Forma pohybu, která kombinuje prvky baletu, pilates a vytrvalostního cvičení, pro mě nebyla zcela neznámá. Na total barre jsem narazila už v minulosti, když jsem se v touze po dokonalé postavě snažila zjistit, jak na sobě makají největší ikony přehlídkových mol – okouzlující andílci Victoria’s Secret.
Nebyla jsem ovšem přesvědčená, že bych se v něčem takovém našla. Mám raději dynamické a silové cvičení. Pro lepší představu – boxerské rukavice u mě najdete, jogínskou podložku nikoli.
V total barre jsem se ale zmýlila. Jakmile lektorka Lenka Krejčová zapnula svižnou hudbu, nasadila svůj jemně přísný tón a přešly jsme k prvnímu cviku, pomalu jsem začínala litovat, že jsem tomuto cvičení nedala šanci už tenkrát.
Začínáme u tyče, kde provádíme kombinaci cviků na spodní část těla. Protože jsem zvyklá spíše na silové tréninky s činkami, musela jsem se přeorientovat na poměrně odlišný způsob práce s tělem. Jednak jsem posilovala pouze s vlastní vahou a jednak byly pohyby rychlejší ve více opakováních.
Total barre
|
I přes absenci závaží jsem ale brzy začala cítit jemné pnutí ve svalech. Při dvacátém dřepu, který jsem prováděla na špičkách, s overballem mezi stehny a ve svižné rychlosti, mi bylo jasné, že následující den budou schody mým největším nepřítelem.
Při každém cviku mi Lenka upravovala správné držení těla. Větu „tahem, ne silou!“ jsem si vyslechla hned několikrát. Připadala jsem si stále v křeči a ladné pohyby mi zpočátku dělaly trochu problém. A to i přesto, že jsem více než dvacet let závodně tančila. Mimochodem, využívání baletní tyče má při tomto tréninku své opodstatnění. Minimalizuje prý riziko zranění a nedochází k přepínání svalů nesprávným způsobem.
Po patnácti minutách a několika sériích pohybů přišlo na řadu protahování, které je pro total barre klíčové. Lektorka mi ihned vysvětlila proč: „Strečink přijde na řadu po každé sekci cviků. Provádíme ho za účelem získání dlouhé, štíhlé postavy bez objemu.“
S flexibilitou jsem na tom bídně. Tedy alespoň ve srovnání s naší produkční Šárkou, která vedle mě v tomto ohledu po celou dobu našeho šedesáti minutového snažení přímo excelovala. „Klid, já chodím na jógu,“ vysvětluje mi, zatímco se hlavou opírá o koleno zcela propnuté nohy. Bylo mi řečeno, že na strečink prostě nesmím zapomínat, a když ho budu provádět pravidelně, zlepšení se brzy dostaví.
Protože jsme se dnešní hodinu chtěly zaměřit na procvičení celého těla, přišla řada samozřejmě i na posilování paží s odporovou gumou. Asi jako pro většinu žen je pro mě o dost příjemnější trénovat „vršek“. Ruce zkrátka nebolí tak jako zadek a nohy. Tedy alespoň v daný moment – druhý den ráno jsem si při čištění zubů na posilování bicepsů vzpomněla, ne že ne.
Když jsme se přesunuly na podložku, naposledy v této lekci jsme trošku potrápily stehenní svaly. Cvik, kdy jsme ležely na boku, napnutou horní nohu položily před sebe do pravého úhlu a tahem ji zvedaly a pokládaly zpět, jsem doslova protrpěla.
Lenčina rychlá reakce mě ovšem donutila dotáhnout sérii do konce: „Já vím, že to bolí, dámy. Ale vydržte. Děláte to pro své nohy, které budete mít krásné a štíhlé.“
Musím říct, že tohle bylo opravdu výživné. Vyzkoušejte si to doma a vydržte alespoň dvacet opakování. Jakmile jsme tělo opět protáhly, blížil se závěr lekce a my se ještě nějakou chvilku věnovaly břišnímu pekáči.
Máme hotovo!
Ze sálu odcházím příjemně unavená a lehce bolavá. Přesně tak, jak se po každé sportovní aktivitě chci cítit. Mám ráda rozmanitost různých lekcí a na každé se snažím najít nějaký přínos (nejen) pro své tělo. Musím uznat, že odsud si benefitů odnáším hned několik.
Nejenže jsem tomuto tréninku po celou dobu věřila, navíc jsem si při něm krásně pročistila hlavu.
To, jestli se vrátíte na další lekci, z mého hlediska ovlivňuje mnoho faktorů. V první řadě vás musí hodina bavit a také musíte cítit, že má nějaký smysl. Pak je samozřejmě důležitý přístup trenéra a v neposlední řadě i prostředí, ve kterém se prostě musíte cítit dobře. Za mě bylo vše splněno na sto procent!
30. listopadu 2016 |
