Všichni jí jdou po krku. Raději využijte toho, co pampeliška dokáže

Mnozí lidé pampelišku považují za plevel, je jí všude plno, roste odvážně na každé louce, zahrádce, po příkopech, na rumištích nebo ve strži, cpe se do udržovaných trávníků. Naši předci ale moc dobře věděli, že i v kuchyni má své místo. Navíc přináší našemu tělu mnohé benefity.

Milovníci anglického trávníku ji moc rádi nemají, pampeliška je přitom velmi užitečná bylinka.

Každičký kousek pampelišky, od kořene přes listy až po květ, se dá pro naše zdraví dokonale využít a zpracovat. Celá rostlina je jedlá, i když listy a stonky mohou být trochu hořké. Květy tak hořké nejsou, a proto jsou opravdu dobře zpracovatelné na džemy, sirupy a podobně. (Dále najdete řadu receptů.)

Zajímavostí je, že se každá z částí této rostlinky sbírá v jiném období roku: kořen – březen až duben před rozkvětem, list – květen až říjen, květ – květen až červen. Očištěné a oprané kořeny se dají usušit v sušičce na 50 stupňů, stejně tak listy, které se suší na vzduchu podobně jako houby. Čerstvé květy se hned využívají na tzv. med, sirup či víno.

Po usušení jsou kořeny křehké a mají hořkou chuť, je dobré je uchovávat v dobře uzavřené nádobě, protože jsou chytlavé a snadno plesniví. Po usušení lze kořen pampelišky upražit, rozemlít a připravit z něho hořkou „pampeliškovou mouku“ nebo náhražku kávy, stejně jako z kořene čekanky. Jedině květy se nesuší, sbírají se kolem poledne, kdy jsou nejvíce rozvité.

Pozor! Poraďte se s lékařem.

Pampeliška se nedoporučuje lidem s ledvinovými problémy, žlučníkovými kameny, žaludečními či dvanácterníkovými vředy a těhotným ženám, může totiž zvýšit produkci žaludečních šťáv. Mléčná šťáva ve stonku a listech pampelišky navíc může u některých lidí vyvolat alergickou vyrážku.