Byla jsem single, když jsem poznala svého budoucího manžela. On ne, měl přítelkyni. Byli spolu už několik let, ale tvrdil mi, že jim to už delší dobu neklape. Naše seznámení mu prý otevřelo oči a došlo mu, že ji nemiluje a nechce s ní už dál být. Přiznám se, že mi to bylo jedno, neznala jsem ji, jeho jsem neuháněla, nechtěla jsem jejich vztah rozvrátit. Já vlastně ani nevěděla, že někoho má, dokud mi to sám až zhruba po dvou týdnech neřekl. A během pár dnů se s ní rozešel.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Chodili jsme spolu skoro tři čtvrtě roku, uvažovali jsme už i o tom, že zkusíme společné bydlení, když jsem Libora přesvědčila, aby mě seznámil se svými rodiči. Ty moje už znal dlouho, s tátou si dost rozuměli, oba jsou nadšení fotbaloví fandové stejného klubu, tak si měli pořád o čem povídat. Líbil se i mámě a také Libor si oba oblíbil. Proto jsem nechápala, proč se z mého seznámení s jeho rodiči neustále snaží vykroutit.
Nakonec k setkání došlo. Docela jsem se těšila, ale byla to katastrofa. Liborova matka byla studená, kamenná, mluvila jen v holých větách, jeho otec nemluvil vůbec. Libor se snažil vše zachraňovat, já koktala, až jsem taky zmlkla. Po půlhodině jsme odešli. Až po této naší návštěvě mi Libor konečně všechno vysvětlil.
Jeho bývalá přítelkyně je dcera matčiny (teď už bývalé) nejlepší kamarádky. Ta se s ní přestala bavit poté, kdy se Libor a její dcera rozešli. Nařkla ho, že je děvkař a všude celou rodinu pomluvila, což Liborova matka hodně špatně nese. Ona prý dá dost na řeči okolí. No a celou svou zlost přenesla na mě, i když jí Libor mockrát řekl, že já jsem v tom nevinně, bylo to jeho rozhodnutí a já jsem na něj v žádném případě netlačila.
Začali jsme spolu bydlet, Libor se nastěhoval ke mně ze svého pronájmu. Měla jsem malý byt, který mi kdysi dali rodiče, mamka ho zdědila po nějaké pratetě. Bylo nám tam spolu fajn, ale do budoucna jsme plánovali, že si pořídíme pochopitelně větší byt, nejlépe domek někde na venkově.
Vnučka malinko obrousila hrany
Po roce jsem otěhotněla, a protože jsme oba chtěli mít úplnou rodinu, naplánovali jsme co nejdříve svatbu. Měla jsem dost strach, jak to vezme Liborova matka, naše vztahy stále nebyly nijak přátelské, s tátou to docela šlo, ale matka se ke mně pořád chovala dost chladně. Ze svatby žádnou velkou radost neměla, ale prý tam jít musí, lidé by ji pomluvili, že nešla na svatbu svého jediného syna.
Naštěstí se vše odehrálo celkem v klidu, nedávala na sobě nic znát, samozřejmě kvůli lidem, aby nebyly řeči. Narodila se nám dcera a trošičku prolomila ledy mezi tchyni a mnou. Tchyně mě konečně vzala na milost, ale žádná velká hitparáda to nebyla.
Sice jsme se do mého bytu pořád vešli, ale už jsme se začínali ohlížet po nějakém domku, který bychom mohli koupit, stavět jsme nechtěli, neměli jsme ani pozemek, a hlavně chuť řešit všechny náležitosti kolem stavby. Až se konečně zadařilo, dům se nám líbil, lokalita, vstřícní majitelé, i cena byla zajímavá. Mělo to ale jeden háček, byla potřeba částečná rekonstrukce, hlavně elektrické rozvody a zateplení. Manžel se rozhodl, že se do toho pustí s kamarády, na nějaké odbornější práce sežene firmu.
Jak řekl, tak udělal, a já se už těšila do nového domku se zahradou. Manžel na domku tráví všechen volný čas, pracuje na směny, takže tam může být i přes týden. Většinou na několik dní odjede, aby se nezdržoval návraty domů, náš nový domov je skoro 50 kilometrů daleko, když musí do práce, vrátí se za námi a pak zase dokola.
Společné bydlení
Měli jsme hypotéku, nějaké peníze nám dali moji i Liborovi rodiče, naše úspory také padly. Plánovali jsme, že po nastěhování prodáme byt, abychom se trochu zahojili. Ale ne vždy všechno vyjde, jak si člověk naplánuje. Byt jsme museli prodat mnohem dřív, protože byla na domě potřeba udělat ještě řada věcí a nechtěli jsme opravdu žít nadoraz. Jenže s prodejem domu vyvstal problém, kde budu já s dcerou bydlet?
V domě to ještě nešlo, manžel tam sice přespával, ale pro nás dvě to nebylo. I u našich by to bylo dost složité, mají dvoupokojový byt, i když mi to nabízeli. Byla jsem proto dost překvapená, když tchyně nabídla, že můžeme být u nich. Mají patrový domek s malým jednopokojovým bytem s kuchyňkou a sociálním zařízením, kde kdysi bydlela Liborova babička.
Tak jsem se nastěhovala, ale je to očistec. Tchyně je hrozná mrcha, už se to nestydím napsat. Manželovi vykládá, že se o dceru vůbec nestarám, že pořád někde trajdám, kdyby nebylo jí, tak kdoví, jak by to s malou dopadlo. Pravda je pochopitelně jinde, tchyně má naši dceru opravdu ráda, tak já nemám problém ji u nich nechat na hlídání, nebo ať s ní jde ven, zvlášť když o to neustále žádá, já si aspoň v klidu nakoupím, uklidím, jednou jsem se sešla s kamarádkou.
Ale tchyně to prezentuje tak, že jsem strašná matka, která se nestará, neustále u nich odkládá dítě a oni s tatínkem už nejsou nejmladší, ale co by pro tu malou holčičku neudělali. Nemá vůbec zábrany vykládat takové lži i sousedkám a kamarádkám.
Naštěstí manžel ví, kde je pravda a prosí mě, abych vydržela, ale občas už je to nad mé síly.
Zdenka
Názor odbornice: babička s dědou mohou rozmazlovat
Vážená Zdenko. Společné soužití dvou a více generací pod jednou střechou vyžaduje značnou dávku diplomacie a nastavení o případných obtížích pokud možno ihned a bez emocí debatovat. V opačném případě se vztahy mezi generacemi mohou někdy až nevratně poškodit.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Nepíšete, zda a jak jste si s tchyní a tchánem nastavovali pravidla společného žití, když jste se k nim stěhovali. Jde o nezbytný krok, neproběhne-li, lze očekávat mnohá nedorozumění a nenaplněná očekávání. Neztrácejte však naději, o nápravu se můžete pokusit i se zpožděním. Co kdybyste tedy požádala manžela, ať s tchyní a tchánem zasednete k jednomu stolu nyní? Vy přijdete s dotazy, jakým způsobem se můžete zapojit o péči o dům Liborových rodičů. Jak se budete podílet finančně? Jaké pravidelné povinnosti od vás očekávají?
Na druhé straně se pokuste vyjádřit svá očekávání od soužití pod jednou střechou. Pokuste se tchyni ocenit za její nastavení pomoct s vnoučetem. Ptejte se jí na frekvenci času s vnučkou, která je pro ni únosná, která ji ještě bude těšit. Nebojte se vyjádřit své znepokojení nad tím, zda ji taková starost příliš nezatíží. Kdyby tomu tak bylo, podpořte ji, ať o tom hovoří s vámi, nikoliv s jinými lidmi. Vy jste rodiče, vy jste povinni se o dceru starat.
Babička s dědou mají nárok na to ji rozmazlovat, není však na jejich bedrech vnučku vychovávat. Bude šťastnější, pojmete-li rozhovor jako nabídku ke spolupráci, nikoli jako kritiku. Nikdo vám nezaručí, zda se tyto „mírové rozhovory“ s tchyní minou či neminou účinkem. Vykonáte-li je, učiníte vše, co jste mohla, pro nastolení dobrých vztahů po dobu náročného období.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
