Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Před rokem a půl jsem se rozvedla. Moje manželství trvalo dvaadvacet let a dnes, když se na to dívám s odstupem, vím, že minimálně dvě třetiny z té doby mohu považovat za ztracené a promarněné. Manžel byl sebestředný žárlivec, který se zajímal jen o sebe. Jediné, za co jsem mu vděčná, je to, že mi dal dva šikovné syny.
Byla jsem dost mladá a naivní na to, abych už na počátku vztahu poznala, jaký můj muž jednou bude. Přitom mě mnohé z jeho chování mělo varovat. Vždy muselo být po jeho, když jsem s něčím nesouhlasila, dokázal být i sprostý. Také hodně žárlil, ale já si myslela, že je to jeho projev lásky.
Byla jsem opravdu hodně nezkušená, bylo mi dvacet, když jsme se poznali. Chodili jsme spolu asi tak půl roku, když jsem přišla do jiného stavu. Vzali jsme se, začali spolu žít a vlastně se teprve poznávali. Musím ale uznat, že se zpočátku hodně snažil. Pomáhal mi, byl milý, nosil mi květiny a neustále se mi snažil projevovat lásku. Jenže postupně byl čím dál tím rezervovanější, přestal se o mě zajímat, milovali jsme se jen jednou za čas, i tak se nám pět let po narození prvního syna podařilo zplodit druhého.
Odcizení
Místo abychom si po prožitých letech byli blíž, jeden druhému jsme se vzdalovali. Manžela nezajímalo, jak se cítím, nestaral se o to, jak se mají naši kluci. Ovšem kontrolovat mě, to uměl, zjistila jsem, že mi projížděl mobil a občas si neodpustil žárlivou scénu, i když absolutně neměl důvod ji vyvolávat. Byl jsem s ním hodně nešťastná, ale nedokázala jsem si představit, že bych se rozvedla a zůstala sama jen se syny.
Pak jsem poznala Vláďu, potkali jsme se na jednodenním školení. Jako když sjede blesk, já se zamilovala prakticky na první pohled, on taky. Bylo hodně těžké se scházet, být v kontaktu, ale zvládali jsme to. Hlavně mě to stálo hrozné nervy, bála jsem se, že na to manžel přijde, ale štěstí nám přálo a aspoň jednou týdně jsme se viděli. Vláďa byl také ženatý a ani jemu se manželství nevydařilo.
Nová láska skončila
Scházeli jsme se půl roku, když jsme oba pochopili, že chceme být jen spolu. Domluvili jsme se, že se rozvedeme. Vláďa to dokázal, doma ženě vše řekl a podal žádost o rozvod. Já jsem to manželovi také řekla, najednou ze mě padaly všechny důvody, proč už s ním nemůžu být, jak jsem nešťastná, jak potřebuji, aby mě někdo měl rád a že chci rozvod. Manžel byl naprosto v šoku, pak mě začal přemlouvat a přesvědčovat, ať mu dám ještě jednu šanci, že se všechno změní. A já mu uvěřila. S Vladimírem jsem se rozešla.
Manžel se snažil, ale dlouho mu to netrvalo, po několika měsících se vrátil ke svému původnímu chování. A občas mi nezapomněl připomenout, že můžu být ráda, že mě nevyrazil z domu a samozřejmě bez kluků, ty by soud přiřkl jemu, o to by se prý postaral. V manželství jsem vydržela ještě několik let, až jsem zjistila, že má manžel milenku, a to už pro mě byla poslední kapka. Kluci dospěli a já odmítla dál žít tak jako dosud. Podala jsem žádost o rozvod. Bylo to nechutné, manžel se hádal, dělal naschvály, nakonec jsem v některých věcech ustoupila, jen abych už měla klid.
Našla jsem si malý byt, starší syn se odstěhoval s kamarádem do pronájmu, mladší bydlel nějakou dobu se mnou a teď bydlí se starším synem v pronajatém bytě. Jsem sama, ale konečně mám klid. Je to zvláštní pocit, ale jsem ráda, že jsem se k rozvodu nakonec odhodlala.
Také jsem se snažila zjistit, co je s Vladimírem, kde je mu konec. Od té doby, co jsme se tenkrát rozešli, jsem s ním nemluvila, ale myslela jsem na něj pořád. Podařilo se mi ho přes kolegyni, která ho také zná, najít a zjistila jsem, že je teď sám. Měl sice nějakou přítelkyni po mně, ale prý se rozešli. A já pořád váhám, jestli ho mám zkusit kontaktovat.
Dita
Názor odbornice: Přestaňte přemýšlet a konejte
Vážená Dito. Nikdo vám nezaručí, jak dopadne setkání s Vladimírem, či jak se bude vyvíjet váš případný další vztah. Když však bývalého přítele nezkusíte kontaktovat, nikdy se nedozvíte, zda jste ještě měli společně šanci.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Životní cesty bývají spletité, nejsou dva shodné osudy, co by vypadaly jako přes kopírák. Cesta Vladimíra k ukončení manželství byla zjevně rychlejší, možná i snazší, těžko však hodnotit, když jeden není přímým účastníkem.
Vy jste svému manželovi ještě potřebovala dát jednu šanci, abyste následně zjistila, že tudy cesta skutečně nevede. Myslím, že by bylo minimálně fér se s Vladimírem sejít a popovídat si o tom, jak se vám oběma nyní daří. Přeci jen jste spolu strávili nějakou část života a potom jste si navzájem načas zmizeli. Zda ještě může mezi vámi přeskočit jiskra, se dozvíte prostřednictvím osobního kontaktu s ním. Přestaňte tedy přemýšlet a konejte.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 17. února 2020. Anketa je uzavřena.
