Organizace Mamma Help, poskytující bezplatné poradenství ženám trpícím rakovinou prsu, bohužel svou zakladatelku nepřežila – její činnost loni nadobro zarazila epidemie koronaviru. Kromě finančních problémů byly na vině i potíže personální. „Všechny ženy u nás zaměstnané jsou zároveň samy onkologickými pacientkami s vysokým rizikem ohrožení koronavirem,“ napsala zakladatelka v posledním newsletteru.
Idea vznikla v hospodě
Právě díky tomu, že samotné terapeutky pocházely z řad onkologických pacientů, však dokázalo sdružení Mamma Help efektivně pomáhat ženám s karcinomem prsu, ale také o onemocnění informovat širokou veřejnost. „S klientkami prožíváme to, co jsme prožily samy,“ říkávala Drexlerová. „Bojovnice za zdravá prsa“ ženy zasvěcovala do technik samovyšetření a nabádala k tomu, aby s jakýmkoli problémem přišly včas.
„Jana byla vždy srdcem a hybatelem toho všeho. Koneckonců i pacientky jí říkaly ‚máma help‘.“
S vizí neziskové organizace přišla v roce 1999. Původní profesí novinářka a dvojnásobná maminka tehdy sama onemocněla rakovinou prsu, kterou zdárně překonala i díky pomoci psychologické poradny. „Díky terapii jsem časem sama sobě dovolila přijímat od druhých pomoc a nestydět se za to. To považuji za zásadní krok u každého pacienta,“ svěřila se Drexlerová, která musela kromě chemoterapií a ozařování podstoupit i operaci, při níž jí byl odebrán celý prs.
U zrodu Mamma Helpu stály i další pacientky a onkochirurg Václav Pecha, který sám prošel léčbou karcinomu. „Nápad vznikl tenkrát v hospodě, kde jsme se každý měsíc scházeli na pivu,“ vzpomínala Drexlerová. Celá idea stála na postřehu, že pacientky, které při těchto schůzkách našly pochopení i dobrou radu, se s nemocí vyrovnávaly mnohem lépe. Už v únoru 2000 byla v Praze otevřena první pobočka a od roku 2004 se organizace rozrostla do Plzně, Brna, Hradce Králové, Přerova, Zlína, Olomouce a Českých Budějovic.
„Janina myšlenka pomoci ve formě sdílených zkušeností lidí, kteří už něco takového mají za sebou, byla nesmírně silná a otevřela dveře různým jiným podobně zaměřeným organizacím,“ říká přítelkyně zesnulé, doktorka Renata Koževnikovová, která s Mamma Helpem úzce spolupracovala. „Když Mamma Help začínal, šlo o něco naprosto unikátního a jedinečného,“ dodává.
Služby poraden, zprostředkované vyškolenými terapeutkami z řad vyléčených pacientek, byly bezplatné, a organizace tak závisela na grantech, veřejných sbírkách i darech. Všechny pracovaly pod odbornou garancí špičkových lékařů, členů České onkologické společnosti ČLS JEP. Za dvacet let své existence pomohl Mamma Help bezmála 80 tisícům pacientkám i jejich rodinám.
S tím, jak se organizace rozrostla, opustila Drexlerová přímou klientskou práci, zůstala však nadále hlavním manažerem, fundraiserem a podle Koževnikovové i laickým psychoterapeutem celého týmu. „Starala se o terapeutky, aby měly nějakou supervizi a aby tak náročnou práci ustály. Vždy byla srdcem a hybatelem toho všeho, byť kolem ní byla spousta lidí, bez kterých by Mamma Help nebyl tím, čím byl. Koneckonců i pacientky jí říkaly ‚máma Help‘.“ Před pěti lety získala Drexlerová za svou práci cenu ministra zdravotnictví.
„Jana byla nesmírně energická, nezdolná, měla neuvěřitelnou výdrž,“ vzpomíná Koževnikovová. „Když si něco zamanula, tak si za tím šla, obrátila hory a nebe, a přitom zůstala člověkem, který myslel hlavně na lidi kolem.“ O tom svědčí i fakt, že se i přes návrat nemoci nadále starala o organizaci i její klientky. „Jedna má pacientka ji zažila ještě před pár měsíci na stacionáři a vzpomínala, jak moc jí Jana pomohla. I když sama docházela na chemoterapie, stejně jí to nedalo a myslela spíše na lidi kolem než na sebe,“ uzavírá Koževnikovová.