Víme všichni. I ti, kteří tvrdí, že žádné sny nemají. I jim během noci běží hlavou nějaký příběh, jen si to po probuzení nepamatují. Svoje sny zaspí, takže pak tvrdí, že se jim nic nezdá.
Já to mám se sny naopak. Pamatuju si je velmi dobře, přestože bych některé ráda zaspala. Několikrát do týdne mě v noci vzbudí, jindy si až ráno uvědomím, že se mi něco zdálo, mnohdy se tak stane teprve během dne. Něco dělám, s někým mluvím – a v tu chvíli se mi vybaví sen z noci.
Karanténa vyostřila naše úzkosti a do naší fantazie pronikají neklidné prvky spojené s dětstvím či prožitými traumaty.