Hana Chalupská

Hana Chalupská | foto: archiv PIM

adidas Women´s Challenge: Hanka bojuje s leností

  • 0
Hanka Chalupská je jedna z žen adidas Women's Challenge. Když se do této výzvy hlásila, důvod zněl: "Jsem líná!". A to byla výzva zase pro nás, byli jsme zvědaví, zda se nám její lenost zlomit podaří. Nyní už je na dobré cestě, zdá se.

Jaký je tvůj běžecký cíl v rámci výzvy, na který se připravuješ?

V rámci adidas Women's Challenge jsem začala trénovat na půlmaratón. Je to neskutečná pecka protože na podzim jsem neoběhla ani náš barák. Kdyby mi někdo o Vánocích řekl, že uběhnu čtyři kilometry, koukala bych na něho jako na blázna a přišlo by mi to jako obrovská dálka. Bez zadýchání jsem nevyšla ani schody do patra. Dneska vybíhám na trasy kolem deseti kilometrů a čekám, jak to bude dál.

Přináší ti nové běhání podle rozpisu něco navíc kromě únavy těla?

Moje běhání předtím bylo jiné, ale nevím, jestli je to rozpisem od trenéra… Abych to upřesnila – předtím jsem občas vyběhla, plivala plíce a sprostě nadávala. Teď běhám vždycky, když to jde a začala jsem tak činit, i když jsem ještě plán neměla. Stačilo opravdu jen přijetí do adidas Women's Challenge? Nejspíš ano, trocha tlaku z médií a z absolutní lemry se pomaličku stává sportovní holka.

Jak vypadá tvůj tréninkový týden?

Můj týden je jedním slovem krátký. Mám v plánu běhání v úterý, čtvrtek, sobotu a v neděli… když je hezky, tak rekreačně vyběhnu i jindy, což nevím, jestli 

adidas Women's Challenge

hledáte motivaci, příběhy, podporu nebo jen kamarádky se stejným koníčkem jako vy? Přidejte se k nám na Facebook do skupiny adidas Women's Challenge!

smím a možná jsem se teď vlastně naprášila… (smích). Jinak jsem si pořídila permanentku do posilovny a jen čekám, kdy mi začnou být volné kalhoty. Nikdy neběhám tu samou trasu, protože bych se nudila. Dokonce mě běhání v Praze moc nebaví. Dávám přednost víkendovým trasám u nás na vesnici, kde se kochám v lese a pozoruji, co kde roste… V Praze mám parťačku Mácu a tak spolu kličkujeme mezi ostatními běžci, zatímco u nás doma jsem na to sama. Tak si čistím hlavu a vybíjím zlosti.      

Přišla už krize? Co tě pak donutí vstát a běžet?

Krizi mám, když je špatné počasí. A také bych asi nemohla běhat moc brzo ráno. Jinak taková ta velká krize ještě nepřišla. Mojí motivací jsou ty klasické holčičí potíže – budu mít úplně maličkatej zadek a úplně placaté bříško a přitom se budu moct v neděli nacpat vepřovou se šesti a nic se nestane. Ale to by asi samo o sobě nestačilo, protože tohle jsem řešila vždycky a donutit jsem se neuměla. Našla jsem si v běhání takovou tu útěchu. Tu chvilku pro sebe, kdy vydechnu a věnuju se jenom sobě. Hlavní je to udržet, pokud možno, navždy.

Co je silným momentem nebo uvědoměním této výzvy, se kterým jsi nepočítala a překvapil tě?

Největším překvapením pro mě bylo, že bych já mohla být pro někoho vzorem. Snad nezklamu. Ráda bych byla důkazem pro mladé holky, které sedí u počítače (nebo jinde), zajídají žal z nešťastné lásky čokoládou a nemůžou se samou leností donutit, že to jde. Ale to bude ještě kus cesty.

Taky tímto zdravím svoje spolubojovnice ze skupiny, které překonávají nejen samy sebe (jako já), ale i různé zdravotní zákeřnosti. To zjištění bylo dalším překvapením a zároveň velkou motivací do budoucna. Je totiž třeba něco dělat, dokud to jde. Až to pak nepůjde, může nás to mrzet.

Jak přijalo okolí tvé nadšení pro běh a vstup do adidas výzvy?

Moje okolí mi udělalo radost. Obzvlášť moje pražské spolužačky - spolubydlící. Teď běháme už čtyři (!) a to myslím mluví za všechno. Kdybychom byly koně, náš byt by byl jako dostihová stáj.