„Na medicínu mě poslala maminka. Přála si, abych byl dětský doktor,“ usmívá se profesor MUDr. Ladislav Machala (67), Ph.D. „Už během studia medicíny mě ale zajímaly patogeny – viry a bakterie. Potřeboval jsem, aby moje profese lékaře nebyla jen o lidech, aby tam byly ještě další organismy.“ Nakonec zakotvil na Klinice infekčních parazitárních a tropických nemocí pražské FN Na Bulovce.
Před devíti lety jste s biochemikem profesorem Janem Konvalinkou vydali knihu Viry pro 21. století. Hned v úvodu vysvětlujete, že viry jsou kousky dědičné informace a že už slavný britský imunolog a nositel Nobelovy ceny Peter Medawar napsal, že virus je špatná zpráva zabalená do bílkoviny. Může to být i dobrá zpráva?
Abych to uvedl na pravou míru – nemusí to vždy být jen špatná zpráva, a ani nemusí být zabalená jen do bílkoviny. A vášnivé debaty se vedou i o tom, zda jsou viry vůbec živé. Dle mého spíše nejsou. K životu a k rozmnožování totiž potřebují živou buňku. Až díky ní jsou schopny vytvářet své kopie a vnikat do dalších buněk. Ale ať už živé jsou, nebo nejsou, bez nich by se celý náš ekosystém zkroutil nebo by vypadal úplně jinak. S viry žijeme od začátku světa. Vyvíjejí na nás evoluční tlak, který trénuje naši imunitu, což je pro naše tělo důležité a přínosné. Samozřejmě se může stát i to, že virus naše buňky využije k rozmnožování a pak je zničí anebo změní jejich fungování, což vede k nemoci, a někdy až ke smrti. Ale viry nám mohou i dobře sloužit. Lze je například využít v rámci fagoterapie.
V lidské populaci migrují čtyři druhy koronavirů způsobující „rýmičky“ a „průjmíčky“. Ovšem až doteď jim nikdo nevěnoval pozornost.
