Vdávala jsem se hodně mladá a z velké lásky. Bylo mi dvaadvacet, mému muži o pět víc. Mou silnou motivací pro opuštění rodného hnízda byla i přehnaná péče mých rodičů. I když jsem byla už dávno plnoletá, vydělávala si, stále mě brali jako malou holčičku.
Byla jsem opečovávaný benjamínek
Mám dva o dost starší bratry. Když jsem se narodila, bylo staršímu čerstvě osmnáct a mladšímu patnáct. Maminka ani nepředpokládala, že je opět v jiném stavu. Když jí to doktor sdělil, málem prý omdlela. Bráchové odešli z naší vesnice do města a já se stala středobodem vesmíru mých rodičů. Dostalo se mi opravdu velké lásky, ale zároveň o mě měli až přemrštěnou starost. Nepomohly ani přímluvy mých bratrů, ať mě nechají volně dýchat. Rodiče se na mě prostě upnuli.
Až se divím, že jsem se dokázala seznámit se svým manželem. Ale pomohla tomu náhoda. Jela jsem ze sousedního města domů autobusem, který se porouchal. Známá mých rodičů zavolala bratrovi, jestli by pro ni přijel, aby nemusela čekat, a nabídla mi, že hodí domů i mě. Místo bratra přijel její synovec a po roce a půl se z něho stal můj manžel. Zpočátku jsme bydleli u našich, ale po tátově smrti se mamka odstěhovala k mému mladšímu bratrovi. Náš rodný dům jsme s bratry prodali a s manželem se odstěhovali až do Prahy. Manžel totiž dostal od spolužáka z vysoké zajímavou pracovní nabídku. To už jsme měli tříletého syna, a za rok poté se nám narodila dcera.
Parta dobrých přátel
Zpočátku jsem si v novém bydlišti nemohla zvyknout. Ale děti mi dávaly celkem zabrat, našla jsem si i pár kamarádek, hlavně maminek ze sídliště, kde jsme bydleli. Manžel měl celkem náročnou práci, kolikrát přišel domů, když už děti spaly. Ale nestěžovala jsem si, měli jsme se dobře, a ty chvíle, především pak víkendy, kdy jsme byli doma celá rodina, jsme si užívali.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Děti pomalu dospívaly, už nás tolik nepotřebovaly, a i já se občas mohla utrhnout a nechat je samotné. Manžel měl v práci kolem sebe docela fajn kolegy i kolegyně a časem se vytvořila parta několika párů, se kterými jsme se stýkali na různých akcích – grilovačky, víkendy na chatě, týden na lyžích. Zpočátku i s dětmi, ale ty časem o trávení času s rodiči příliš nestály. Měla jsem ty akce ráda, i když jsem si mezi těmito ženami nenašla blízkou kamarádku.
Po několika letech se jeden z párů dost ošklivě rozvedl, muž si našel mladší a přestali jsme ho vídat. Všem nám bylo podvedené ženy líto, byla to tenkrát pro ni hodně velká rána. Proto mi ani nebylo divné, že můj manžel jí občas s něčím pomohl. Kolikrát zavolala a já sama mužovi řekla, že potřebuje přestěhovat starý gauč na chatu a my máme přívěs. Nebo chtěla pomoct s vyklízením garáže a manžel se hned nabídl. Těch příkladů jeho nezištné pomoci bych mohla jmenovat spoustu. Nikdy, ani ve snu, by mě nenapadlo, co mě jednou potká, jakého podrazu z její strany se dočkám.
Odcizovali jsme se jeden druhému
Naše manželství se také začalo hroutit, byli jsme spolu dvacet let, a já měla čím dál větší pocit, že si nemáme co říct. Manžel ten pocit neměl, prý co bych chtěla po tolika letech. Chtěla jsem si užívat toho, že máme už na sebe dost času, můžeme se věnovat jeden druhému, děti jsou téměř dospělé, už si žijí vlastní životy. Ale on to tak neviděl, prý je rád, že má čas sám na sebe, na své koníčky, a nemůžu si přeci stěžovat, že by si mě nevšímal. Prostě to viděl jinak, mně chyběl ten vzájemný kontakt, to pokecání si večer u kafe, společná dovolená nebo aspoň víkendový výlet. On si večer pustil televizi, nechtěl být rušen, nebo občas zaskočil se sousedem na jedno. O víkendech nejradši nic nedělal, nebo jel s kamarády na kolo a o dovolených ani nemluvím. Nikdy jsme se nedokázali shodnout, jak je strávíme. Nakonec já jela buď s dcerou, nebo s kamarádkou, on s někým z party na chatu.
Jeden druhému jsme se časem natolik odcizili, že jsem mu navrhla manželskou poradnu, abychom s pomocí odborníků dokázali k sobě opět najít cestu, o čemž nechtěl ani slyšet. Dokonce mi řekl, že když jsem tak nespokojená, že se klidně můžeme rozvést. A to byl začátek konce. Vydržela jsem to rok, pak jsem mu ten rozvod navrhla a on bez námitek souhlasil. Naštěstí jsme se na všem dohodli a rozvod byl jen formalitou.
O milence jsem se dozvěděla až po rozvodu
Až po rozvodu jsem se dozvěděla, že naše společná známá byla dlouhá léta jeho milenkou. I kvůli ní se exmanžel nijak nesnažil o nápravu našeho manželství a s rozvodem souhlasil. Brzy po rozvodu spolu začali žít a, jak se dozvídám od dětí, které jsou s nimi v kontaktu, prý jsou moc spokojení a šťastní.
Jakákoliv zmínka o ní i společném životě s mým bývalým manželem mě dokáže rozhodit na hodně dlouho. Přitom jsme s bývalým od sebe už sedm let, navíc mám nový vztah, skvělého přítele, se kterým jsem šťastná, funguje nám to, ale jen slyším o nich, mám vztek, nedávám na sobě nic znát, ale nenávist k ní mě užírá, nemůžu pak v noci spát a ráno vstávám naštvaná a vzteklá.
Helena
Názor psycholožky čtěte na další straně.
