Lucie bydlí s manželem v Kačici v přízemním rodinném domě. Mají malé hospodářství a vychovávají dceru Lucku (16) a syna Ríšu (6), starší syn už s rodinou nežije.
Lucie je v domácnosti a má pocit, že je doma nepostradatelná. Nicméně popisuje, že se o pořádek stará její šestnáctiletá dcera, která se učí na prodavačku. „Pro ránu daleko nejdu. S manželem chodíme třikrát týdně na karty, Lucka musí luxovat, vytírat a hlídat Ríšu. Každé ráno ho vodí do školky, já před devátou nevstávám,“ přiznala divákům, že by se její dcera klidně mohla jmenovat Popelka.
Rodič nemá mít leháro!
Luciin partner se jmenuje Vlasta (46), stejně jako manžel Markéty, která se na deset dní místo ní ocitne v Kačici a první co kritizuje, je plná lednice. U nich doma v Orlové se totiž vaří každý den, aby bylo jídlo čerstvé. Nelíbí se jí ani zásoby alkoholu, na který naráží na každém kroku. „Máma si doma občas dá, pijí spolu a docela dost,“ dozvěděla se od dcery.
„A do hospody chodíte pořád?“ ptala se náhradního manžela, když si přečetla manuál. „A budu muset chodit s tebou?“ dodala nešťastně. Během svého pobytu to zkusila pak jednou, ale karty ani hospoda ji nebavily. „Já po hospodách nechodím, nic mi to neříká a nebaví mě to tam. Nedovedu si představit, že bych doma nechávala svoje děti,“ řekla.
Po pár dnech jí bylo zřejmě jasné, jak to v domácnosti chodí: rodiče spí a o Ríšu se stará Lucka. „Odvedu Ríšu do školky, kapesné nedostávám. Mám jen to, co si vydělám na praxi. Když chodím celý měsíc, tak mám trojku a musím s tím vyžít. Takhle to už dělám dva roky,“ potvrdila Lucka a Markéta se rozčilovala. „Rodič má být rodičem a ne že svoje povinnost navalí na starší dceru a pak má leháro!“
A protože Markéta ví, že když se její manžel napije, obtěžuje ženy, měla strach, aby se u nich doma něco nesemlelo. „On je dost na baby, když se napije, ale doma nepije, protože nic takového doma nemáme. Mám s tím problém, protože hodně žárlím,“ probrečela jeden večer ve strachu, že ji její Vlastík (57) vymění. „Chybí mi, připadám si, že nemám jeho ani děti. Co když bude ona lepší než já? Já se k němu někdy chovám zle. Někdy mě má plné zuby, když vyhrožuju, že spolu nebudem, když neudělá něco, co chci já, a přitom se u něho mám jak v bavlnce. Už vím, že bez něho nemůžu být. Ani bez dětí,“ užírala se steskem i žárlivostí jako by fungovala intuice, protože právě ten večer se její manžel se svou náhradní ženou opravdu přiopil.
Výměna se krátila a Markéta už se těšila domů. „Maminka si tu spinká a Lucka ráno vstane, uklidí, odvede Ríšu a maminka vstane, dá si kafíčko a celý den jede na tabletu,“ konstatovala a jeden den požádala o péči o Ríšu náhradního manžela. „Má ho vést do školky, ale ještě nevstal,“ vysvětlila divákům to ráno, a když se Vlasta probudil, nechal se slyšet, že má rád „klídeček, kafíčko, posezení. Ne nějaké honičky.“
Poslední den vyrazila Markéta s Luckou do města na nákup a Vlastu poprosily o tisícikorunový příspěvek. „S mámou nenakupujeme, ona lidi moc nemusí, v centru ve městě jsme byly spolu jen jednou. Spíš když potřebuji džíny, dají mi peníze, ať si je po škole koupím,“ připustila Lucka a vysvětlila, že alimenty, které na ni její táta posílá, si rodiče nechávají. „Prý za to, že mě živí. Už si o peníze neříkám, nikdy jsem to s rodiči neprobírala, nechci a nebudu, nemá to cenu, protože oni vždycky vyhrajou.“
„Viděla jsem, že to tu nefunguje tak, jak by mělo. Rodiče se nevěnujou dětem, zato já ano a budu ještě víc než předtím. A k manželovi už nebudu tak náročná,“ slíbila si v závěru Markéta a sebevědomí nabyla snad i Lucka: „Uvědomila jsem si, že jsem tady důležitý článek a beze mne by tu spousta věcí nefungovala.“
Bojím se, až se to Markéta dozví
V panelákovém třípokojové bytě v Orlové byla atmosféra o poznání napjatější. Hned první ráno už v půl páté vzbudila Lucii malá Melissa (1,5), Vlastíkova vnučka, které se ujali, jinak by skončila v kojeneckém ústavu. „Tak to byl mazec. Doma nevstávám dřív jak v devět hodin,“ zoufala si Lucie, která měla v nové rodině na starost Michala (12), Patrika (11), Dominika (10) a vnučku Melissu.
Lucie si věří, že to s muži umí. Uvařila polévku a dala najevo, jak moc jí záleží, aby Vlastíkovi chutnala. „Udělat někdy ze sebe až hloupoučkou je užitečná věc. Podřizuju se a uvidím, co z toho budu mít. Je to taková taktika? Asi ano,“ řekla a Vlastík se první dny předvedl v tom nejlepším světle: „Úklid celého bytu dělám sám, ještě své ženě donesu snídani do postele. Mám mladou babu. Kdyby ti každej večír udělala cestu kolem světa, tak uklízíš taky, myslím,“ vysvětlil televiznímu kameramanovi, a když mu Lucie vyčetla, že by do úklidu měl zapojit děti, prohlásil, že nic takového po nich chtít nebude. „Třeba by ho uklidily, ale ne podle mých představ. K úklidu je nepotřebuju, ani po mně rodiče takové věci nevyžadovali, tak ani já po nich to nežádám.“
Teprve alkohol vnesl do náhradní rodiny drama. Lucie chtěla s Vlastíkem dodatečně oslavit svoje narozeniny a jedna láhev vína střídala druhou. Po třetí se oba vypravili do hospody a malou Melissu nechali hlídat nejstaršímu synovi. (Člen štábu se vrátil hlídat děti.)
„Můžu se zavěsit? Tancuješ rád?“ koketovala Lucie cestou a vysvětlila, že lichotky sbírá ráda, a když od cizího, tak o to lepší. „Dneska se krásně opijem a zítra budu mít hlavu jak pátrací balon,“ prohlásila a vyžádala si pusu... “Ó, já jsem dostala první pusu,“ řekla si rovnou o další, která padla vzápětí, a o nějaký čas později zabírala kamera dvojici v důvěrném objetí.
„Až se to dozví Markéta, to bude katastrofa, bojím se,“ prohlásil Vlastík už zase u vínka druhý den ráno.“
„Já jsem se vůči tobě chovala slušně,“ bránila se Lucie, a když Vlastík svědomí nezpytoval, dodala, že on už byl vlezlej. „Obtěžoval jsi mě!“ vytkla mu.
„Jsi jako momentálně moje manželka?“ odtušil Vlastík. „To jsem, ale to neznamená, že s tebou hned udělám šupky hupky do postýlky. Já jsem přátelskej typ, ale nebudeš mi strkat jazyk do hlavy. Ty v tom asi žádný mantinely nemáš, já jo,“ vyčetla mu a sebekriticky dodala, že na tu situaci byli dva. „Nechala jsem to určitě zajít někam, kam jsem nechtěla a neměla.“
Dusno kolem obtěžování nekončilo. „Jsi prostě jen sexistický prase, nic jiného,“ konstatovala Lucie a štábu vysvětlila, že Vlastík neustále omílá, že by ji chtěl do postele, že by se nic nedělo, protože je jeho manželka.
„Myslím, že seš trošku namyšlená. Nechceš říct, že nakonec jsem úchyl? I ten tvůj se podívá, Markéta má třeba větší kozy, i když tvoje jsem ještě nesahal,“ stále nechápal Vlastík, že Luciina koketérie není výzva k akci.
V dalších dnech se situace uklidnila a Lucie vzala organizaci domácnosti do svých rukou. „Melisska se taky musí naučit poslouchat, pak to s ní bude jednodušší,“ nelíbilo se jí, že si malá všechno vybrečí. Výhrady měla i k výchově starších synů. „Dáváš jim peníze, i když ze školy nosí špatné známky?“
Když jeden ze synů hodil po tátovi peníze, vyprovokovala Vlastíka k tomu, že dal synovi facku. „Kdyby mě tohle udělat Ríša, tak ho zmydlím sama. Nebude mě vychovávat sedmiletej kluk. Já jsem rodič, ne on,“ hřměla.
„Budete mi víc pomáhat,“ oznámila všem. „A na pálení čarodějnic půjdeme všichni, ale ty,“ obrátila se na Vlastíka, „to tam budeš mít bez alkoholu, protože ten uvolňuje a to tvoje uvolnění se mi vůbec nelíbilo.“
Vlastíkovi se však její podmínky nelíbily. „Já s tím alkoholem nezačal. To ona, že si koupíme flašku, a já myslel, že flašku a ne že mi do nákupního vozíku nastrká tři. Budu pít to, co se mi zlíbí,“ kasal se před kamerou.
Lucie se mezitím „odkopala“ s žehlením. „Já a žehlení nejde dohromady, to je můj největší nepřítel. Žehlit neumím, proto se u nás nežehlí. Je tam sice pár věcí, které se musí vyžehlit, ale Lucinka je natolik hodná, že jde a vyžehlí to,“ vysvětlila.
Po deseti dnech shrnula své pocity: „Kdybych byla svobodná, dokázala bych si představit s Vlastíkem žít, protože je to hrozně hodnej a flexibilní človíček, takže bych si ho musela vycvičit stejně, jako jsem si vycvičila svýho manžela.“ Na závěr si oba připili a dali si pusu.
Jsem přizpůsoblivej
„Proč Lucina vstává a vodí Ríšu do školky? Ty jsi za ně zodpovědná. Ty jseš doma, nepracuješ... Co byste dělali, kdybyste tu Lucinu neměli?“ vyjela Markéta na Lucii při závěrečném setkání obou párů.
„My máme rozdělené povinnosti. Na to zase nejsou zvyklé tvoje děti,“ kontrovala Lucie. „Protože já je to neučím, nedělám z nich otroka. Myslíš, že si takové mládí zaslouží?“ pustila se do ní Markéta a vypálila z jiného soudku: „A slyšela jsem, že hodně piješ, a potvrdilo to hodně lidí.“
„S tím pitím máš pravdu,“ přispěchal Vlastík. „To, co jsem vypil za těch deset dní, to nevypiju za celej rok,“ naběhl si na smeč. „Tys pil taky?“ vyjela na něj Markéta. „Ale tys měl zakázané pít, pokud vím.“
„Já jsem takovej přizpůsoblivej, no...“ bránil se její manžel chabě. „Ty jseš, ale já ne. Byl tam nějaký problém, když už byl napitej?“ chtěla vědět na rovinu Markéta a Lucie přikývla: „Byl. Chtěl mě líbat.“
„Kdo je tvoje ženská: já, nebo ona?“ zuřila Markéta. „Momentálně tam byla ona,“ šokoval Vlastík odpovědí a okamžitě to schytal: „Jak sis mohl dovolit líbat cizí ženskou? Můžeš mi to vysvětlit?“
Luciin partner prohlásil, že by měl asi Vlastíkovi dát facku. „Ale vidím, že on si to vyžere doma.“
„Ty už nevlezeš do hospody, ty se na hospodu ani nedívej. Ty vidíš ženskou a seš z toho pos...!“ běsnila Markéta a Vlastík jí vyčetl, že do Výměny chtěla ona a ne on.
Doma v Orlové byl už zase jako beránek. „Jsem rád, že už je žena doma. Co jsem musel protrpět s Lucií a vypít za těch deset dní, to nevypiju za rok,“ prohlásil a Markéta slíbila, že i přesto, že zlobil, bude mu odpuštěno.
Na okamžik prošla sebereflexí i Lucie z Kačice. „Budu se víc věnovat Lucce a budeme jezdit na výlety. „Ale abys to naplánovala, abych věděla, co ty chceš,“ obrátila se na dceru. Když ta však odpověděla, že klidně, že jí je to jedno, rozčílila se. „Proč ti to je jedno? Koukám, že tě budu asi stejně muset srovnat do latě, viď? To, co jsem slyšela, se mi vůbec nelíbilo.“
„A myslíš, že mě se líbí, že chodíte třikrát týdně na karty a já se starám?“ troufla si Lucka do předem prohraného boje. „Protože máš svoje povinnosti a přes to vlak nejede, nebudeš mít všechno zadarmo,“ velela matka.
