Ego
Základní složka osobnosti se může u jednotlivých jedinců lišit. Sice máme za to, že muži mají ego větší, potřebují jej často „hladit”, ale i u nás žen se setkáme s velkým množství problémů navazujících na nedostatečné ego. Zářným příkladem je sebevědomí. Něžné pohlaví je známé tím, jak se nemá v lásce. Vidíme na sobě nespočet chyb, nevěříme si, bilancujeme nad temnou propastí vlastní nedokonalosti.
Jinak tomu není ani u mužů. Bohužel, pánové tvorstva neradi o svých pocitech mluví. Nemají spřízněné duše v podobě kamarádek. Trable v sobě dusí. Kupí je, až může nastat životní zvrat. Jakmile se doma chlap necítí jako alfa samec, je zle.
V dlouhodobém vztahu opadne prvotní zamilování a sexuální touha. Už tolik neprahneme po milostných chvilkách, bereme partnerství jako samozřejmost. Láskyplné spojení „Miluji tě” vypouštíme z úst čím dál méně. Pod tíhou povinnosti spjatých s rodinou, posouváme toho druhého do pozadí zájmu.
A ten se začne cítit nežádoucí. Pokud narazí v tu chvíli na ženu, jež mu lichotí a vnímá ho jako pomyslného boha, pravděpodobně se neudrží. Z počátečního nevinného koketováni se může vyvinout milenecký poměr založený primárně na zvyšování vlastního ega.
