Všichni jsme byli nerozlučná čtyřka. Spoustu času jsme trávili dohromady, mejdany, výlety i dovolené. Uvažovali jsme, že jednou, až budeme chtít založit rodiny, pořídíme si dvojdomek a třeba se zadaří mít i nastejno děti. Jenže pak se něco pokazilo, už netvoříme ani páry a navzájem jsme se odcizily i s kamarádkou.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Znaly jsme se prakticky od dětství, naše mámy spolu pracovaly v jedné firmě a bydlely kousek od sebe, jen přes ulici, chodily jsme do stejné školky i školy a Lenčina máma byla moje nejmilejší teta. Naše mámy se často střídaly v tom, která nás dovede do školy, nebo nás vyzvedne. Lenka i já jsme na tom byly stejně, měly jsme jen mámy. Obě byly rozvedené. Můj táta od nás odešel, když mi byly tři roky, našel si jinou ženu se dvěma dětmi a má s ní další dvě. Mám dva nevlastní sourozence, ale nikdy jsem je neviděla. Tátu vlastně vůbec neznám, zpočátku měl tendenci mě vídat, pak se odstěhoval na druhý konec republiky a už jsem od něj jen dostávala přání k narozeninám a sem tam i dárek k Vánocům. Asi si myslel, že alimenty budou stačit. Máma se už nikdy nevdala, prý jsem jí stačila já.
Lenka na tom byla dost podobně, taky tátu skoro neznala, jenže on bydlel ve stejném městě jako my. Ale její máma se s ním rozvedla, protože dost pil a peníze utrácel i za automaty. Staly se z nás nerozlučné kamarádky. Všechno jsme dělaly spolu. Vybraly jsme si i stejnou střední školu, nedokázaly jsme si představit, že bychom se třeba denně neviděly.
Odmaturovaly jsme a tehdy poprvé se naše cesty rozešly. Našly jsme si práci každá jinde, ale i tak jsme se vídaly hodně často, denně jsme byly spolu v kontaktu alespoň přes sociální sítě. Jako první jsem se zamilovala já, bylo mi dvacet, jemu o tři víc a byl to první kluk, kterému jsem občas dala přednost před svou kamarádkou. Ona tenkrát nikoho neměla a občas mi to i vyčítala, že už na ni nemám tolik času, když mám přítele. Byl to jeho nápad dát Lenku dohromady s jeho nejlepším kamarádem. Taky jsem ho znala a líbil se mi, byl mému Mirkovi dost podobný a bylo mi jasné, že Lenka se mu bude líbit, i on jí. Domluvili jsme rande ve čtyřech a nespletli jsme se, ti dva si padli do oka.
Nejlepší kamarádky a nejlepší kamarádi
Od té doby jsme hodně věcí podnikali společně. Uběhly čtyři roky a ve vztahu našich kamarádů to začalo skřípat, přitom jsme si plánovali, že uděláme společnou svatbu, z čehož nakonec kvůli rodičům sešlo, ale i tak jsme si říkali, že bychom se mohli vzít ve stejnou dobu a začít uskutečňovat i společné plány s bydlením. Byl to můj i Lenčin sen, vzpomínka na dětství, kdy si naše mámy hodně pomáhaly a my to chtěly jednou dopřát i našim dětem.
Co mám podle vás dělat?
S Mirkem jsme svatbu začali plánovat, u Lenky a Vojty to ale hodně skřípalo. Dokonce se rozešli, ale do týdne byli zase spolu. Nakonec nám řekli, že oni raději se svatbou počkají, ale že pochopí, když my se vezmeme, prý nás nechtějí nijak ovlivňovat. Chtěli jsme se s Mirkem vzít, vlastně hlavně já chtěla být nevěstou, měla jsem vybrané nádherné šaty a už jsem se v nich viděla, jak mě všichni obdivují. Do svatby chyběl necelé tři týdny, když za mnou přišla zhroucená Lenka, že se s Vojtou definitivně rozešli, prý to hlavně on trval na rozchodu, ale nakonec se shodli, že to asi mezi nimi nemá dál cenu.
Měla mi jít za svědka, Vojta pak Mirkovi, brečela, že tam asi ani nepůjde, že to prostě nedá. To pro mě byla hrozná rána a tenkrát jsem jí řekla, že svatbu zrušíme. Nedokázala jsem si představit, že já budu prožívat nejkrásnější den ve svém životě a Lenka bude na dně po rozchodu s člověkem, kterého stále miluje.
Nemohla jsem „zradit“ kamarádku
Byla jsem přesvědčená, že mě Mirek pochopí a uzná, že by naše svatba nebyla vůči našim kamarádům fér. Bohužel nepochopil mě, řekl mi, že Lenka mi hraje na city a moc dobře ví, proč se nakonec rozešli, a že je rád, že měl Vojta sílu to ukončit, i když ji stále dost miluje, prý Vojtovi byla několikrát nevěrná, což já nevěděla, začala jsem ji bránit, ale Mirek si trval na svém. Buď se vezmeme, nebo je konec i mezi námi. A já si postavila hlavu. A byl konec. Sama jsem zůstala i já. Moc dobře vím, že Mirek svého rozhodnutí litoval, já taky, ale ani jeden z nás nedokázal za tím druhým přijít.
Lenka mi nakonec potvrdila, že Vojtovi několikrát zahnula, ale prý to nic nebylo, na jejím vztahu k němu to nic neměnilo. Neuplynulo ani 14 dní a celá nadšená mi volala, že má novou lásku a je šíleně zamilovaná. Od té doby se už moc nevídáme, já tak nějak nedokážu přenést přes srdce její chování a hlavně ona teď nemá čas. Její nový přítel je o 15 let starší, rozvedený, dost při penězích a ona si to všechno prý musí užít a hlídat si, aby jí ho nepřebrala jiná.
Nikoho nemám, stýská se mi po Mirkovi. Stále ho moc miluji a chtěla bych vrátit čas. Vím, že i on je sám, mluvila jsem nedávno s Vojtou.
Adriana
Názor odbornice: Kontaktujte Mirka
Vážená Adriano. Vůči své kamarádce jste se snažila zachovat ohleduplně, avšak zaplatila jste za to příliš velkou daň, dala jste všanc svůj fungující vztah. Čas nevrátíme a jak se říká, po bitvě je každý generál. Nevyčítejte si své pochybení. Všichni chybujeme, je to lidská vlastnost. Chyby nás mohou znehybnit, ale také nás mohou posunout dopředu, zvlášť když k nim přistoupíme s pokorou a snahou se poučit.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vypadá to tak, že jste se ve své náklonnosti ke kamarádce vydala směrem, který byl poměrně nešťastný (zrušení svatby). Nejen že vás za něj neocenila kamarádka, pro kterou jste takový krok činila. Vašeho partnera zasáhlo takové rozhodnutí natolik, že neváhal ukončit váš vztah.
Pokládáte-li nyní své rozhodnuti za scestné, kontaktujte Mirka. Omluvte se mu a vysvětlete své pohnutky. Především mu dejte srozumitelně najevo, že o něj stojíte, že je pro vás důležitý. Pokuste se za svůj vztah bojovat. Nikdo vám sice nezaručí, že boj bude vítězný, nezkusíte-li však vstřícný krok směrem k Mirkovi, velmi pravděpodobně si to budete vyčítat.
Pro svoje další vztahové zákruty je dobré naučit se při rozhodování více spoléhat sama na sebe. Tlaky ze strany našeho okolí sice někdy mohou být intenzivní a obtížně odklonitelné, avšak následky našeho rozhodnutí si budeme vždy nést především my sami. Proto je dobré se pokusit rozhodovat tak, abych si své rozhodnutí i po čase mohla sama před sebou obhájit.
PhDr. Magdalena Dostálová
