Propil výplatu, ale miluji ho, prozradila Denisa v Malých láskách

Pětatřicet kamer umístěných od recepce až po operační sály sleduje příběhy rodičů, kteří přicházejí přivést na svět dítě do plzeňské fakultní nemocnice. Televizní cyklus Malé lásky ve středu pokračoval dalšími příběhy, tentokrát přivedly na svět své děti Denisa, Helena a Kristýna.

Měl jsem strach, že o ni přijdu

Denisa (20) a Nikolas (24) přijeli do plzeňské porodnice proto, že nastávající mamince odtekla plodová voda. „Bude to moje první miminko,“ svěřila se porodní asistentce. Nikolas už dvě děti má, ty však žijí na Slovensku. 

„S jejich matkami jsem se nemohl domluvit, byly strašně žárlivé. Nemohl jsem ani ven z baráku, už mi nadávaly, že jdu ven za děv*ama. Neshodl jsem se s nimi, tak jsem je opustil,“ vysvětlil Nikolas. „Poprvé ta žárlivost, to měly pravdu. Ale pak, když už jsem s ní žil, když už se ty děti narodily, tak to bylo neoprávněný, protože já jsem z práce chodil domu, nikam jinam, a stejně jsem nebyl dobrej.“

Své zkušenosti s Nikolasem ovšem má i Denisa, která od něj v sedmém měsíci odešla, protože cestou od lékaře propil celou výplatu, takže neměli na nájem a přišli o bydlení.

Několik dní pak bydlela u kamarádky, protože ho nechtěla ani vidět. „A pak jsem se vrátila ke svým rodičům s tím, že už spolu nebudeme. Máma na něj pěkně nadávala,“ přiznala Denisa. „Nedivím se jim, já bych byl taky takovej rodič,“ souhlasil s reakcí skoro tchyně Nikolas.

Emma

3990 g, 52 cm

„Měl jsem strach, že o ni přijdu, jasně, že jsem měl strach,“ dodal. Počítal prý s tím, že se přítelkyně k němu vrátí. „Protože vím, že mě miluje a já ji taky miluji,“ vysvětlil. „Miluji ho hodně, jinak bych mu asi tohle nedokázala odpustit,“ přikývla Denisa.

Její maminka si ovšem myslí, že to nebylo naposledy, co Nikolas něco provedl, a lásku své dceři moc neschvaluje. „Potřebovala by partnera, který se o ní postará a dá jí první poslední,“ řekla s tím, že její dcera je hodně tvrdohlavá. „Ta si nenechá do ničeho mluvit a jde si za svým. Má ho ráda a chce to zkusit znova.“

V porodnici Nikolas Denisu všemožně podporoval, držel ji za ruku, chlácholil a sliboval, že to zvládne. „Párkrát zatlačíš a hotovo,“ utěšoval ji. „Strašně se na Emmu těším. Je to moje první dcera, tak bude rozmazlená,“ vysvětlil. „Budeme se snažit ji navést na lepší cestu, než jsem byl já.“

„Já už to nezvládnu,“ úpěla Denisa v bolestech. „Ale zvládnete. Kvůli tomu děťátku musíte,“ naléhala na ni porodní asistentka. „Bradu na prsa, no je to tady, to dítě, pojďte, zatlačte,“ dávala pokyny. „Má vlasy po tátovi, černý,“ hlásila. 

„Já už nemůžu,“ vzdychala rodička. „Ne, teď už musíš,“ odpovídal jí otec dítěte. „Správně jste to řekl,“ chválila ho porodní asistentka. „A už to jde samo,“ radovala se, když se malá Emma vyklubala na svět.

„Nebrečí, je v pořádku?“ strachovala se Denisa, ale zbytečně. Miminko se za chvilku rozbrečelo na plné pecky. Dorazila i babička, maminka Denisy. Ta ovšem byla zklamaná, že dítě není po mamince. „Je celej táta,“ řekla smutně. „Není,“ oponoval Nikolas. „Ale je,“ odbyla ho.