Prahu si Lea Vargová za místo svých studií vybrala, protože naše ČVUT je pověstné svou kvalitou. Vedle toho začala pracovat v supermarketu, aby jí rodiče ze Slovenska nemuseli posílat příliš mnoho peněz. Má proto půlúvazek, který lze s učením kombinovat.
Kde přesně se nakazila tuberkulózou, neví. Škola ani supermarket to zřejmě nebyly. V rodině jsou všichni zdraví, přátelé také. A dnes už se těžko zjistí, kde všude v počátcích problémů chodila. První potíže, které Lea pocítila, totiž vypadaly jako běžné respirační onemocnění, měla zimnici a cítila slabost. Řekla si, že nemoc vyleží, a strávila dva týdny dovolené v posteli s čajem a vitaminy.
Bolelo ji na jedné straně hrudníku, nemohla na ní ani ležet, a na tom se nic neměnilo. Vyrazila tedy k lékaři. „Bylo mi úplně jasné, že s devětatřicetistupňovými horečkami do práce nemůžu. Lékař mi nasadil na týden antibiotika. Udělalo se mi trochu lépe, a zvládla jsem dokonce udělat tři zkoušky. Lékař mne ale poslal i na pneumologii a na rentgenu se ukázalo, že mám vodu na plicích. Při hrudní punkci mi odebrali litr tekutin,“ popisuje.
Punkce jí ulevila a osm dní se cítila lépe a zdravá. Jenže pak všechno začalo nanovo. Zimnice, třes a slabost a horečka vystoupala na 41 stupňů. Když svůj stav probírala telefonicky s maminkou, ta ji přesvědčila, aby si zavolala sanitku.
V nemocnici jí vedle rentgenu udělali i CT a sonografii a také bronchoskopii. A diagnostikovali tuberkulózu. Lea tomu nechtěla věřit, nikdy by ji to nenapadlo, protože byla jako dítě očkovaná.
Mycobacterium tuberculosis - bakterie, která způsobuje tuberkulózu.
Přísná izolace
Dostala se na Pneumologickou kliniku 1. lékařské fakulty UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice, kde je oddělení pro léčbu tuberkulózy. Je přísně izolované, což pro pacienty není úplně jednoduché.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Můžete tak pomoci lidem, kteří se nachází v podobné situaci. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
„Telefonáty, chaty, videohovory, to vše mi pomáhá se se situací vyrovnat, ale živý hovor samozřejmě nenahradí a dvojitý plot kolem našeho oddělení také atmosféře moc nepřidá,“ říká. Paradoxně však díky pandemii covidu může studovat školu dálkově a bez přerušení.
„Abych se tu nenudila, zapsala jsem si schválně co možná nejvíce předmětů, takže čas běží rychle. Horší to bude, až mě vypustí, to budu muset už v normálních podmínkách dokončit, k čemu jsem se v době nemoci upsala,“ usmívá se.
Nyní je Lea v poslední fázi léčby, rentgenové snímky vypadají dobře a také ložiska, kde se držely tekutiny, pomalu mizí. Lea se těší na první svobodnou procházku a také na sportování. Leze na umělých stěnách a věnuje se boulderingu, což je lezení na nízkých skalách nebo malých skalních blocích. Dělají ho hlavně začínající horolezci, takže není vyloučeno, že se Lea jednoho dne posune výš, a to doslova: bude lézt po horách.
Po propuštění z nemocnice však nechce nic uspěchat. „Nápor nemoci, kvanta léků, to není pro tělo žádná legrace,“ míní. Každopádně však počítá s tím, že se do svého normálního života vrátí.
Ale teď je pro Leu nejdůležitější s konečnou platností vyhrát nad tuberkulózou. A pak především dostudovat. „Ráda bych si také našla při škole nějakou práci v oboru, abych získala zkušenosti,“ říká. Studium trvá šest let, kam půjde potom, zatím neví. „Do té doby se toho může hodně stát,“ přemítá.
„V každém případě si myslím, že ještě během studia bych se ráda podívala do různých zemí v rámci studijních pobytů a stáží, nové úhly pohledu se vždycky hodí. Ale vždycky se budu vracet na Slovensko, je to můj domov.“
Tuberkulóza v Česku
Počet nemocných tuberkulózou u nás se loni vůbec poprvé v historii dostal pod 400 případů za rok. Bohužel ale může jít o to, že se nemocní kvůli covidu vyhýbali nemocnicím, a o to větší bude nárůst případů letos.
„Kvůli současné situaci k nám nechodí ani rizikoví pacienti. Pak se setkáme s takovým případem, kdy k nám přišel Litevec s podezřením na koronavirus, a my místo toho objevili tuberkulózu ve velmi pokročilém stadiu. Myslíme si, že se v dalších letech budeme setkávat s více případy pokročilých tuberkulóz,“ říká profesorka Martina Vašáková, předsedkyně České pneumologické a ftizeologické společnosti (ČPFS).
Na pokles počtu případů má podle lékaře Jiřího Wallenfelse, vedoucího Národní jednotky dohledu nad tuberkulózou, vliv například omezení cestování a návštěv v rodinách, v nichž se tuberkulóza často přenáší.
„Meziročně klesl počet nemocných cizinců o více než dvacet případů na sto patnáct, nejčastěji to byli Ukrajinci, Vietnamci a překvapivě Indové, těch bylo loni šestnáct, převážně v Praze a na jižní Moravě,“ říká k tomu lékař Wallenfels. Počet Indů v ČR v posledních letech obecně roste, ale výskyt tuberkulózy u nich vzrostl až loni. Přední místa však nadále patří vedle Ukrajinců a Vietnamců i Slovákům, Rumunům či Mongolům.
I ohledně TBC dělá problémy covid. Pandemie zbrzdila v oblasti kontroly tuberkulózy řadu rozjednaných projektů a také jednání pneumologů s ministerstvem zdravotnictví o vzniku registru latentní tuberkulózy.
„Registr měl zmapovat všechny rizikové pacienty, kterých se nebezpečí vzplanutí tuberkulózy v souvislosti s jinou léčbou mohlo týkat. Nyní jsou ale všichni zahlceni pandemií a na nic jiného nezbývá čas,“ dodává profesorka Vašáková. Je však důležité, abychom nezapomínali, že TBC stále existuje.
