Jak jste se vyrovnávala se zprávou, že se až do odvolání zavřou divadla?Hráli jsme zrovna dopolední představení Bílá nemoc pro žáky středních škol na zájezdu v Ostravě, když bylo vyhlášené první opatření. S některými kolegy jsme seděli v šatně, dívali se na sebe a bylo úplné ticho. A ti, kteří přišli vzápětí z jeviště, nám nevěřili, že právě hrajeme poslední představení a nikdo neví, na jak dlouho. Při děkovačce jsme se vyfotili s plným sálem v zádech. A pak jsme studentům, kteří zatím o ničem nevěděli, popřáli hezké prázdniny – a byl konec. Ten večer před karanténou jsem ještě odmoderovala seznamovací setkání pro nezadané, kde se schází tak dvanáct mužů a dvanáct žen, kteří chtějí změnit svůj život. A to už jsem si říkala, že to nebude asi příliš bezpečné. Šla jsem pak domů a všechno mi připadalo jako sen. Přijít během jediného dne o většinu práce je nesdělitelný pocit.
9. dubna 2020 12:00
