„Odmalička jsem tancovala, chodila ke koním a měla ráda sport. Sice jsem si na gymnastickém kroužku v šesti letech vyslechla, že neudělám výmyk, protože mám těžký zadek, ale ve skutečnosti byla moje postava pevná a štíhlá. Jenže pak jsem na střední škole každodenní únavu z dojíždění začala zahánět sladkým,“ líčí, jak se tehdy cítila.
„Já jsem typ člověka, který raději zatočí doprava, pokud má pocit, že ho všichni úmyslně tlačí doleva. Po tréninku jsem se doma často najust nacpala. Studovala jsem obor učitelství pro první stupeň ZŠ a ten zahrnoval i hodiny plavání, gymnastiku, atletiku, úpoly (bojové sporty), míčové hry a další sporty. I když jsem při své malé výšce a hmotnosti 73 kilo měla pohyb ráda, mezi jinými studenty jsem zvlášť při tělesné výchově byla k nepřehlédnutí,“ přiznává hezká mladá žena, která časem našla zálibu ve výjezdech na stáže mezinárodního programu Erasmus.
„Jeden z mých posledních výjezdů byl na Madeiru, portugalský ostrov v Atlantiku. V září 2018 jsem se tam přestěhovala a denně jsem tam šlapala až padesát minut do kopce, podnikala různé výlety a túry v horách. A právě tady jsem se seznámila se sportovcem Nunem, se kterým jsem se vsadila, že budu mít do tří měsíců pořádnou kondičku a sílu. Vlastní rozhodnutí bez nařizování mi dávalo největší smysl a motivaci, dělala jsem to pro sebe. Dokonce jsem se přihlásila do online cvičebního programu Výzva 21 dní,“ popisuje.
„Cvičení mi zabralo denně jen chvíli a ze začátku to nebylo vůbec náročné, náročnost se zvedala postupně. V programu byly i teoretické lekce o stravě a pohybu a já se postupně naučila chápat, jak mé tělo funguje. Všechno mi najednou dávalo smysl. Bavilo mě sledovat celý proces fyzické i psychické proměny,“ usmívá se Iva, kterou i přes její naprostou nechuť k běhání přiměl Nuno vyběhnout do hor.
Hubnutí - proměna
„Bylo to nakonec senzační a vyběhli jsme si potom ještě jednou, tentokrát podél oceánu. No, a pak už jsem měla chuť běhat i sama,“ tvrdí šestadvacetiletá slečna.
„Tou dobou jsem bydlela na koleji, kde nebyla ani trouba, ani rychlovarná konvice, mikrovlnka fungovala jen někdy a na celé patro jsme měli jednu lednici a čtyři plotýnky. Váha na odměřování jídla tam nebyla žádná. I tak jsem si dokázala zdravě uvařit a odhadnout velikost porce. Jedla jsem na balkoně s nádherným výhledem na oceán, to se pak úplně jinak tráví než někde ve stresu ve městě. Někdy jsem se stravovala i v kolejní menze. Za 3,5 eura jsem dostala polévku, hlavní chod, třeba steak z tuňáka, housku, salát a ovoce.“
Jídlo Iva vyvažovala pohybem, který ji moc bavil. Všude chodila pěšky, občas se smočila v moři, pak si šla zaběhat nebo trošku zaposilovat s vlastní hmotností.
„Největším parťákem v celém procesu mi byl Nuno. Ze začátku se mi smál, že jsou tréninky z online cvičení jednoduché, že takhle žádnou změnu neuvidím. Jenže po necelém měsíci úplně obrátil, protože jsem postupně shodila 10 kilo, pěkně jsme si zpevnila postavu a byla jsem hned plná energie. Vždyť od svých patnácti let, ať jsem šla kamkoliv, jsem nešla za nosem, ale za břichem,“ směje se Iva, která změnila i styl oblékání.
„Ráda se oblékám do šatů, protože už se mi tolik netřou stehna o sebe. Cítím se teď být mnohem veselejší a spokojenější, jak zevnitř, tak i navenek. Když jde na mě stres, chvíli si ‚zahopsám‘, projdu se, proběhnu a hned jsem klidnější.“
Zajímavosti o IvěOdkud: jižní Čechy Za rok zhubla 10 kilo. |
