Žánr FPS stříleček není zrovna tím, který by trpěl nedostatkem zástupců, takže pokud nový titul z tohoto soudku nepřijde s něčím neotřelým nebo pokud nejde o jednu ze zavedených značek, obvykle rychle zapadá – všimne-li si ho vůbec někdo. Ani dobrá hra tak nemá zaručený úspěch.
Streum On Studio je se dvěma předchozími tituly na scéně teprve relativně nedlouho, o to je to větší sousto. Nejspíš proto uzavřelo partnerství s britským Games Workshop. Spojení s touto výraznou značkou dobré hře jistě může pomoct vyniknout. V roce 2018 vydalo Space Hulk: Deathwing, taktickou střílečku ze světa Warhammeru 40k, ve které hráč v roli velitele jednotky Blood Angelovských terminátorů kosí hordy Genestealerů. Hra nebyla sice propadák, ale ani přes spojení s WH40k nijak zvlášť nevynikala.
 |
Osobně ji mám docela rád, protože pokud jde o možnost obléknout terminátorskou zbroj, je tím nejlepším, co je v současnosti dostupné. Pro mě srdcová záležitost, protože to byl právě první (a podle mého stále nejlepší) počítačový Space Hulk, co mě ke světu Warhammera 40k přivedlo.
Když jsem tak dostal nabídku na recenzi Necromundy, byl jsem dost zvědavý, zda a jak se studio z předchozí zkušenosti poučilo. A nutno říct, že pokrok je znát. Oproti Deathwingu se hra víc soustředí na osobnost hlavní protagonistky, potažmo protagonisty (kdo by za protagonistkou viděl dnes moderní politicky korektní tendence, ten se nejspíš mýlí – už od počátku je ve světe Necromundy jednou z hlavních frakcí přísně matriarchální klan Escher).
Vybrat si lze z patnácti různých postav, přičemž podle všeho jde jen o volbu vzhledu a jejich dovednosti jsou určené výlučně postupem ve hře. Vybral jsem si obrýleného vousáče, který mluví poměrně iritujícím hlasem. Skutečnost, že mluví, a jeho osobnost mu dávají jasné obrysy. Hře i příběhu to vdechuje život, který tolik chyběl zmiňované hře předchozí.
Ne že by byl příběh sám o sobě nějak zvlášť zajímavý. Hrajete za lovce odměn, který náhodně zkříží cestu tajuplnému Kalu Jericovi, šlechtici, který se vzdal pohodlného života v horních vrstvách města, aby mohl vést dobrodružný život lovce odměn v těch nejodpornějších hlubinách ocelové metropole. Ten pod příslibem tučné odměny protagonistu přiláká do svých služeb s tím, že se úkol samozřejmě dost zkomplikuje.
Necromunda: Hired Gun
Hra je rozčleněná na poměrně přímočaré mise, z nichž některé jsou příběhové a jiné vedlejší, v nichž si člověk může dál přivydělat na různé zbraně a doplňky. Po každé misi se lovec odměn vrací do doupěte, kde panuje mezi různými klany vynucený mír a kde se může setkat s různými barvitými osobnostmi, doplnit si výstroj a tu otestovat v aréně.
Warhammer 40kNecromunda je jeden z mnoha derivátů Warhammeru 40k. Počítačová hra se principy dost podobá stolnímu Warhammeru 40k, ale místo na velikost a členitost armády se soustředí na taktizování vynucené členitostí velmi vertikálního „terénu“ úlového dystopického města na jednom z hlavních průmyslových světů impéria. Tak jako vše ve světe WH40k je tato planeta opředena bohatou a morbidně humornou historií, která se zde navíc mísí s nádechem dnes už poměrně zprofanovaného, ale v době vzniku ještě celkem neotřelého cyberpunku. Rozhodně mohu vřele doporučit se s historií tohoto světa seznámit, protože jde o velmi zábavný materiál. Pro neznalé tohoto vesmíru bych však doporučil seznámit se nejprve s obecnou historií WH40k. Komu se nechce číst, může si o historii Necromundy (planety) poslechnout třeba toto humorné video (AJ) youtubera jménem Arch. Na jeho kanálu lze nalézt nesčetně dalších videí pojednávajících o všemožných aspektech vesmíru WH40k a získat tak poměrně ucelený přehled. |
Zmiňovaných doplňků je ve hře opravdu mnoho a propůjčuje jí to zřetelné rysy RPG, byť postup zde není určován zkušenostmi, nýbrž penězi a postupem ve hře. K obojímu se člověk bez pokosení davů nepřátel nedostane, takže ve výsledku se to od klasického sbírání zkušeností nijak zásadně neliší.
Za peníze si můžete přikoupit různá vylepšení svých implantátů, které buď zlepšují základní vlastnosti jako zdraví a štíty, nebo hráči propůjčují a zdokonalují zvláštní schopnosti jako zpomalení času, přesnější míření, detekci nepřátel… možností je opravdu mnoho. Za peníze si lze také přikoupit různé zbraně, moduly zbraní, talismany a další předměty, které dále upravují vlastnosti zbranín či věci jako množství kořisti z nepřátel.
Každá zbraň má osm základních parametrů a každý přidaný modul většinou kromě zlepšení některých z nich jiné zase zhoršuje. To dává v úpravách zbraní skutečně široké možnosti a výsledky jsou při jejich používání hodně znát. Fanoušci vesmíru WH40k ocení důvěrně známou techniku a celkově je tento aspekt hry zábavný, navzdory poněkud nepřehlednému rozhraní a nemožnosti s inventářem pracovat kdykoli.
V akci jsou pak zbraně opticky i akusticky uspokojivé, patřičně hutné, jak se na Warhammer patří. Podobně jako RPG prvky se od standardizovaných stříleček liší i mechanizmy boje, což je na jednu stranu osvěžující, ale na druhou stranu by to nejspíš ještě sneslo trochu doladit.
Jak už jsem naznačil, vaše přežití závisí na zdraví a štítech. Obojí ubývá dost rychle a – v tom je ten zásadní rozdíl – ani štíty, ani zdraví se spontánně neregenerují. Štíty lze regenerovat sběrem různě se povalujících, potažmo z nepřátel vypadlých článků, zatímco zdraví se regeneruje buďto pomocí lékárniček, kterých je ve hře velmi poskrovnu, nebo působením škod nepřátelům v krátkém intervalu po tom, co hráč sám utrpí zásah.
Možnost páchat toto upírství indikuje světélkující efekt na zápěstí a vzhledem k tomu, že tuto schopnost mají podle všeho i někteří lepší nepřátelé, vede to občas k trochu absurdní situaci, kdy do sebe s někým vyprazdňujete jeden zásobník za druhým bez toho, aby se zdraví vaše i nepřítele měnilo. Nepřátelům však na rozdíl od hráče nemůže dojít munice. Té je sice všude dostatek, ale je to asi hlavní věc, která by snesla trošku poštelovat.
Dále jsou tu ještě stimulanty, rovněž poměrně vzácné, které umožní přežít vlastní smrt. Když jsou ale všechny možnosti záchrany vyčerpány, může se hráč vždy vrátit k checkpointům, které jsou rozmístěné v rozumných intervalech, a tak hra na normální obtížnost poskytuje přiměřenou dávku adrenalinu. Lékárničky lze rovněž dokupovat, ale jsou tak drahé a tak rychle je člověk spotřebuje, že si peníze raději šetří na zbraně a vylepšení.
Necromunda: Hired Gun
Poměrně neotřelým bojovým mechanizmem je možnost asi na tři minuty přivolat kybermastifa (kterého lze rovněž vylepšovat), který jednak odhalí skryté nepřátele a je sám osobě velmi účinným bojovníkem. Nejednou vám zachrání krk. A ano, lze ho pohladit. Nejen to. V doupěti mu můžete hodit i flák masa.
Nechybí ani přitahovací lano s hákem, běhání po zdech, dvojskok a úskoky, přičemž zde musím pochválit snadnost a intuitivnost ovládání. Umělá inteligence nepřátel je spíš slabá, ale vzhledem k tomu, že nejde o taktickou střílečku, nýbrž spíš o vyvražďovačku, tak mi to nijak zvlášť nevadí.
Asi největší problém boje spatřuji ve způsobu, jakým většina nepřátel splývá s okolím, a také ve skutečnosti, že se dost často nepřátelé zhmotňují všude kolem vás. Na první se ale dá zvyknout a s tím druhým se dá počítat.
Také nedoporučuji hru hrát na vyšší (než „normální“) stupně obtížnosti, protože pak už se stává problém s houbovitostí některých nepřátel poměrně frustrujícím.
Celkově je boj zábavný a napínavý a doprovází ho skvělá hudba. Atmosferická, když je nepřátel kolem málo, a drsná instrumentální, metalová, když jde do tuhého. Místy až tak dobrá, že jsem se přistihl, jak si do rytmu pokyvuji hlavou. Asi nejvíc ze všeho mi hratelnost připomíná nového Dooma, přičemž mi přijde dokonce zábavnější než jeho druhý díl. Odezva je skvělá, rozhraní nepřekáží, má to prostě spád.
Tím asi nejlepším aspektem Necromundy je grafika. Už sice vidím, jak někdo bude oponovat, že je úplně normální a ničím světoborná. Nedokážu posoudit, jestli je dostatečně next-gen, nebo ne. Co ovšem posoudit dokážu, je atmosféra, úžasný smysl pro detail podtržený množstvím reálií, narážek a vtípků ze světa WH40k. Na to, že se hra odehrává hluboko v útrobách kovového megaměsta, má i nečekaně různorodá prostředí. Zvlášť jsem byl unesen ztvárněním mechanizmů různých strojů, které by nejspíš ve skutečnosti opravdu fungovaly.
Na mém stroji (Ryzen 3900X, 32GB DDR4, GTX 1080) vše běhá nádherně plynule na 90 FPS, ve vysokých detailech a v rozlišení 4K. V nejvyšších detailech se snímkovací frekvence drží na pořád slušných 60 FPS. U rozlišení mám tedy jisté pochybnosti, protože navzdory tomu, že je nastaveno na 3 840 x 2 160 a škálování na 100 procent, screenshoty ze hry lezou v rozlišení 2 560 x 1 440. Takže nechť to ctěný čtenář prosím bere s rezervou.
Každopádně se nedá říct, že by hra drhla, byť jsem se setkal se zprávami od jiných hráčů s podobnou sestavou, že problémy se škubáním mají. Zdá se ale, že Streum On Studio s hráči aktivně komunikuje, podává zprávy o postupu, a tak lze čekat, že se tyto problémy nejspíš podaří brzy vyřešit.
Kolem a kolem je tedy Necromunda: Hired Gun vydařená střílečka s přesně tou správnou rovnováhou napětí a oddechovosti, která nadchne ztvárněním světa Warhammeru 40k, ale i pro hráče tímto vesmírem nedotčené, zvlášť pak o fanoušky Doomu, kteří touží po dalším přídavku, to může být přesně to pravé ořechové.
