Nabídka dlouhá léta zaostávala za poptávkou, a tak i džíny byly pro mnohé jen nedostižným snem. Kdo neměl tetičku na Západě, měl smůlu. V Československu chyběl jak vhodný materiál, tak i šicí stroje s dvojitými jehlami, druky i správný střih.
Jenže našim šikovným hospodyňkám stačilo často jen donést obrázek ze západního časopisu a vytoužené kalhoty, parku či bundičku do pasu spíchly podle střihu z Burdy. U nás byla k mání pouze Burda ruská, tištěná azbukou, ale tento jazyk byl na školách povinný, takže i složitější konstrukce střihu v azbuce nezastavila zlaté české ručičky.
Související: V čem jsme chodili před čtvrt stoletím? |
Jak se plísňáče vyráběly? Indigová látka se upravila v obřích odstředivkách tak, že se přidalo bělidlo s chlorem a kameny, které narušily strukturu látky.
V domácích podmínkách se plísňáče vyráběly pomocí Sava, které se postaralo o kýžený vzhled džínoviny. Pokud se experiment nepovedl, dotyčný namísto módního výstřelku získal model, který vypadal, jako by doma zrovna malovali a oděv byl zacákaný primalexem. Byla to jen malá daň za to, že náš džínový komplet konečně vypadal jako ze Západu.
Plísňové kalhoty se do módy od té doby několikrát vrátily. Poslední vlnu zaznamenávají právě teď. Vrací se střih mom-jeans, vede vysoký pas a plísňový efekt pokrývá nejen džíny, ale i denimové bundičky. Outfity, po kterých prahli mladí lidé v osmdesátkách a devadesátkách, nenechávají klidně spát ani jejich děti. Plísňáky se totiž nosí znovu. Jen jejich pořízení se stalo naprosto snadnou záležitostí, na kterou stačí jen pár kliknutí.
