Peněžitá výhra neboli prize money jsou v našich závodech rozděleny pro absolutní vítěze a nejlepší Čechy. Pokud ale některý z českých reprezentantů doběhne v první desítce, dostává obě finanční odměny,“ vysvětluje filozofii akcí RunCzech Tadeáš Mahel.
Závody z tohoto seriálu lákají na start tisíce běžeckých nadšenců. Většina z nich proto na závod nemíří pro cenné trofeje ani prize money. Jejich cíl je obvykle skromnější - odjíždět s dobrým pocitem a nezapomenutelným zážitkem. Účast zahraničních běžců i české špičky je pro ně tak spíše jen zajímavým zpestřením.
Malý závod taky závod
Cizince však překvapivě lákají i daleko menší tuzemské závody. Hlavním důvodem bývá peněžitá odměna pro vítěze, kterou organizátoři vypisují. Těchto akcí se přitom neúčastní zahraniční rekordmani ani olympionici, i přesto však většinou nemají na tratích lokálních závodů konkurenci.
Jedním ze závodů, který se nepyšní několikatisícovou účastí, ale stejně na něj míří zahraniční běžci, je i brněnský Běh Lužánkami. Jeho organizátor Karel Walter přiznává, že pro závod je to dobrý marketing. „Jako pořadatelé je neoslovujeme, ale pokud jsou vypsány prize money, většinou se ozvou manažeři s tím, jestli mohou dorazit, což nám samozřejmě nevadí. Díky účasti běžců z Keni je náš závod totiž zajímavější pro média i veřejnost,“ říká.
Ohlasy ostatních závodníků bývají však velmi rozdílné. Zatímco na velkých akcích vyhrává zahraniční a tuzemská špička, na závodech lokální úrovně je šance, že si své místo na stupních vítězů najdou i hobíci. Když na závod dorazí i závodníci z Keni, jejich vyhlídky se tak rázem mění. Pokud je navíc v okolí několik závodů v krátkém období, je pravděpodobné, že zahraniční závodníci se jich budou snažit absolvovat co nejvíce. Zdá se tak pochopitelné, že účast afrických běžců může některým vadit.
Organizátoři mají možnost volby
Rozporuplné názory na mezinárodní účast na závodech lokální úrovně potvrzuje i Karel Walter. „Je to tak půl na půl. Někteří na jejich účasti nevidí nic špatného, ba naopak je motivuje. Jiným zase vadí, že místní závod vyhrávají lidé ze zahraničí, kterým jde přirozeně o peněžní výhru,“ vysvětluje. Z tohoto důvodu byla před dvěma lety dokonce i na Běhu Lužánkami zavedena finanční odměna nejen pro celkové vítěze, ale i pro první tři běžce z řad českých závodníků.
S podobným problémem se v minulosti potýkali i pořadatelé Krajského půlmaratonu v Plzni. V hlavním závodě s účastí zhruba 600 běžců obsadili první místa závodníci z Afriky. Pro letošní rok se proto organizátoři rozhodli zavést prize money pouze pro běžce z plzeňského kraje. „Nemůžu říct, že by byly na start zahraničních závodníků stížnosti. Nicméně naše akce nese název Krajský půlmaraton, je tak logické, že chceme podporovat především závodníky z našeho kraje. A právě to je důvodem, proč jsme se rozhodli zavést finanční odměnu pouze pro ně,“ vysvětluje tisková mluvčí závodu Alena Marešová. Letošní akce se tak skutečně obešla bez afrických běžců na prvních příčkách. Na druhou stranu klesla i celková účast v hlavním závodě.
Afričtí atleti: ano, nebo ne?
Oba tábory mají své nesporné argumenty. „Těmto běžcům nejde o trofeje, jezdí jen tam, kde jsou prize money,“ píše Michal D. v diskuzi na našem Facebooku. Například bývalý juniorský mistr Afriky a letošní vítěz Běhu Lužánkami Komon Moses Masai zvládl v osmi červnových dnech zaběhnout tři menší závody v Chorvatsku a Polsku, kde vysbíral prize money v celkové hodnotě 640 $. „Musí se to brát tak, že je to práce, která živí je i jejich manažery,“ namítá v diskuzi čtenář Karel K. K němu se přidává i Andrea M.: „Přihlásit se přece může kdokoliv, tak proč by nemohli běžet? Sice vyfouknou bednu jiným skvělým běžcům, ale o tom je závod.“
Ať už patříte k příznivcům mezinárodní účasti, nebo ne, vždy máte možnost volby. Pokud vám nevyhovuje bublina okolo velkých závodů, dejte přednost těm menším s osobnějším přístupem. Stejné je to i s účastí zahraničních závodníků. Díky nepřebernému množství sportovních akcí máme v dnešní době šanci rozhodnout se sami, který závod podpoříme svým startovným. Sport má být především radost z pohybu, kterou si nenechte zkazit.
Vítáte účast afrických běžců na tuzemských závodech?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 19. listopadu 2017. Anketa je uzavřena.
