„Konvenčně krásné věci připadají krásné každému, a to mě nudí. Radši se nechám inspirovat něčím netradičním, co skoro nikdo nezná,“ řekla nedávno v rozhovoru pro britský Guardian. Podobná nálada a touha hledat krásu jinde, než jsme zvyklí, teď panuje mezi mnoha mladými designéry, stylisty a influencery. Ti všichni nenápadně, ale zásadně mění tvář módy.
Na jedné straně Donatella Versace vrací na týdny módy drama, eleganci a stále úchvatné supermodelky z devadesátých let – od Naomi Campbellové po Cindy Crawfordovou nebo Gisele Bündchenovou. Francouzský módní dům Balmain sází na třpytivé modely a osvědčené tváře, jako jsou Alessandra Ambrosio nebo Natalia Vodianová. Dolce & Gabbana zase tradičně posílají na molo zástupy nádherných, téměř identických modelek v téměř stejných, dokonale lichotivých šatech nebo krajkovém spodním prádle.
Na druhé straně jsou značky jako Gucci (pod relativně novým vedením Alessandra Micheleho), Off White, Baja East nebo Vetements, které dávají přednost zajímavým tvářím před klasickými polobohyněmi. Nebojí se nelichotivých střihů, obskurních inspiračních zdrojů, netradičního nebo úplně chybějícího líčení. Mají úspěch; v případě Vetements na něm má velký podíl právě Lotta Volková, která se na estetice značky podílí téměř od začátku.
Dcera punkerky a sovětského kapitána
Módou je prý fascinovaná odmalička. Oproti svým vrstevníkům v tehdejším Sovětském svazu měla velkou výhodu: „Můj otec byl kapitán lodi, takže pořád cestoval. Vždycky nám dovezl dárky, třeba oblečení z Japonska nebo z Německa,“ zavzpomínala pro magazín Vogue. „Vozil i videokazety s Tinou Turner. Můj bratr byl v osmdesátých letech jeden z prvních, co nosili džíny.“
Její matka, profesorka fyziky a milovnice hudby, která Lottu pojmenovala podle písničky Whole Lotta Love od Led Zeppelin, zase jako první věděla o nových západních kapelách. Obdivovala punk, nosila modely Vivienne Westoodové nebo Johna Galliana a jako jediná ve městě prý řídila japonské auto.
Rozpad Sovětského svazu znamenal ještě větší přísun informací, které pubertální Lotta hltala. „O moje první setkání se světem módy se postaral televizní seriál Eurotrash, který moderovali návrhář Jean Paul Gaultier a herec Antoine de Caunes,“ vzpomíná. „Gaultier tam seděl nahý na stromě a dělal rozhovor s někým, kdo byl taky nahý a seděl na jiném stromě. Bylo to úplně absurdní a hrozně mě to bavilo.“
Ze západní televize, časopisů a později i z internetu nasávala náctiletá Lotta informace o světě, módě i popkultuře. Nemohla se prý dočkat, až se z Vladivostoku, konečné stanice Transsibiřské magistrály, vydá do „velkého“ světa. Rodiče ji v tom podporovali, a tak se v sedmnácti let přestěhovala do Londýna, kde začala navštěvovat kurzy na umělecké škole Central Saint Martins. Domů už se nevrátila.
„Lidé by měli dělat to, co jim jde samo“
„V Londýně začal můj opravdový život,“ řekla W Magazine. Brzy se stala štamgastkou na nejstylovějších večírcích, dokonce začala pořádat vlastní party, kterou pojmenovala Kashpoint. Pro sebe a své přátele navrhovala oblečení pod značkou Lotta Skeletrix. „Bylo to docela obyčejné. Ocvočkovaná trička, džíny, co jsme si sami roztrhali,“ vzpomíná.
Nebyla to dvakrát originální móda, ale byl o ni zájem. Jeden regál jí ve svém butiku dokonce věnovala legendární japonská návrhářka Rei Kawakubo. Volkova se nicméně od navrhování postupně propracovala ke stylingu. Dávat oblečení dohromady ji bavilo víc než ho vytvářet. „Zjistila jsem, že nejvíc mě baví vymýšlet, co a jak bude na fotografii, tvořit obrazy. To mi vždycky šlo samo a věřím, že by lidé měli dělat to, co jim jde samo.“
V roce 2007 se za novou kariérou přestěhovala do Paříže, kde se potkala se známou fotografkou Ellen von Umwerth a později také s Gošou Rubčinským a Demnou Gvasaliou. S oběma sdílela stejnou zkušenost – mládí strávené v post-sovětských zemích, touhu dobýt módní svět na Západě – a také stejnou fascinaci kýčem a neobvyklý vkus.
S Rubčinským, který dnes patří mezi nejúspěšnější a nejunikátnější ruské návrháře, si prý hned sedli. „Oba jsme se narodili v Rusku, oba v roce 1984. Takže jsme si pamatovali stejné věci, znali stejné vlivy a zajímali jsme se o stejné subkultury.“ Spolupracují dodnes, loni spolu dokonce natočili krátký film The Day of My Death.
Jak Lotta a Demna ovládli svět
Nejdůležitější ale bylo setkání s Gruzíncem Demnou Gvasaliou. Ten v roce 2009 spolu se svým bratrem Guramem založil v Paříži značku Vetements. Guram se staral o ekonomickou stránku, Demna o tu kreativní. Trvalo pět let, než se mu podařilo proniknout na pařížský fashion week, ale fascinace nepadnoucími střihy, subkulturami a popkulturními archetypy mu rychle získala fanoušky z řad pařížské cool mládeže. Včetně Lotty Volkové.
Když viděla jeho první kolekci, řekla prý Gvasaliovi, že oblečení je nádherné, ale styling příšerný. A tak ji najal jako stylistku. Když v pařížském sex klubu Le Depot prezentoval svou druhou kolekci (pro podzim a zimu 2015), starala se už o casting modelek a modelů, vybírala a kombinovala pro ně jednotlivé kousky a sama předvedla jeden z modelů.
Dnes platí za hlavní Gvasaliovu múzu i jeho „laboratorní myš“. „Demna při navrhování myslí na skutečné ženy, které budou jeho šaty nosit. Já jsem žena a jsem jeho typická zákaznice,“ říká. Nosí téměř výlučně jeho modely – boty a punčochy v jednom, patchworkové džíny, motorkářské bundy, trička s poloironickými nápisy, obří mikiny s kapucí a přehnaně dlouhými rukávy.
Sama má do typické modelky daleko, ale to je ve světě Vetements výhoda. Casting přehlídek taky neprobíhá skrze agentury. Volková a Gvasalia vybírají zajímavé typy mezi svými známými i na Instagramu, který Lotta zbožňuje. Nemusí být štíhlí, mladí ani mít zkušenosti z mola. „Nejdůležitější je jejich životní postoj,“ shoduje se kreativní duo.
Trefili se do správné doby, a to hned nadvakrát: svět módy je momentálně fascinovaný přílivem jedinečných talentů z Východu, zároveň z něj mizí posedlost dokonalostí. Nahrazuje ji autenticita a originální pohled na svět. Vetements oboje splňuje. Nově dvojice pracuje i pro módní dům Balenciaga, kde kombinuje elegantní tradici značky s punkovějším, méně uhlazeným pohledem na svět. Dobývání světa pro ně teprve začíná.
