Pokud se někoho zeptáte, zda je tolerantní, zřejmě vám odpoví, že ano. Co to ovšem tolerantnost vlastně je? Pasivita, ustrašená smířlivost, či dokonce lhostejnost? Nebo to, že zavíráme oči před rozdíly a nic nám nevadí?
Ve skutečnosti tomu je úplně jinak. Objektivní realita z pohledu duše neexistuje. Vše, co prožíváme, je následkem našeho vnitřního výběru toho, co nás na situaci zaujalo. Takže znovu – jste tolerantní? Pokud s odpovědí tápete, zkuste si jeden den zaznamenávat, kolikrát denně vámi projede pocit, že vám něco vadí.
Neopomínejte ovšem ani ty zdánlivé drobnosti, kdy se třeba rozčílíte kvůli prodavačce, která se u kasy při placení netvářila tak, jak byste si představovali. Nebo nechuť potkat a pozdravit nerudného souseda. K jaké jste došli cifře?
A pak si představte, že všechny tyto události byste mohli přečkat v absolutní spokojenosti. Co k tomu budete potřebovat? Nic moc. Jenom být tolerantní. Věřte, že pokud si toto umění osvojíte, bude se vám pak celkově lépe žít.
O co vlastně jde
Podle Wikipedie znamená pojem tolerance ochotu, schopnost nebo možnost člověka žít vedle lidí s jinými názory, postoji a přesvědčeními, stejně tak jako přijímat či dokonce snášet něco samo o sobě nežádoucího nebo nepříjemného.
To se samozřejmě snadno píše, ale už hůře vykonává. „Možná vás slovo tolerance rozčiluje a do vašeho pomyslného žebříčku potřeb vůbec nezapadá. Možná ve vás evokuje pocit upozadění se, mávnutí rukou, přistoupení na něco, co vám je proti srsti,“ vysvětluje koučka a párová poradkyně Lucie Mucalová.
To, co s vámi emočně hodně cloumá, je příběh. Příběh o vás, vašem světě, hodnotách, vzorcích, pohledech na život a morálních zásadách. „A na tom není nic špatného. Možná se jen toto slovo ve vašem životě neobjevuje, ale je tam jiné, pro vás důležitější. Třeba touha býti okolím přijímáni takoví, jací jste. Ale tak by to samozřejmě mělo fungovat i obráceně.
Spíše si proto zodpovězte otázku, co tolerance znamená přímo ve vašem pojetí. Jak se vnitřně cítíte, když jste tolerantní k ostatním? Musíte se do to toho postoje nutit? Jste tolerantní, protože to od vás očekává okolí? Ale se zaťatými zuby i pěstmi? Jste tolerantní upřímně, opravdu tolerantní chcete být? Nebo vás tento postoj činí nešťastnými, ale nesete si v sobě zákaz dát ostatním najevo, že určité věci tolerovat nechcete?
TEST: Ověřte si, zda jste žena žárlivá, tolerantní, nebo lhostejná |
„Zde totiž může být kámen úrazu a jeden z důvodů, proč nevycházíte dobře s okolím. Možná jste ve snaze o toleranci šli proti sobě, mimo své nastavení a přesvědčení jenom proto, abyste nebyli za hysteriky a nevyvolávali napětí. Vnímání tolerance zkrátka může být u každého jednotlivce odlišné,“ dodává koučka.
Tolerance, nebo respekt
Nejvíce skloňovaná je samozřejmě vztahová tolerance, o které se dokonce říká, že je základem spokojeného vztahu. Po tolerantním partnerovi touží ženy i muži. Tato vlastnost dokonce na žebříčcích vlastností ideálního partnera častokrát dominuje (na druhém místě se ocitá smysl pro humor).
U nás ovšem nad těmi šťastnými páry převažují ty, které se nakonec rozpadnou. Že by za jejich krachem mimo jiné stál i nedostatek tolerance? Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Stejně tak je obtížné toleranci ve vztahu definovat.
„Každý si pod tímto pojmem představuje něco jiného. Proto v první řadě doporučuji probrat toto téma s partnerem. Co pro něj znamená? Jak toleranci vnímám já a jak on? Jakou roli hraje konkrétně ve vašem vztahu? Když mluvíte o toleranci, máte oba na mysli to samé? Nebo se jeden z vás po vyřčení tohoto pojmu zvedá ze židle? Pokud tomu tak je, jaké jiné slovo s vámi souzní? Není to například respekt? Ten můžeme vnímat jako synonymum ke slovu tolerance. Možná, že mluvíte o tom samém, jen to jinak nazýváte, to se mezi partnery děje velmi často,“ uvádí Lucie Mucalová.
Manželství: škola tolerance, respektu a umění ve správnou chvíli neslyšet |
„Když sedí na párové konzultaci, mnohdy jsou až šokovaní z toho, jak stejné věci jinak pojmenovávají. Právě z toho vzniká spousta nedorozumění. Proto jako párová poradkyně nepracuji s tím, co káže definice, ale co to znamená pro konkrétního člověka, který se na mě obrátil,“ vysvětluje.
„Pod pojmem tolerance si tedy představuji moře jedinečných příběhů a mnoho odlišných potřeb. Představuji si člověka, jenž tento pojem ve svém životě uplatňuje, ale také člověka, který toto slovo nesnáší, jelikož v něm vnímá své potlačení. To se týká i zásadních věcí, jaké mohou postupem času vyplout na povrch, ač byly možná roky schované pod pokličkou tolerance,“ dodává koučka.
Jak to vidí odborníkKonkrétní případy ze života očima Lucie Mucalové ■ Muž po sobě na záchodě nikdy nezvedne prkénko, neumývá po sobě vanu, odmítá se podílet na domácích pracích a ponožky volně rozhazuje po bytě. Jak se má tolerantní žena zachovat? ■ Všechno bych tolerovala, ale nevěru ne. Menšiny toleruji, ovšem nesmějí bydlet v mém sousedství. Jsem tedy tolerantní, či nikoliv? ■ Ona jeho či on ji přistihne in flagranti. Jak se má zachovat, pokud chce být tolerantní? |
Jak vypadá tolerantní člověk
„Kamarádky se často baví o tom, jací jsou jejich muži. Ta druhá může být smutná z toho, že ten její takový není,“ navazuje Lucie Mucalová. „Srovnávání partnerských vztahů ovšem není na místě. Každý je jedinečný. Netrapte se proto tím, že váš partner nezapadá do »moudrých« desater známek tolerantního muže. Nehledejte v knihách, co má splňovat. Pracujte s tím, že si vše vytváříte sami. Vyhoďte chytrá rádoby desatera, více váš vztah žijte a proměňujte to, v čem vám není dobře.“
Tolerantní jedinec každopádně dokáže velmi správně vnímat rozdíly mezi sebou samým a okolím. Druhé přijímá takové, jací jsou. Tolerantní žena si uvědomuje, že jí vadí třeba manželova nepořádnost, ale v hloubi duše ho nepřestává vidět a respektovat jako živého svobodného člověka.
Tolerance vás nesmí stavět do role oběti, kdy odvedete veškerou práci a ostatní sklidí její plody. Naučíte-li se být tolerantní, ta největší odměna poputuje za vámi. Tolerance totiž ukazuje, kdo vlastně jste, jaké jsou vaše hodnoty, potřeby a limity. Může vám do života vnést opravdovost a pomoci ve vytyčení svých hranic.
Pokud dokážete druhé vidět jako to, čím jsou, a nezlobit se, že nejsou tím, čím by podle vás být měli, zjistíte, že mezi vámi dochází k určitému „secvaknutí“. Najednou pochopíte, proč je vaše matka zklamaná, manžel mrzutý a proč vám dcera lhala. A právě ono vzájemné pochopení bývá začátkem řešení všech vztahových problémů.
Koučka Lucie Mucalová
Jak být tolerantní podle Lucie Mucalové
Ujasněte si pojmy
Zastavte a zeptejte se sebe, jak tento pojem vnímáte. A stejnou otázku položte svému partnerovi a přátelům. Výsledkem zřejmě bude diskuze s mnoha úhly pohledu. Všímejte si, jak reagujete na jiné názory a postoje. Dokážete je vyslechnout, s klidem říci: „Mám to jinak!“? Nebo to ve vás vře, vnitřně se vztekáte, ale své pocity v sobě zadupete a jdete domů?
Všímejte si svých pocitů
Uvědomte si, jak vám vlastně je, když jste tolerantní. Jste schopni vyjádřit nahlas to, v čem už tolerantní být nedokážete, nebo být nechcete? Je tolerantnost vaší přirozenou součástí? Víte, kdy ji už nechcete vyjádřit? Nebo ji máte jako naučený vzorec s vědomím: „Tohle prostě musím, jinak přijdou ztráty...“?
Stanovte si hranice
Jinak časem přijde emoční výbuch, kdy ze sebe vysypete seznam stížností, jak jste museli tolerovat to či ono a vnitřně se trápili. Hlavně spolu mluvte.
Naučte se vyjadřovat svoje emoce
Říci, co vidíte, a přitom pojmenovat vlastní pocity. Nejedná se o žádný zákaz vašich emocí, o potlačení sebe sama a vytvoření umělého tolerantního úsměvu jenom proto, že by se to mělo. Nýbrž jde o postoj: „Jsem tu s tebou, vidím tě, slyším tě, něco to ale dělá i se mnou.“
Trénujte asertivní chování
Bude vám pomáhat žít v souladu se svými hranicemi, ale zároveň vnímat to, že hranice má i ten druhý. Hledejte možnosti a vyjednávejte.
Partnera nenuťte
„Vládnout“ můžeme jen sami sobě. Když někdo druhý naproti nechce, nic s tím nezmůžete. To ovšem neznamená, že musíte mlčet. Naopak mluvte o tom, proč je tento postoj pro vás důležitý, proč vás konkrétní věc trápí, co vás zraňuje. Můžete navrhnout společnou párovou konzultaci, kdy vás procesem provede nestranná osoba.
Nehodnoťte
Snažte se druhému porozumět, ne jej hodnotit. Mluvte o sobě, aniž byste toho druhého zaplavili výčitkami. „Štve mě, když tě takto vidím. Je mi smutno, když mi říkáš tato slova. Zraňuje mě, když slyším, že jsem slaboch.“ Někdy je snadnější soustředit se jen na to, čím se lišíme, protože pak se můžeme porovnávat a vyjít z toho lépe. Pokud vám něčí chování drásá nervy, sedněte si na deset minut a pokuste se v sobě najít podobnou tendenci.
