Lupénkou, neboli psoriázou, trpí dvě až tři stovky tisíc Čechů. V roce 2015 představovala dokonce nejčastější důvod hospitalizace na dermatovenerologických odděleních v Česku.
Často ji doprovází i další onemocnění. „Při léčbě psoriázy je nutné sledovat celkový stav pacienta a pravidelně kontrolovat veškeré ukazatele, které by mohly ukazovat také na počáteční projevy přidružených onemocnění,“ nastínil přednosta Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a FN Královské Vinohrady Petr Arenberger.
Jedním z nich je psoriatická artritida, která podle odborníků postihuje každého čtvrtého až druhého pacienta s lupénkou napříč všemi intenzitami onemocnění. Zánět se projevuje především v kloubech – nejčastěji bývají oteklé a bolestivé klouby rukou a nohou, nemoc však může zasáhnout i lokty, kolena či páteř.
Častý pro lupénku je i takzvaný metabolický syndrom. „Vždycky jsme věděli, že pacienti s psoriázou jsou obézní v nějakých šedesáti, sedmdesáti procentech případů,“ popsal Arenberger. Mají totiž kvůli zánětu větší sklon k ukládání podkožního tuku. To může vést až ke vzniku diabetu.
Nemoc postihuje nejen kůži, ale i cévy. Pacienti tak častěji trpí kardiovaskulárními chorobami. „Pacienti s lupénkou umírají oproti běžné populaci na infarkt myaokardu dříve až o tři až čtyři roky,“ dodal.
Lupénka výrazně poškozuje také psychiku pacienta, časté jsou proto deprese. „Asi deset procent pacientů s lupénkou, kteří mají těžší formu, ve svém životě někdy uvažuje o sebevraždě,“ přiblížil Arenberger.
Infekce i životospráva
Na celém světě trpí lupénkou přibližně 125 milionů lidí. V Česku se potýká většina, polovina, pacientů s lehkou formou. Střední forma postihuje přibližně každého třetího (35 procent) pacienta, těžká každého sedmého (patnáct procent).
Nemocí trpí muži i ženy. V asi patnácti procentech se objevuje už u dětí do deseti let věku. Z šedesáti procent je choroba dědičná, v ostatních případech souvisí se sníženou imunitou.
Výskyt i průběh choroby ovlivňuje podle zkušeností lékařů mnoho faktorů, od infekcí, zánětů a oslabení imunity přes hormonální poruchy, úrazy a psychický stres až po nezdravou životosprávu.
Nemoc nelze zcela vyléčit, jen zmírnit. „Záleží jen na tom, jak intenzivní léčbu nasadíme, jestli na pacientovi bude onemocnění vidět, nebo ne,“ zakončil Arenberger.
