Nejvíce mi z břevnovského výkladu utkvěla rozporuplná informace, že v raném středověku nebrali mniši pivo jako pití, ale jako jídlo! „Uvařila se obilná kaše, která se částečně snědla a částečně naředila, přičemž ta naředěná se nechala zkvasit. Je třeba si uvědomit, že až do 15. století se pivo nebralo jako pití, ale jako jídlo,“ říká mi můj průvodce Jan Šuráň.
Takže úsloví, že pivo je chlebem Čechů, je vlastně pravdivé i z potravinářského hlediska.
Jsme v pivním středověku, možná pivním pravěku, v břevnovském klášteře na kraji Prahy. Břevnov je velebné místo. Chrám svaté Markéty, když ho člověk prvně spatří za branou do dvora v celé monumentálnosti, přímo nutí se sklonit.
V koutě klášterního areálu na Břevnovský minipivovar upozorňuje roztomilá malá chmelnice. Asi aby děti viděly, jak vypadá chmel, podobně, jako musejí vidět krávu, aby pochopily, že není fialová.
Břevnovský klášter má a bude mít mezi českými minipivovary vždycky výsadní místo. Tady to totiž všechno začalo a tady to na vás dýchne i dnes. Zdejší pivovar se chlubí tím, že pivo tu vařili už v roce 993. Benediktínský klášter měl totiž pivovar víceméně povinně.
„Ví se o tom v podstatě jenom nepřímo, řehole svatého Benedikta měla takový vzorový model klášterů a v tom vzoru, jak stavět, byl vždycky i pivovar,“ říká Jan Šuráň.
Pivní hlídkaSERIÁL  |
Samozřejmě, že tradice je to zpřetrhaná a současný pivovar byl založen v roce 2011. Přesto má ten „magický“ letopočet 993 jako součást loga, a to třeba i na autech.
Břevnovský pivovar vede již zmíněný Jan Šuráň, nejznámější český minipivovarník, který je i předsedou svazu minipivovarů. Dnešní minipivovar ovšem sídlí jinde než ten původní – v bývalých stájích na hospodářském dvoře, na dohled od kostela svaté Markéty. Dvůr dnes připomíná spíš velké parkoviště.
„Původní barokní pivovar stál na dnešní Patočkově ulici a musel ustoupit stavbě silnice. Zbyl po něm jen pivovarský rybník, který je v parčíku dodnes, ale s pivem už si ho nikdo nespojí,“ vysvětluje Šuráň.
Archivní pivo
Do hospodářského dvora se běžný návštěvník nedostane, ale jinak je areál břevnovského kláštera otevřený veřejnosti a na Prahu je překvapivě klidným místem s velkou travnatou plochou. Pár metrů od baziliky se tam o návštěvníka „přetahují“ hned dvě hospody – klášterní šenk vpravo a hospoda v bývalé sýpce vlevo. Tam se prodává i lahvové.
Pod samotným pivovarem vtěsnaným také do stájí je sklep, v němž se archivuje pivo. Nejen víno se totiž může archivovat.
Šuráň v rovněž středověce působící zasedačce přináší na stůl čerstvé pivo. Chutná, jako by bylo přímo „z procesu“. Všechna zdejší piva nesou (samozřejmě) název Benedikt. Vypráví, že nejžádanější je tu jako jinde v Česku ležák, ale že vyrábějí třeba i Russian Imperial Stout. „Vybrané druhy piv tu necháváme zrát v sudech po tvrdém alkoholu,“ poodhaluje další část receptury Šuráň.
Břevnovský minipivovar kromě běžných druhů vyrábí i kávové pivo. „Jsme jediní na světě, kteří vyrábějí kávový ležák,“ vysvětluje Šuráň. Pro upřesnění, není to jediné pivo se stopovou chutí kávy, ale ta ostatní jsou portery nebo stouty. V Břevnově nabízejí v podstatě „kávovou plzeň“.
Břevnovský pivovar
 |
