S tímto aspektem se vypořádejme hned zkraje, protože dětské nemajetnické hravosti dává za vyučenou. Tradiční hra na babu je veřejným statkem, nikomu nepatří ani její název, ani její pravidla. S Chase Tag, profesionální, oficiální hra na babu dostala právě tento legální ochranný název, je to jinak. Střeží ji ochranná známka a vlastnická práva. Tady dětská pospolitost, v níž jde o hru samotnou, končí.
Opravdu, tady se točí peníze. Vždyť liga Chase Tag má své místo v pořadech ESPN, Fox Sports i BBC, jak připomíná server CNN.
Ze zahrady do arén a televizí
Vše přitom začalo na zahradě v anglickém Windsoru, kde se otec Christian a syn Orlando Devauxovi věnovali zahradničení. Popravdě řečeno zahradničení a skopičinám. Co si místo úklidu zahrát na babu? A aby to bylo zajímavější, zakomponovali do honěné všechno, co měli po ruce, nářadí, nepořádek, co měli uklízet, lavičky, popelnice, kbelíky. Pro honěnou si vystavěli překážkovou dráhu.
A bylo to. „Z toho onen nápad vzešel,“ líčil Christian pro server Newsweek. A zdůrazňuje, s precizností připomínající prezentaci startupu, jak následovaly „extenzivní testovací práce za účelem obměn těch nejmenších prvků hřiště“, aby se diagnostikovalo,, „jaký dopad bude mít každá úprava na schopnost prchat před honícím hráčem“. Cílem bylo „vytvořit finální dimenze a rozměry překážek, aby se perfektně vyvážila honička“. Tolik prospekty.
Trvalo to pak sice pět let, ale v roce 2014 měl Christian a jeho bratr Damien vše pohromadě, aby se mohli vydat na patentový úřad. A hned v létě onoho roku uspořádat první soutěže. Nejprve v parku, poté v parkourových tělocvičnách. A poté rozjet velké turnaje.
Dnes má sport Chase Tag hned šest možných formátů pro rozličný počet hráčů. Nejoblíbenějším je Chase-Off. Utkávají se v něm dvě družstva, každé o maximálně pěti hráčích, každý zápas má předem určený počet honěných, obvykle šestnáct, na každou je časový limit dvaceti sekund.
Proti sobě v ní na překážkovém hřišti dvanáct krát dvanáct metrů stojí dva soupeři, baba se dá dát pouze rukou, ne nohou. Pokud některý z duelantů hranice hřiště opustí, prohrál. Pokud se baba v limitu nepodaří dát, vítězí honěný. Kdo v duelu vyhrál, zůstává na hřišti jako honěný a nastupuje proti němu další z týmu protivníků. Který z týmů za jednotlivé duely nasbíral víc bodů, vyhrál, shrnuje web profesionální hry.
Protože hra propojuje dětskou klasiku s překážkami a parkourem, nabízí intenzivní podívanou plnou atraktivních momentů, skoků, přemetů, úhybů. Běhání není všechno, chce to instinkt, odhad, kreativitu a především gymnastickou dovednost. Chce to nepolámat si na komplikované trati kosti.
Honěná jako mentální hra
„Musíte být velmi všestranní. Hlavní věcí je vycvičit se, abyste nereagovali tak, jak byste reagovali normálně. Protože to je ‚bojuj, nebo uteč‘. Místo toho musíte být schopni udělat krok zpět, uvolnit se a myslet: ‚Co udělat, abych se z této situace dostal?‘ Ne jen běžet. Myslím, že to je víc duševní hra než fyzická,“ soudí Greg Ball, několikanásobný mistr světa.
Jeho kolega James Kirshop Maine dodává, že komplexnost je třeba, nestačí být buď jen dobrý útočník, nebo pouze umět obstát v roli honěného. Kieren Owen zdůrazňuje, že dobrý hráč musí mít taktiku, parkourové dovednosti a zkušenosti, být fyzicky silný a v kondici.
Conor O´Carroll upomíná na výbušnou povahu dvacetisekundových soubojů: „Jako při kardiu se musíte soustředit na dech, to je jedna z hlavních věcí. To je však totéž jako v ostatních sportech. Podívejte se na nejlepší bojovníky na světě, když se udržíte pod kontrolou, ovládáte dech, čerpáte kyslík, pak mají svaly sílu, jinak padnete.“
Globální perspektiva
Christian a Damien mají jako zakladatelé nového profesionálního sportu zřejmě pod kontrolou jak taktiku, tak vize. V plánech mají vystavět hře globální strukturu, kde by se nejprve utkávali ti nejlepší na asijském kontinentu, evropském a americkém a vítězové poté poměřili síly v prestižním společném turnaji.
To však neznamená, že by se ze hry plné sofistikovaného designování překážek a profesionálních soutěží vytrácela jednoduchost. Hráči pořád oceňují prostý, až primitivní psychologický aspekt hry, souboje mezi tím, kdo honí, a tím, kdo se snaží uprchnout. Potěšení z toho, když prchající vrhá po neúspěšných nájezdech na protivníka marnost. A naopak radost z toho, když honěný zamyká honěného v chaosu a panice.
„Nenechat se chytit. O to prostě jde,“ říká světový mistr v profesionální honěné Greg Ball.
