Pravý muž přijde po práci domů, sedne si k televizi, nohy hodí na stůl a čeká, až mu manželka donese pivo a uvařenou večeři. A když mu nechutná, tak jí prostě jednu vrazí, však ona si to proto příště lépe zapamatuje.
Tento, snad už notoricky známý, stereotyp, považuje velká část společnosti za překonaný, jakkoli jeho nejrůznější obdoby pravidelně vídáme kolem sebe, ale například i v televizní Výměně manželek. I proto se část mužů může poplácat po zádech, že pokud je toto znak tradičního mužství, pak se za feministy mohou považovat také a jejich partnerka si nemá na co stěžovat, protože vždycky může být hůř.
Víc orgasmů, pláče i volného času. Proč se vyplatí randit s feministkou |
Feminismus v moderní době ovšem už dávno není o tom, že žena má být šťastná, když její partner čas od času uvaří nějaké chlapské jídlo nebo s obrovským sebezapřením umyje nádobí či se uvolí vyzvednout dítě ze školky, ale jen za předpokladu, že je to kluk. Moderní feminismus se naopak přehoupl do drobnějších nuancí, které však tvoří každodenní život.
Jak stručně shrnuje Marta Smolíková, ředitelka Otevřené společnosti, která vyhlašuje například ocenění Genderman roku, feminista jednoduše respektuje ženy jako sobě rovné a nedívá se na ně jako na druhé pohlaví.
Jak se chová feminista?„Jak se chová, jsme shrnuli do desatera gendermana: bourá zažité stereotypy vůči ženám, netoleruje násilí, distancuje se od mužů, kteří se chovají sexisticky, pečuje – jako partner, otec i syn o své rodiče, nebojí se projevovat emoce, nestydí se mluvit o své sexualitě s partnerkou, veřejný prostor vnímá jako společný, vnímá pocity ostatních a mluví i o svých, uvědomuje si svoji privilegovanou pozici,“ popsala Marta Smolíková. |
Dojdeš mi koupit vložky?
Chodit s feministou je vlastně jako chodit s nejlepším kamarádem. S někým, kdo chápe, jaké má partnerka potřeby, a nechce poplácávat po zádech za každé vykročení z chlapské komfortní zóny. Nevadí mu, když se mu vybrečíte na rameni, protože ví, že on může udělat to samé. Neodchází kvapně do hospody, když vytáhnete ty obávané a smrtící „ženské záležitosti“ jako třeba menstruaci. Nestydí se ani jít nakoupit ty ještě obávanější hygienické potřeby. A ani ruka mu přitom neupadne.
Je muž-feminista ideální partner?
Mužům-feministům se někteří mohou vysmívat, hloupě je označovat za podpantofláky a unášet se sami sebou při opakování hloupých vtipů o tom, že je feministka jistě zažaluje, když jí podrží dveře. Tento problém však feminista nezná. Naopak drží ženám dveře rád a klidně jim i pomůže do kabátu. Jediný rozdíl je v tom, že se nebude zlobit, když třeba dotyčná odmítne, protože jí to z nějakého důvodu není příjemné.
A mimo to, jak dokládá například kanadská studie, feministé si užívají také více sexu, a to včetně orálního, který stejnou měrou dávají jako dostávají. Jak uvádí autorky studie, děje se tak z toho důvodu, že feministé kladou stejný důraz na potěšení partnerky jako na své vlastní.
Muži, kteří se necítí feminismem ohrožení
Opravdoví muži si z feminismu nedělají těžkou hlavu, protože vědí, že jím nejsou ohroženi. Naopak ví, že z něj plynou nesčetné výhody i pro ně. Takže jim netrhá žíly, když si přečtou o domácím násilí, protože vědí, že je to celospolečenský problém a pomoc obětem je potřeba. Zamyslí se nad situací samoživitelek či samoživitelů a nesoudí je za to, že si nezvládli udržet vztah nebo že nemají tradiční rodinu. Jsou ochotni diskutovat o platových nerovnostech mezi muži a ženami, protože vědí, že ženy odvádějí kvalitní a neocenitelnou práci.
A co je ze všeho nejdůležitější, chovají se k ženám s opravdovou slušností a hlavně empatií. Nemají potřebuje je urážet, když se jim jejich chování nebo názory nelíbí, nedělají z nich sexuální objekty, nepískají na ně na ulicích, v diskuzích s nimi argumentují na věcné rovině a neshazují je na základě jejich genderu.
Jaké je randit s feministou?Hana: Nejdřív se tomu označení dost bránil, protože kolem toho pořád panují různá stigmata. Když jsme se ale bavili o různých otázkách, které feminismus řeší, téměř vždycky jsme se shodli. I tak o něm ale vždycky říkám, že je feminista, jen já. Je to škoda. Tereza: Je otevřený debatě, že by šel na otcovskou dovolenou. A taky mu nevadí, když bych si nevzala jeho příjmení. Občas se tomu smějeme a děláme si legraci, jak se možná v budoucnu budou ta příjmení u našich dětí množit. Lucie: Asi by mělo být už úplně normální, že muž nečeká, že bude doma naklizeno a uvařeno. Já to ale pořád vídám u svých rodičů, takže vždycky, když můj manžel přijde domů a nic z toho nevyžaduje, jsem tak trochu překvapená. To za mě dokazuje, jak hluboko tyto stereotypy máme ještě pořád zakořeněné. Někdy si říkám, že manžel je v tomhle ohledu feminista, ale nikdy jsme se o tom takhle nebavili. |
Feministé mají svou mužskou hrdost, ale nelpí na ní za každou cenu. Dokážou si přiznat, že se jim něco nepovedlo, že nejsou nejlepší. Případně jim nevadí pochlubit se, že upekli koláč nebo že je baví malovat, ale zato neumí naštípat dříví nebo opravit porouchané auto. A nijak je neponižuje, když takové věci zastane jejich partnerka, protože vědí, že to není jejich selhání.
To ostatně potvrzují například slova vítěze ocenění Genderman roku 2019 Petra Bittnera: „Zabývat se genderem znamená zpochybňovat škatulky. Žena může být ve vztahu ta silnější a muž může být empatičtější. Mým cílem je společnost, která tohle umožní,“ uvedl při předávání cen.
Tradiční maskulinita ohrožuje mužské životy, tvrdí psychologové |
Feministé se umějí zasmát sami sobě, což je osvěžující vlastnost, kterou jedinci bijící se v prsa a hýčkající si na mužné hrudi své ego většinou postrádají. Častým problémem „tradičních mužů“ je totiž izolovanost, citová uzavřenost a vnitřní osamělost.
Neschopnost mužů připustit si vlastní problémy je často izoluje od ostatních. „Mají za to, že jsou sami. Myslí si, že jsou slabí, že nejsou dobří. Nevědí, že soukromé emoce a soukromé konflikty a nejrůznější myšlenky mají i jiní muži,“ okomentoval kalifornský psycholog Fredric Rabinowitz směrnici Americké psychologické asociace určenou mužům v terapiích.
Nejsem feminista, ale...
Feminismus obecně dává hlasy jinak často nevyslyšeným skupinám, dívá se na věci z jiného pohledu. A dotyčný muž se nutně nemusí sám nahlas identifikovat jako feminista, aby to pochopil. Ale jakmile dá těm hlasům prostor a je ochoten debatovat, dělá na cestě k feminismu a pro feminismus velký krok.
Feministka či feminista má však v současné společnosti pro hodně lidí stále trochu zvláštní pachuť, kterou nedokážou spolknout. I proto se muži (s jinak liberálními a otevřenými názory) nezřídka zaštiťují formulkou, která je oblíbená i pro řadu žen: „Nejsem feminista, ale...“ Což je škoda, protože si po kratší či delší debatě často uvědomí, že se jejich názory přece jen s feminismem shodují a oni vědí, že na tom feminismu něco bude, protože z rovnoprávnosti pohlaví můžou těžit i oni sami. Jenže ne a ne se k tomu veřejně přiznat.
Identifikace s feminismem u nás není pouze problém mužů, ale i žen, které mají často malé povědomí především o systémových příčinách, jež brání dosažení rovnosti. „Ustrnuli také v celé řadě kulturních stereotypů, které do současné společnosti již nepatří. Stále nás totiž ovlivňují představy, že ženy by se měly dobře vdát, starat se o děti a domácnost, naslouchat a muži vydělávat a rozhodovat,“ popisuje Smolíková problémy současného feminismu a dodává, že naštěstí se s tím evropská společnost – a zejména mladá generace – již tolik neztotožňuje.
Dobrá zpráva však je, že feministé jsou mezi námi. Jsou to muži, kteří se nekřižují, když slyší slovo gender. Kamarádi, kteří chápou svá privilegia a přemýšlí o nich. Manželé, kteří chtějí upřímně vědět, co trápí jejich partnerky a nad čím přemýšlejí. Partneři, kteří se nebojí jít na otcovskou dovolenou... A spousta dalších.
Jsou mezi námi a není jich málo. Jen je potřeba podpořit je, vyslechnout a nebojkotovat jejich snahy, jak být feministou, jen proto, že jsou – muži. Feminismus totiž potřebuje muže stejně jako ženy.
