Jak dlouho se snažíte naučit lidi zdravě jíst a co vás vedlo k přesvědčení, že by je to mohlo i bavit?
Ještě během vysokoškolských studií jsem měla zdravotní potíže spojené s oslabenou imunitou, a proto jsem chtěla zjistit, čím vším si oslabuji zdraví a jak ho co nejpřirozeněji posílit. Tenkrát jsem si uvědomila, že jsem se nikde ve škole nedozvěděla, jak velký vliv má zemědělství a potravinářský průmysl na zdraví lidí a celé přírody.
Důležitá rovnice pro nás všechny: Čím více nás bude jíst přirozeně vzniklé základní potraviny, tím méně zbytkových pesticidů bude v půdě, vodě, vzduchu i v našem organizmu. Proto jsem vydala už čtyři knihy, které srozumitelným způsobem doplňují základní vzdělání o tom, jak žít, jíst a vařit zdravěji. A lidi to zajímá, protože se ze všech knih postupně staly bestsellery.
Jak tedy žít, jíst a vařit zdravěji?
Slovem „zdravě“ myslím úplně normálně a přirozeně, bez speciálních diet, složitých výživových doporučení a průmyslových polotovarů. Nikdy v historii se totiž plošně nepoužívaly chemické postřiky na polích, se zvířaty se nikdy nezacházelo tak jako v současných velkochovech a nikdy se do jídla nepřidávalo tolik umělých dochucovadel a šidítek.
Problém je, že takové potraviny se dnes považují za normální a ty přirozené a bez chemie se musí speciálně označovat nálepkou „bio“. Mnoho lidí je na takové označení háklivých, přitom se po staletí jedly pouze bio potraviny, jenom se nemusely takhle podivně značit...
Právě proto píšu a mluvím o tom, že bio není móda ani zbytečný luxus. Že ekologické zemědělství je čím dál tím větší nutnost pro půdu, spodní vody, biodiverzitu i pro imunitu lidí. A také učím, že jíst zdravě není žádná věda, ale zkrátka poctivá práce v kuchyni a obstarání si kvalitních sezonních surovin. Mnohem víc než speciální diety a exotické superpotraviny potřebujeme vnímat spoluodpovědnost za to, jak jídlo vzniká, a navázat osobní vztah s farmáři.
Hana Zemanová (51)Povoláním je pedagog, ale místo učení ve škole vzdělává lidi v oblasti zdravého stravování a inspiruje k životu v souladu s přírodou. ■ Napsala Biokuchařku, BioAbecedář, Novou biokuchařku a knihu Rytmus roku. Ze všech se staly bestsellery. ■ Stála u zrodu Pro-BioLigy (v současné době Lovime.bio) a Biopekárny Zemanka. ■ Narodila se a vyrostla v Praze, ale dnes žije na vesnici u Sedlčan.
|
Jak vařila ve vašem dětství máma či babička?
Jsem holka z Prahy a jedli jsme úplně normálně jako všichni ostatní. Žádná rodinná moudra o bylinách, přírodních mastičkách ani praktické zkušenosti ze života na statku jsem do vínku nedostala. Ale můj tatínek má v sobě hlubokou úctu k přírodě a ekologické cítění. A to mě provázelo od dětství, protože nám vyprávěl pohádky, které měly často určitou ekologickou linku o obživlých zvířatech, stromech, rostlinách nebo třeba o tom, jak podnikáme výlety balonem nad zdejší krajinou. To všechno je v mé duši zakořeněné...
A máte oblíbený recept z dětství, třeba i upravený podle svých současných stravovacích návyků?
Kromě klasických palačinek a řízků jsem vždycky milovala zeleninové polévky s nočky, které vařila babička. Obešla zahrádku, vybrala od každého druhu zeleniny a vždy nechávala vyvařit i různé listy, třeba z kedlubny, červené řepy nebo z kadeřávku. Maminka v tradici pokračuje, jenom nočky vaří místo z bílé mouky ze špaldové či pohankové krupice.
Když jsme u polévek, tak dětem chutná fazolová, kterou maminka zahušťovala moukou. Já místo mouky rozmixuji část polévky s fazolemi, přes jemné síto ji naliju zpátky do hrnce a mám zahuštěno i bez mouky. Do třetice miluju plněnou papriku, kterou vařila už babička. Do náplně z mletého masa dávala vždycky trošku rýže, já dávám pohankovou lámanku, která skvěle natahuje chuť masa.
Máte děti v teenagerovském věku. Jak se stravují? Padne občas i nějaký „mekáč“?
Holkám je teď deset a patnáct let a odmala jsou zvyklé, že u každého jídla máme nějakou sezonní zeleninu nebo saláty, kromě toho jsou zvyklé jíst čočku, cizrnu, fazole, vločky, semínka, pohanku, jáhly... Samozřejmě ve velmi chutných úpravách, jinak by to nejedly.
Striktní určitě nejsem, holky chodí do běžné školní jídelny a já řeším především to, co mohu ovlivnit doma, takže kvalitní večeře či snídaně. Důležité je, co děti jedí často nebo denně, a ne to, co si dají výjimečně nebo občas. Takže jídlo na různých party neřeším. Máme ale výhodu, že žijeme na vesnici a široko daleko žádný „mekáč“ není. Takže když chtějí něco „nedomácího“, tak máme k dispozici pizzerii.
Kvíz o zdravé výživě má své vítěze. Vyhrávají kuchařku šéfkuchaře Petra Klímy |
Je něco, co vám v současných dětských jídelníčcích opravdu vadí?
To je snadné, přemíra průmyslových sladkostí, které se na děti valí ze všech stran. Dostávají je jako odměny ve školce, v družině, na sportovních kroužcích nebo na oslavách... Možná se nás jednou děti zeptají, proč jim dospělí vůbec dávají něco, co škodí imunitě a zdraví.
A vaše děti byly do zdravé stravy nuceny, nebo vychovávány příkladem?
Nikdy jsem je do ničeho nenutila, jen je zkusím někdy přimět k tomu, aby novou chuť vyzkoušely. Věřím, že děti mají silnou intuici na to, co je pro ně dobré. Přísná jsem v tom, že chci, abychom u jídla seděli společně u stolu. A abychom se před jídlem na chvilku zastavili, třeba se chytili za ruce, poděkovali za jídlo a popřáli si dobrou chuť.
Stejně důsledná jsem i v tom, že se během jídla nepoužívá mobil a není zapnutá televize. Ale upřímně si myslím, že ta nejdůležitější výživa pro děti je láska, obdiv a pozornost rodičů, která je vyživuje na všech úrovních.
Sběr bylinek je pro Hanku Zemanovou rozhodně větší relax než trávit čas v shopping centru.
Vaříte denně teplá jídla? Vyplatí se to? Pokud ano, v jakém ohledu?
Zda se to vyplatí, nebo ne, se odvíjí od toho, jaké máme v životě hodnoty. Pro mne je společně strávený čas u doma uvařeného jídla symbolem dobrého života. Mám ráda, když to doma při vaření voní, dělá mi radost, když se někdy do přípravy přidají i děti. Na domácí vaření se dá dívat i jako na tvůrčí proces, který přináší zdraví rodině a stejně jako každá jiná tvorba je zdrojem radosti.
To zní jako popis nějaké formy terapie.
Vaření terapií také je. Pro nás, kteří pracujeme u počítačů, rozhodně. Dává nám život do rovnováhy. A pro mě je důležité, že při vaření často pociťuju vděčnost za kvalitní suroviny, za to, že se vůbec dají obstarat.
Proto pak před jídlem děkujeme třeba panu Kunclovi za to, že můžeme jíst hovězí maso z jeho ekofarmy, panu Lesnému za jeho zeleninu pěstovanou bez pesticidů, sousedce za králíka nebo sami sobě třeba za dýni ze zahrady. Každé jídlo totiž rozhoduje o tom, co podporujeme. A já chci podporovat farmáře, kteří o krajinu a zdraví dobře pečují. Poctivé vaření se tedy určitě vyplatí.
Vaše knihy nejsou jen o jídle, ale také o přístupu lidí k přírodě. Co bychom se od našich předků měli učit?
Že bychom se měli řídit nabídkou přírody, ne nabídkou internetu a reklamy. Že není třeba studovat žádné složité výživové poučky ani počítat kalorie. Že spíše než polykání „zázračných“ tabletek a mixování super smoothíček ze superpotravin z celé zeměkoule se potřebujeme znovu vrátit do kuchyně a normálně si uvařit ze základních potravin, protože náš vztah k jídlu odráží náš vztah k životu. To, co jíme, to podporujeme. A o víkendu je fajn vyrazit ven do přírody a něco léčivého si nasbírat, spíš než trávit čas v uzavřeném shopping nebo wellness centru.
Chtějí to v dnešní drahé době lidé slyšet, když kupují většinou jen levné produkty?
Nedávno jsem slyšela v rádiu reportáž o tom, jak jedna starší paní trpí podvýživou, protože už má jenom na rohlík se sýrem. Myslím, že mnohem užitečnější by byly reportáže o tom, že zdražování potravin je ideální příležitost k tomu, přestat kupovat zbytečně drahé průmyslově vyráběné potraviny, vrátit se znovu do kuchyně a rozpomenout se, jak se dá uvařit levné a prosté jídlo ze základních a sezonních surovin. Taková zeleninová či čočková polévka není drahá a je určitě hodnotnější než bílé pečivo s taveným sýrem.
Je mi pokaždé líto, když vidím babičky, co si nekoupí kvalitní jídlo, ale utrácejí peníze za chemické sladkosti a plastové hračky pro vnoučata. Za věci, které dětem vlastně škodí. O kolik lepší, zdravější a levnější je vzít děti ven, ukázat jim, jak se sbírají a suší šípky a vyrábějí figurky z darů přírody.
Navíc podle lékařů je základním problémem české populace přejídání. Kdybychom nakupovali a jedli menší množství jídla a vše zužitkovali, tak bychom mohli nakupovat kvalitní potraviny, třeba i v bio kvalitě. Taková hustá polévka z jednoho sáčku bio fazolí nasytí velkou rodinu. A jednoznačné je, že jíme-li plnohodnotné potraviny a žijeme-li přirozeně zdravým životním stylem, šetříme peníze za potravinové doplňky i speciální terapie všeho druhu.
Léčivé dary máme v přírodě na dosah ruky, říká biospisovatelka Hanka Zemanová |
To zní, s ohledem na inflaci, jako dobrý tip.
Myslím si, že každý z nás teď musí přehodnotit, za co chce dávat peníze a do čeho chce investovat. Prodává se tolik zbytečností, které k životu nepotřebujeme. Je mi pokaždé líto, když vidím babičky, co si nekoupí kvalitní jídlo, ale utrácejí peníze za chemické sladkosti a plastové hračky pro vnoučata. Za věci, které dětem vlastně škodí. O kolik lepší, zdravější a levnější je vzít děti ven, ukázat jim, jak se sbírají a suší šípky a vyrábějí figurky z darů přírody.
Jak tedy sestavovat jídelníček a co by na stole nemělo chybět?
Z jídla se dnes stala složitá vědecká disciplína a čím dál více lidí si hledá odborného výživového poradce. Úplně jsme zapomněli na moudrost, kterou si všichni v sobě nosíme... Zapomněli jsme, že tu základní navigaci pro to, co jíst, nám dává sama příroda. Vše v přírodě je geniálně vymyšlené, stačí se znovu na tuhle moudrost napojit.
Pak nebudeme v zimě hledat vitaminy v pomerančích, rajčatových salátech a tabletách, ale v kysaném zelí, šípkovém čaji či slepičím vývaru. Teď můžeme co nejvíce používat kořenovou zeleninu, jíst vlašské ořechy, dýně, jablka a hrušky, červenou řepu, antivirotickou cibuli a česnek, pikantní bílou ředkev, která podpoří trávení a rozpouští hleny podobně jako křen.
Léčivé je i vaření s lokálními bylinkami, jako je třeba saturejka či tymián. Každý měsíc nám nabízí sezonní dary, které nás harmonizují a podporují naše zdraví. A o tom, co kdy jíst, co kdy sbírat a jak to zpracovávat, je celá moje kniha Rytmus roku.
Hanka Zemanová doporučuje navázat kontakt s farmáři ve vašem okolí a ukázat dětem, odkud se potraviny berou.
Dá se bio nakoupit v běžných obchodech, nebo je lepší objíždět rodinné farmy? A je bio kvalita značkou kvalitní potraviny?
Nejdůležitější změna v nakupování je vybírat jen základní suroviny v co nejlepší kvalitě. A pokud chceme potraviny z ekologického zemědělství, máme několik možností. Základní bio potraviny se dají většinou nakoupit i v supermarketu nebo některých online obchodech, velký výběr je na online tržišti Scuk.cz, díky kterému se třeba i my na venkově dostaneme k farmářským výrobkům, které právě v našem okolí nejsou k mání.
Otestujte se v kvízu, jak vnímáte rytmus roku. |
Za mě nejlepší a nejlevnější cesta je napojit se přímo na farmáře a třeba investovat nějaký čas do nové rodinné logistiky shánění potravin. Pomoc při hledání možností lze načerpat na Adresarfarmaru.cz, Lovime.bio či Kpzinfo.cz.
Na podzim například kupujeme za nejlepší ceny bio kořenovou zeleninu ve velkém množství a uskladníme si ji ve sklepě u sousedů. Koncem léta zase kupujeme přímo od eko farmáře třeba 60 kilo bio rajčat a zavaříme je ve formě omáčky na celou zimu. Teď zrovna zavařuju jablečné přesnídávky. Různé zavařeniny a sušené křížaly u nás doma zažívají renesanci.
Otestujte se, zda ctíte rytmus roku jako Hanka Zemanová. Knihy jsou rozdány |
Je potřeba, aby byly v českých obchodech celoročně dostupné exotické druhy ovoce?
Určitě to potřeba není a každý z nás by bez exotického ovoce a čerstvých jahod, rajčat nebo borůvek v zimě přežil. Dovozy zboží na velké vzdálenosti znamenají vlastně jen zbytečné plýtvání energie. Je potřeba se soustředit spíš na naše lokální poklady, ať už ty volně rostoucí v přírodě či ty, které si můžeme vypěstovat nebo koupit od místních zemědělců. Navíc tyto dovezené „dobroty“ mnohdy chutnají jako polystyren.
Proč je lidé jedí?
Nevím. Já jsem zamilovaná do jednotlivých měsíců v roce a vždy se těším na to, co za plody si ten který měsíc užijeme. Vlastně jíme vždy to, co je právě na vrcholu své sezony nebo co je přirozeně uskladněno. To je největší gastronomický luxus, takové vyzrálé lesní maliny, voňavé rajče ze zahrádky nebo zelená jarní kopřiva.
Mohou nás zdravé potraviny zachránit před civilizačními chorobami?
To, co jíme a jak žijeme, má zásadní vliv také na naše fyzické i psychické zdraví. To vědí už několik tisíc let všechny tradiční lékařské systémy. Ovšem i podle Světové zdravotnické organizace s jídlem nějak souvisí až 75 % nemocí a u poloviny zdravotních potíží je jídlo hlavní příčinou jejich vzniku a rozvoje. Ke zdravému životu ale přispívá také pravidelný pohyb a pobyt v přírodě, hezké vztahy, naplnění z práce...
Co byste vzkázala všem, kdo se špaldy a dalších bio potravin bojí?
Mám pocit, že to není strach, u minoritních plodin, jako je třeba špalda, pohanka, ječmenné kroupy či jáhly, jde spíše o to, že zavést je do jídelníčku je změna, která vždy vyžaduje určitý čas, a ten nám většinou chybí. Navíc představa, že si tu práci dáme a potom to nebude rodina jíst, nás odrazuje.
Proto doporučuji začínat zaručenými recepty, které opravdu fungují, a právě takové také vybírám do svých knih. Kvalitou vyloučíme první zklamání z nepříjemné pachuti, kterou mívá nekvalitní pohanka.
Stačí naučit se nejdříve jeden a pak třeba dva až tři opravdu dobré recepty z dané suroviny. Například u nás doma vím, že všem chutná pohankový kontrabáš, pohanka s brynzou a nikomu nevadí, když do bramborové polévky přihodím jako zavářku malé množství pohankové lámanky. A pohankové mouky přidávám asi tak třetinu, kdykoli zadělávám těsto na palačinky...
Co byste popřála závěrem našim čtenářkám a čtenářům?
Ze srdce vám přeji to správné rozhodnutí. Právě tím, čím sytíme tělo, si nejlíp navzájem vyjadřujeme lásku. Ta je ukrytá přesně v takových maličkostech.
