Byly osmdesáté narozeniny důvod spíš ke smutku, nebo k radosti?
Jak se říká, stáří není pro sraby. Vždy jsem byla akční. Ne v tom smyslu, že bych sportovala, ale vše jsem zvládala. Teď to najednou nejde a mám kvůli tomu na sebe vnitřní vztek. Takže osmdesátka nic moc. Přála bych si, hlavně kvůli dětem, abych se nedostala do fáze, kterou jsem zažila u svých přátel.
Když jsem chodila na chemoterapie, bylo to hrozné. Bylo mi tak zle, že mi, myslím, poslední už ani nedali. Ale snažila jsem se usnout a věřila, že to přejde.
