Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Od druhého stupně základky jsem přešel na jinou školu. Ještě dnes se celý osypu, když si vzpomenu, jaké jsem měl z nové školy trauma. Byl jsem odmalička dost zakřiknutý, jediné dítě postarších rodičů, kteří mě chovali jak v bavlnce. Měli o mě neskutečný strach, báli se, aby se mi něco nestalo, aby o mě nepřišli.
Jeden syn jim totiž zemřel, přejelo ho auto, když mu bylo deset. Já ho nikdy nepoznal, zemřel ještě před mým narozením. Rodičům už bylo hodně přes čtyřicet, když jsem se narodil, prý s tím už vůbec nepočítali.
Když jsem nastoupil do nové školy, děsil jsem se hlavně toho, že se se mnou nebude nikdo bavit, že se tam všichni už budou znát a já tam přijdu nový a nikdo si mě ani nevšimne. Jenže to jsem se spletl, jako první se se mnou dala do řeči Markéta, časem mi řekla, že byla zvědavá, jestli se rozbrečím, až na mě promluví, prý jsem vypadal jak vyděšené štěně. Ale já se nerozbrečel, mně se tak ulevilo, že jsem se začal smát. No a ona taky a ledy byly prolomeny.
Postupně jsem se začlenil do kolektivu, ale nejblíž jsme si byli právě s Markétou a Jirkou. To byl Markétin kamarád ještě ze školky, bydleli i kousek od sebe, jejich mámy se znaly už dlouhá léta a oni tak spolu vyrůstali. Markéta moc kamarádek neměla, jako dítě byla spíš takový klučičí typ, takže si nejvíc rozuměla právě s Jirkou a pak i se mnou.
Stala se z nás nerozlučná trojka. Naše kamarádství nám vydrželo celou základku. Poté jsem my dva s Markétou šli na gympl a Jirka do učení, chtěl být automechanikem, měl k tomu vlohy po tátovi, už odmala se s ním hrabal v autech a chtěl s ním pracovat i v jejich autodílně.
Dva plus jeden
Kamarádi jsme pochopitelně všichni tři zůstali, ovšem Markéta s Jirkou svůj vztah posunuli o kus dál. Jednoho dne mi Jirka řekl, že se do Markéty zamiloval, bylo nám tak sedmnáct a něco, a co prý má dělat. Markéta vyrostla v moc hezkou holku, jak byla v dětství taková klučičí, tak se z ní postupně vyklubala opravdu kočka. Ani jsem se Jirkovi nedivil, že se mu zbláznily hormony a zakoukal se do ní. Já v té době už měl asi tak druhou dívku a Markéta byla můj hlavní rádce, jak na holky zapůsobit.
Jirka se nakonec dal s Markétou dohromady, zamilovala se i ona. I nadále jsme společně trávili spoustu času. Jirka se vyučil, my s Markétou odmaturovali. Já pak odešel do Prahy na vysokou, ale Markéta dál už jít nechtěla, byla tak zamilovaná, že nesnesla pomyšlení být někde v Praze bez Jirky. Nastoupila do práce. S Jirkou byli jak dvě hrdličky, dokonce začali po nějaké době mluvit o svatbě a rodině.
Uběhly asi tři roky, já v Praze studoval, domů jsem jezdil celkem často a pokaždé jsem se pochopitelně viděl se svými kamarády. Postupně jsem zjišťoval, že to mezi nimi není až tak růžové jako dřív. Nakonec se mi Markéta svěřila, že si myslí, že je jí Jirka nevěrný, Jirka mi to nakonec potvrdil. Rozešli se a jejich rozchod se rozhodně nenesl v přátelském duchu. Naše trojka se rozpadla. Já jejich kamarádem zůstal, ale už jsem se s každým z nich vídal sám.
S Markétou jsme si zakázali o Jirkovi mluvit, ale Jirka se mě pokaždé na ni ptal, byl špatný z toho, že jí tak ublížil. Od jejich rozchodu je to už víc jak pět let, Jirka se mezitím oženil, Markéta je od té doby sama, zařekla se prý, že žádného chlapa nechce ani vidět. Vídáme se spolu celkem často, víc než s Jirkou, ten čeká rodinu a je tak víc se svou ženou.
Kamarádka, nebo přítelkyně?
Já vyloženě vážnou známost nemám, za poslední roky jsem měl pár přítelkyň, ale vždycky náš vztah na něčem ztroskotal. Zatím mě to nějak zásadně nevadí, do chomoutu se neženu, mám na rodinu ještě dost času. I se svou současnou přítelkyní jsme spolu spíš jen kvůli sexu, mám to tak já a vlastně i ona. Nejlepší kamarád je pro mě Markéta, prožili jsme spolu kus života a nemám vůbec žádný problém s ní probrat cokoliv, ani své vztahy s jinými ženami.
Jenže nedávno jsem narazil. Seděli jsme spolu, popíjeli a já jí líčil pikantnosti ze svého intimního života a ona se najednou rozbrečela. Dlouho mi trvalo, než jsem z ní vydoloval, že prý jsem totální vůl, sebestředný, nezáleží mi na citech lidí kolem sebe. Koukal jsem na ni jak blázen a pak mi to došlo, Markéta je do mě zamilovaná, což mi s brekem potvrdila.
Jenže mě by to ani nenapadlo, že by mě mohla takhle brát. Což o to, je to moc hezká holka, asi za jiných okolností bych byl šťastný, že chce být moje přítelkyně. Ale bojím se, že by se to mezi nám pokazilo a tím skončilo i naše krásné kamarádství.
Je to už nějakou dobu, co jsem s Markétou nemluvil. Chybí mi, ale nevím, jak s naší situací naložit.
Petr
Názor odbornice: Dejte vztahu čas
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Z vašeho vyprávění je zřejmé, že k Markétě chováte přátelské city. Nic však nenapovídá tomu, že byste do ní byl zamilovaný. Její vyznání lásky vás proto překvapilo. Na milostný vztah by měli být zamilovaní oba dva. Ne že by nemohl fungovat „sňatek z rozumu“, někdy se tak stane, ale rozhodně bych na to nespoléhala. Správně tušíte, že by neúspěšný milostný pokus velmi pravděpodobně pohřbil i další kamarádství s Markétou.¨
Dejte proto vašemu vztahu čas. Domluvte se s Markétou, že se budete i nadále vídat jako přátelé. Chcete-li oba, naplánujte si společné aktivity, vyrazte společně na výlet, věnujte se spolu s Markétou sportu... A zkoumejte své city vůči ní. Možná zjistíte, že je vám bližší než jen pouhá kamarádka. Když ne, vaše přátelství může dále trvat.
Promluvte s Markétou otevřeně o tom, co pro vás přátelství s ní znamená. Ujistěte ji, že byste ji nerad ztratil. Vztah vzešlý z dlouholetého přátelství by mohl mít dobrý potenciál trvat a fungovat. I když byste však zůstali „pouze“ přáteli, bude tento vztah obohacovat vás i Markétu.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
