Vaše jméno je v poslední době nejvíce spojováno s projektem Christy for Women. Čeho přesně se týká?
Začalo to zcela nenápadně. Před čtyřmi lety jsem se zúčastnila konference, kde jsem poprvé viděla, jak se dělá medicínské tetování. Nadchlo mě to. Myslím, že s rakovinou prsu se přímo nebo nepřímo setkala každá z nás, já jsem například nemoc i léčbu intenzivně prožívala se svou babičkou. Přesto si mnoho lidí nedokáže představit, jak mohou prsy po mastektomii vypadat. Když jsem se dozvěděla, že mohu ženám po rakovině prsu pomáhat a navracet jim pomocí tetování dvorců a bradavek sebevědomí, neváhala jsem a vrhla se do toho.
Než jsem se to ale opravdu dobře naučila, musela jsem projít poměrně komplikovanou cestou. V Česku žádný kurz nebyl, proto jsem se na něj vydala do zahraničí a po návratu hledala ženy, s nimiž bych se mohla o svou nově získanou zkušenost podělit. Už po prvním zákroku jsem věděla, že to bylo správné rozhodnutí. Prováděla jsem ho na Mallorce, vytetovala jsem tehdy dvorec ženě, která od mládí trpěla nádory a měla za sebou šestnáct operací, po nichž byly její prsy hodně zdeformované. Když jsem byla se svou prací hotová, rozplakala se štěstím a řekla: „Christy, já jsem svá prsa viděla naposledy ve dvaceti.“ Bylo jí přes padesát. Netušila jsem, kolik žen má takový problém a potřebuje podobnou pomoc.
V rusky mluvících zemích ženy péči o svůj zevnějšek přehánějí. Nejsou schopné ani vynést odpadky bez toho, aby se nalíčily. Na Mallorce je to naopak horší.
